The Fault in Our Stars by John Green.

Ahojte. Jak se máte? Už asi pět dní jsem měla knížku Hvězdy nám nepřály od Johna Greena odloženou stranou s tím, že nebyl vhodný čas na to, abych jí dočetla. Přesto jsem se dneska odhodlala, ačkoliv stále není úplně vhodný čas, a dočetla jsem ji. Kniha The Fault in Our Stars je příběh o lásce a o rakovině. A jelikož nikdy nepíšu recenze takové, jak se psát mají, tudíž bez spoilerů, ale spíš názory a pocity na film či knihu, pro ty z vás, kteří knihu nějakou náhodou ještě nečetli (ačkoliv mám pocit, že co se mého okolí a přátel týče, já jsem ten poslední stranger, kterej to dostal až letos k Vánocům) a chcete si to přečíst, tak vám nedoporučuju číst dál, protože v tomhle článku bude poměrně dost spoilerů, protože ve mně ta knížka nechala spoustu dojmů a pocitů, který zkrátka potřebuju někomu sdělit. A protože vím, že moje drahé sestřičky Ajjinka a Clove knihu četly a chtějí znát moje dojmy a můj názor, tak jsem se rozhodla tenhle článek napsat, v téhle době, kdy se kolem Kristen nic moc neděje, protože kdo by taky něco dělal, když před chvílí byly Vánoce. Paparazzi fotky já sem nedávám, takže se vážně skoro nic neděje z mého pohledu, tudíž se necítím provinile, že sem ZASE píšu nějakej blábol z mého života a nepíšu články o KStew.

Poslední dobou jsou příběhy tohohle typu stále oblíbenější. Jen těžko se dá odhadnout, proč vlastně, ale i já sama je mám ráda. Stejně jako ve filmu, i v knížkách mám ráda silné příběhy o životních dramatech, ačkoliv často čtu samozřejmě i fantasy knížky typu Nástrojů smrti nebo Vampýrské Akademie, mám poměrně velký rozptyl. Minulé Vánoce (2012), jsem pod stromkem našla knihu Ještě než umřu od Jenny Downham. Ta knížka vlastně spadá do kategorie knih, které jsem četla díky Twilight sáze, protože jsem se o ní doslechla kvůli tomu, že byla zfilmovaná a hlavní hrdinku ztvárnila úžasná Dakota Fanning. Zhltla jsem tu knížku za den a půl, pamatuju si, jak byly asi tři ráno a já brečela jako želva u posledních kapitol. Věděla jsem moc dobře, že se moje máma bude chytat za hlavu, až na mém vánočním seznamu najde další knížku o rakovině, ale mně to prostě nedalo. Strašně lidí o ní mluvilo a já si ji prostě musela přečíst. Ano, mohla jsem si ji stáhnout a dát do čtečky, ale to není ono. Sice čtečku mám, ale pořád jsem tomu úplně nepřišla na kloub. A tak se stalo, že mi brácha nadělil Hvězdy nám nepřály, ačkoiv to samozřejmě koupila máma, co by brácha někam chodil :D A já začala číst další srdceryvný příběh, který mě zasáhl asi ještě víc, než Before I die. A až do teď nepadl žádný SPOILER, no kdo chce pokračovat, ať klikne na celý článek.

---

Hazel Grace je šestnáctiletá dívka, které byla před lety diagnostikována rakovina štítné žlázy, která následně metastázovala do plic. Všichni si mysleli, že zemře, ale zabrala na ní experimentální léčba. Lék jménem phalanxifor, který prodloužil její život a ona už několik let přežívá s nádory v těle, které jsou sice stále smrtelné, ale už dlouhou dobu se nezvětšují. Není ale zdravá a ani se nikdy neuzdraví. Od první chvíle, kdy jí diagnostikovali rakovinu věděla, že je beznadějný případ. Je jen otázkou času, kdy lék přestane zabírat. Každý den žije s bolestí a neustále musí využívat přístroje k podpoře dýchání, protože její plíce zkrátka nefungují, tak jak mají.

Augustus je sedmnáctiletý chlapec, který přežil rakovinu. Je už nějakou dobu BPR (bez příznaků rakoviny), ale osteosarkom (rakovina kostí) ho stála nohu. Poznají se na podpůrné skupině pro lidi s rakovinou, na kterou Hazel nikdy nechodila ráda, ale její máma trvá na tom, že musí vyjít alespoň někdy z domu a najít si přátele. Augustus je kamarád jejich společného přítele, Izáka, který kvůli rakovině přišel o jedno oko a jak nedlouho po začátku knihy zjistí, brzy přijde i o to druhé.

Ano. Tohle všechno zní přesně jako knížka plná depresivních událostí s postavami, které všechny buď mají rakovinu nebo měli rakovinu. Ale není tomu tak. Příběh v první řadě není o rakovině, ale o velké lásce, která se mezi Augustem a Hazel Grace postupem času vyvine. Ale samozřejmě i o tom, že jim hvězdy nepřály... a o tom, že oba ví, že spolu nebudou navždy... že Hazel jednou zkrátka umře... ale jak napsal její oblíbený zpisovatel Peter Van Houten ve své jediné knížce Císařský neduh, "některá nekonečna jsou větší než jiná nekonečna". Na knize Císařský neduh také stojí dost velká část příběhu. Hazel tuto knihu miluje. Je o dívce, jménem Anna, která píše o svém životě... a sama má rakovinu. Hazel se tato knížka líbí proto, že je tolik upřímná a vystihuje přesně to, co si i ona sama o své nemoci a o životě s ní, myslí. V knize je spousta názorů, které v člověku zůstanou a musí o nich přemýšlet. To, jak upřímně mluví o pocitech dvou mladých lidí, kteří si procházejí takovouhle situací, je upřímně z mého pohledu mistrovské dílo, za které Johnu Greenovi tleskám. Hlavně to člověka donutí se zamyslet... Je to napsané takovým způsobem, že člověk zkrátka musí číst dál, jinak to nejde. Alespoň já jsem to tak cítila.

Kniha Císařský neduh je plný úžasných filosofických myšlenek a Hazel přesvědčí Augusta, aby si ji přečetl, výměnou za to, že ona si přečte jeho oblíbenou knihu Cena úsvitu podle jeho oblíbené počítačové hry. A i Gus je tou knížkou nadšen. Ale má to jeden háček. Kniha končí uprostřed věty a Van Houten nikdy nevydal žádný dodatek. Oba chápou, že to má být proto, že Anna zemřela nebo už neměla sílu dál psát pokračování, ale Hazel není schopná se smířit s tím, že zemře a nebude vědět, co se stalo s maminkou Anny a jestli se provdala za muže, o kterém není jisté, jestli je podvodník nebo není. A také, co se stalo s křečkem Sisifem. Je celkem jasné, proč Hazel tolik touží po tom, vědět, co bude s maminkou Anny po její smrti. Protože i ona sama má rodinu, která bude zničená, až Hazel zemře a nejspíš chce svým způsobem vědět, jestli to dokážou zvládnout, až už tu nebude. Protože ona sama o sobě často mluví jako o granátu. I proto nemá tolik přátel, i proto zezačátku odmítá vztah s Augustem, protože jednou vybouchne a až se to stane, chce, aby to ublížilo co nejméně lidem.

Augustovi se podaří kontaktovat Van Houtena, ale ten odmítne Hazel napsat odpovědi na její otázky s tím, že by je mohla prodat do tisku a kdesi cosi, ale že kdyby přijeli osobně, tak jim to klidně řekne. A tak Augustus použije své přání, které si schoval z doby, kdy měl rakovinu, což je program jedné neziskové organizace, která plní přání dětem, kterým už nezbývá mnoho času. Odletí tam, setkají se s Van Houtenem a zjistí, že vůbec není takový, jakého si ho představovali. Je to ožrala a nešťastný muž, který jim nic neřekne, naopak, chová se k nim příšerně a oni z jeho domu odejdou zklamáni. Přesto je jejich výlet do Amsteradomu nezklamal jako celek, naopak. Sblížili se tam a Hazel konečně přestala mít takový strach a přiznala, že Augusta miluje.

Ještě před odletem ale čtenář čuchá nějaký ten problém.

A tady už se dostanu od popisu děje konečně taky k nějakému tomu názoru.

Čtenář zkrátka nečeká to, co přijde. Nečeká, co se stane. Já jsem to... bohužel... čekala.

S "láskou" musím opět poděkovat tumblru, jak krásně mě spoilnul ještě před tím, než jsem si tu knihu vůbec přála.

Tu jednu poznámku, kterou jsem tehdy omylem přečetla, jsem si zezačátku nějak nespojila.

Později mi ale došlo, že vlastně vím, co bude následovat.

Ta poznámka zněla: "I did not expect that August is going to die."

So I expected that, protože jsem si to podvědomě pamatovala a vzpomněla jsem si na to právě v kapitole, kdy odlétali do Amsterodamu. A i člověk, který to netušil, začne čmuchat. Protože August cítí bolest a Hazel vidí, že ho něco bolí, ale on to vždy jen zahraje do autu se svým "Dobrý". Protože "Dobrý" je jejich "Vždycky", což se mi hrozně líbilo, ale nebudu se k tomu už vracet, protože to bych musela na začátek knížky a to se mi zase nechce :D

Jenže August už to nemůže dál tajit. Vrátila se mu rakovina. A tentokrát je téměř jisté, že už to nepřežije. No řeknu vám to narovinu, taky ne. Což už jsem vlastně řekla tím citátem tumblru. Což je mimochodem naprosto devastující, protože najednou víte, že nejen, že časem zemře Hazel Grace, ačkoliv v knize to není, ale teď víte, že umře i Gus. Což mě donutilo na pár dní odložit tu knížku, protože je přeci jen pořád začátek ledna a já jsem neměla sílu číst dál.

Fist of all, jsem teda chtěla říct jednu věc. V celé knize Hazel a Gus hodně mluví o knize Císařský neduh od spisovatele Petera Van Houtena... tak moc o ní mluvili, že mě, jakožto nadšence do knih podobného typu, okamžitě nadchli natolik, že sem získala dojem, že si ji musím přečíst. Ale pak se stalo v průběhu děje pár věcí, které mě donutily pochybovat... a já jsem zjistila, že CÍSAŘSKÝ NEDUH NEEXISTUJE. A že spolu s tím tedy neexistuje ani Peter Van Houten. Aspoň tedy ne ten spisovatel, existuje snad nějaký kytarista nebo tak něco. To mě zklamalo. Musím říct, že mě to vážně zklamalo, ale zároveň jsem o to víc obdivovala Johna Greena za myšlenky, které nepocházely z nějaké cizí knihy, ale jen z jeho hlavy.

Při čtení Ještě než umřu... byly chvíle, kdy mi hlavní hrdinka trochu lezla na nervy. U Hvězdy nám nepřály se tak nestalo ani jedinkrát, za což jsem ráda, protože mně se často stává, že mi hlavní hrdinové lezou na nervy. Dokonce i ve Vampýrský akademii mi lezli na nervy. V 5. dílu mi tam lezli na nervy snad úplně všichni :D

Protože už jsem se hodně rozkecala, ráda bych tenhle článek taky nějak uzavřela.

Není to nijak tlustá kniha. České vydání má 236 stran. Ale každým jedním slovem je výjimečná. Člověk by ji musel číst víckrát, aby dokázal vstřebat všechny myšlenky, které obsahuje. A já to zřejmě udělám, protože jsem si čtení téhle knížky užila, hrozně mě bavila a je to jedna z nejkrásnějších knih, jaké jsem četla. A to myslím naprosto upřímně. Myslím, že až to bude dýl než hodina od doby, co jsem knížku dočetla, napadne mě ještě spousta dalších věcí, které bych mohla dodat, ale prozatím to nechám takhle, protože i tak už je ten článek až moc dlouhý na to, aby ho někdo dočetl až do konce :D Dobře, možná až na Clove a Ajjinku, protože ty po mně ten názor chtěly :D Vážně moc mě tahle knížka zasáhla, posledních pár kapitol jsem probrečela. Co se mi na té knížce líbí asi nejvíc je fakt, že to není vůbec o tom, že se dva dají dohromady a celou knížku se litují, ale o tom, jak v tak krátkém čase, který jim byl dán, prožívají něco tak velkého a výjimečného, jako je láska. Na závěr bych možná dodala ještě dvě věci. Zaprvé to, že i tato kniha se již brzy dočká filmové adaptace, do které se trochu bojím vložit velké naděje, protože mi přijde, že bude vážně těžké takovouhle knížku zfilmovat. Ale to jsem si myslela i o Ještě než umřu a jak nádherný snímek z toho vyšel. No a úplně nakonec, ta druhá věc, kterou jsem chtěla říct...

Jak John Green na začátku své knihy píše, že celý příběh je smyšlený. A na závěr i dodává, že i léčba, jak je v knize popisována, není úplně podle toho, jaká léčba skutečně existuje a že třeba zázrak, který pomohl přežívat Hazel o něco déle, vůbec neexistuje. Přesto bych ráda uvedla, že je kniha věnována Esther Earl, která zemřela na následky rakoviny ve věku 16 let 25. srpna 2010. Na její počest byla založena nadace This Star Won't Go Out (tswgo.org), kde si můžete přečíst její příběh.