Weird day.

Dnešek byl vážně nejdivnější a nejšílenější den v mém životě. Byla jsem nakupovat, což je ještě ta normální část. Pak jsem se měla potkat s jednou kamarádkou, ale měla jsem ještě spoustu času, nechtělo se mi domů, tak jsem šla na kafe a cheescake, což je furt ještě ta normální pasáž :D No a pak jsem teda jela, ale furt jsem měla moc času, tak jsem se rozhodla, že půjdu najít dům, ve kterém bydlí můj strejda, kterého jsem nikdy v životě nepotkala a nikdy jsem ho neviděla ani na fotce... takže totálně nevím, jak vypadá. Každopádně ten dům jsem našla. No cestou tam na mě mrkal nějakej kluk... už to mi mělo naznačit, že je něco špatně dneska :D No ale našla jsem ten dům a jak jsem koukala na ty zvonky, tak jsem se prostě rozbrečela. Jo, rozbrečela jsem se. Můj táta se s ním nestýká, a ani jeho brácha se s ním nestýká, protože je to jejich poloviční bratr a když se narodil a tak, tak babička nechtěla, aby se stýkali... no to je komplikovaný... možná to s tou jeho mámou bylo vzájemný. Každopádně je to prostě komplikovaný, no jenže mně to nikdy nedalo spát, že ho vlastně neznám. Má moji krev, jsme příbuzní, je to dědy syn a já jsem ho nikdy v životě neviděla. Jenže co jsem mohla udělat? Nic, tak jsem tam tak stála a posmrkávala, když jsem okýnkem zahlédla, že někdo schází schody. Tak jsem se vyděsila, že to může být on a tak jsem tak vyrazila pryč... ještě šel s nějakou holkou a na zvonku měl jméno i nějaký holky... no já úplně zpanikařila, co teď... jenže jsem to nechtěla nechat jen tak být, ale nemohla jsem naněj začít mluvit, jestli náhodou není můj strejda, to by bylo prostě divný. Ale věkově by asi odpovídal... tak jsem se tak zastavila u dalších zvonků a tvářila se, že někoho hledám, protože oni viděli, že stojím u těch jejich zvonků... no a tak mě předešli... Jenomže mně to nedalo a zachovala jsem se jak totální šílenec. Prostě jsem je začla sledovat. Šla jsem za nima a doufala, že třeba alespoň zaslechnu oslovení, že něco zjistím... jenže se nestalo. Mám něco s nohou, takže jsem jim pak už nestačila, tak jsem se na to vybodla a šla si svou vlastní cestou. Tak to je asi tak k tomu, jak jsem možná poznala svého strýce. A asi to zůstane u tohohle, jak se tak znám. Myslím, že by neměl zájem se mnou mluvit, mám dojem, že už ze svého života tak nějak vypustil, že má dva poloviční bratry, stejně tak jako můj táta nikdy nemluví o tom, že by měl kromě strejdy ještě jednoho polovičního bráchu. Jen jsem měla pocit, že prostě potřebuju vědět, že žije, kde žije... jakej je... jak vypadá. Ale to, jak se cítím teď... je prostě jen hrozný. No nepomohlo mi ani to, co se mi stalo pak. Když jsem čekala na kámošku na peróně metra, dal se tam se mnou do řeči nějakej kluk. Byl to cizinec, mluvil španělsky, tak jsem si říkala, že třeba něco potřebuje, nebo si chce prostě pokecat, tak jsem nezačla nikam zdrhat se svym obvyklym, já vám nerozumim a chvíli jsem tam s nim konverzovala... nějak už ani nevim, jak vypadal, furt mám před očima obličej jednoho herce... :D no to je jedno :D Ale pak se to nějak zvrhlo. Furt mi říkal, jak jsem krásná a že by se se mnou chtěl kamarádit (to je to málo, co jsem z jeho španělského monologu chytla dokonce i po 7 letech španělštiny na gymplu)... tak jsem zbystřila. Jako vypadal mile a tak, ale já mám docela fobii z cizích lidí, nemyslim cizince, myslím prostě cizí lidi, jako lidi, který neznám. Mám dojem, že už jsem to poněkud překonala, ale občas chytám paranoiu. Jenže já nemohla nikam zdrhnout, protože v tý části Prahy to moc neznám a musela jsem počkat na kámošku, která jsem nevěděla až do dnes, kde bydlí... tak asi po patnácti minutách o tom, jak jsem krásná a asi po patnáctym oznámení, že mu nerozumim ani slovo :D (to mu zřejmě nevadilo) jsem mu řekla, že musím jít počkat na kámošku nahoru ke schodům. No jenže on šel samozřejmě furt se mnou. Kamkoliv jsem vyrazila, šel za mnou. Tak jsem se teda nahoře zase zastavila a on si zas mlel svoje o tom, jak jsem hrozně krásná, tak jsem mu řekla, že mám přítele, což nemám, ale to on nemusí vědět. A pak mi dal pusu. Tak jsem tak na něj zůastala civět, vykoktala jsem, že mám přítele ještě jednou a začínala jsem opět panikařit, jak já to umím. A to jsem mu ještě před tim dala číslo s nadějí, že pak konečně vypadne. No a jak jsem tak stála v totálním šoku, tak začal zase něco povídat. A pak, že už teda půjde, a že mu mám určitě napsat... a tak si řikám, jasný jasný, tak konečně půjde a on mi dal na rozloučenou jako ještě jednu... to už jsem měla připravenou pěst a on zase začal něco vyprávět. A já jsem přemejšlela o způsobu, jak nejlíp zmizet, aniž by mě sledoval. Říkala jsem si, že když teď prostě někam půjdu, tam do okolí, a on mě bude sledovat, tak bůh ví, co by se mohlo stát. No když to zkusil potřetí, tak už jsem teda uhnula a znovu důrazně zopakovala, že mám přítele a že nemám zájem, což jsem teda neřekla, ale naznačila, protože jsem byla jak bez mozku a nebyla schopná sestavit španělskou větu a on neuměl anglicky ani slovo... hm... život a mou čest mi nejspíš zachránila kamarádka a já chci fakt zapomenout, že se něco takovýho stalo. Zezačátku mě fakt nenapadlo, že by se z něj vyklubalo něco takovýho, páč se choval fakt mile, vypadal mile, tak jsem si říkala, jasný, tak holt si chce pokecat konečně taky s někym, kdo umí španělsky... no jo, jsem naivní. Jestli mi napíše, jakože doufám, že mu došlo, že z toho asi nic nebude :D tak mu natvrdo napíšu, že nejsem blbá nána, která od něj dobrovolně chytí nějakou pohlavní chorobu od prvního Kubánce, kterej se namane :D teď už vim, jak se to řekne, zrovna jsem si to vygooglila :D :D Jako měla jsem v seznamu věcí, který chci udělat před tím, než umřu, že chci políbit cizího člověk :D kiss a stranger. No nečekala jsem, že mi fakt někdo, koho vidim poprvý v životě, dá pusu :D a k tomu v metru! Doprdele, tohle se fakt může stát jenom mně. Už na to nikdy nechci myslet, asi mi z toho hrábne, panebože, já se snad zabiju :D Okamžitě si měnim číslo... aspoň, že jsem byla natolik duchapřítomná, abych mu lhala o tom, kde bydlim :D o tom, kdy jedu do Anglie... akorát o tom, jak se jmenuju křestnim jménem jsem mu vlastně nelhala... :D Ty vole, já se z toho fakt poseru :D :D Už nikdy si nevezmu svojí rudou rtěnku a okamžitě se barvim zpátky na hnědo, protože cizince asi rajcujou holky se zrzavejma vlasama. Bože nebeskej. Tohle jen tak nezapomenu :D Nesnáším sama sebe za to, že jsem mu jednu neubalila a nezačla řvát: No me tocas pervertido!!!! :D Ale to nešlo, zaprvý mě to v tu chvíli fakt nenapadlo a zadruhý, i kdyby napadlo, tak to asi neudělám, ze strachu, co by mohlo následovat, takovýhle lidi radši nenasrat... a nikdo kolem, takže už tuplem ne.

No pak s kámoškou to bylo super, měla pro mě jednu náušnici, kterou jsem si ale nakonec neodkoupila, protože mi neseděla na uchu :D (takovej drak na celý ucho, perfektní, ale mám moc velký uši) a místo toho mi vyrobila jedny jiný s úžasnejma sovičkama, který vám vyfotím, jsou vážně krásný. To víte, musím nosit symbol moudrosti, když už jsem úplně blbá :D Bože, já nebudu spát, celá se třesu ještě teď a k tom vypadám jak zasloužilej feťák s tou rozpíchanou rukou od doktorky a celá se mi třese :D No co, tak můžu říct, že jsem dala pusu cizímu člověku, měla jsem to v seznamu, tak si přestanu stěžovat, ale bože, to byl fakt divnej den. No jo... dneska je tuším úplněk. Aspoň to tak vypadalo. :D Tak já už půjdu, dobrou noc. Ať vás nic nekouše žádnou noc.

* * * * * *

Today was the weirdest and the craziest day of my life. I was shopping, which is that normal part. Then I was supposed to meet my friend, but I had too much time, so I bought coffee and cheesecake... which is still the normal part. I still had time, so I decided to find a house, where my uncle, who I've never meet in my life, lives. What I did. I started to cry and then I wanted to go, but someone came out. A guy in age of my uncle... with some girl, and he had there written (on bells) that he lives with some girl. So I got nervous. But I started following them. But I have something with my leg, so I felt terrible pain and they were too fast for me, so I gave up. I have no idea, if it was him, because I've never seen him. He's just a half brother of my father... they are not in contact, but I just felt that I at least need to know, where he lives and who he is. And I maybe met him today and it feels so... weird. I should ask him. But I didn't know, what to say. So I was following them as a total freak :D Well, then, I was waiting for my friend, when a guy from different country started to talk to me in underground. In Spanish. I was not able to tell him even 'leave me alone', I was shocked, and he didn't understand English. No one aroud, I was quite scared, because I have quite huge fobia of strangers. I don't mean foreigners, but strangers like people I don't know. So he was still telling me how beautiful I am and I couldn't even run, because I had to wait for my friend, who should come for me, because I didn't know, where she lives and I don't know that part of Prague well. So It was driving me crazy that I was so stupid, that I couldn't do something, he was still telling to me, how beautiful I am. I had to seem like total mental. I didn't understand him almost anything and then he looked like he will finally go away, so I was hoping, that he does it, but he kissed me. Like total stranger, guy I've never seen before (yeah, he was nice guy, but still a stranger who's only thoughts are about how he could have sex with me) kissed me. Yeah, I had on my perfect bucket list before I die, that I would like to kiss a stranger, but it was there written just for fun, I didn't expect it's gonna happen and I actually didn't want that. Before that, I gave him my number, after it I thought he'll live, but he kissed me. And than he did it again after another five minutes of his monologue. I was like... WHAT? Get away from me you freak! But I didn't know what to do, I couldn't just run away, I was like in a different world, I was soooo out of myself, like a total mad, I just wanted him to leave, I couldn't even think. I told him like billion times, that I am waiting for someone and I have a boyfriend, but he didn't leave. I just don't want to think about that anymore, it was soooo fucking weird. I feel like a different person when a stranger talks to me, I feel terrible fear when it happens, I am paralyzed, afraid of doing anything. Tell anything. No one around, just thinking about what he could do to me... I hate myself for that. But I can say, that I kissed a stranger now :D :D :D You know, he was nice, first I just didn't think that he could do something like that, seemed like a nice guy, just a foreign. But then.. I just wanted quickly away from him, but he was still going with me... Thanks God my friend came so early. I am changing my number. Right now! :D And I will never use my red lipstick again and I will dye my hair brown again, because it seems like foreigners like red heads. God, never want to see him again. I will write him, if he writes me, that I don't want to have anything with him. Jeez. I was like a freak. I will be lost in a real world :D Those things are happening just to me. Why?! :D

One possitive thing about today. I have new shoes and beautiful earrings my friend made for me :)