48th Karlovy Vary International Film Festival.

Nebudu se pitvat s anglickým článkem, fakt ne :D Na to tentokrát nemám. Mido Hamada si ten anglickej román zasloužil, ale já si ho nezasloužím, tohle jsou zkrátka jen kecy o tom, jak jsem se měla v Karlových Varech a to by stejně anglicky nikdo nečetl, ani kdyby sem náhodou někdo, kdo nerozumí česky, vpadl :D No... takže co se týče mého výletu do Karlových Varů, jak bych asi tak začla... Asi odjezdem.

Kvůli nemoci a krevním testům, kterejma jsem musela projít, jsem neodjela v pátek, ale až v neděli... což byla i celkem výhoda, poněvadž a protože mě do Varů odvezli rodiče a nemusela jsem se mlátit autobusem. Já bych to sice přežila, ale byl by to větší opruz. Takhle jsem jela v pohodlí našeho až příliš velkého auta, které nesnáším, když ho musím řídit a parkovat.. :D ale jinak je fajn :D No, nicméně... vlastně ani není moc o čem mluvit :D Bydlela jsem jako už i předchozí dva roky u kámošky, která je přímo z Varů, takže to je rozhodně pohodlné. Člověk nemusí spát tejden na trávě ve stanu ve stanovém městečku... :D Místo toho má celkem měkkou postel, teplou vodu a záchod, což se rozhodně vyplatí :D Ale zase na druhou stranu, lidi, co jezdí do stanového městečka, většinou jsou ti nadšenci, kteří chtějí chodit na milion filmů a jdou se natáhnout do fronty v Thermálu už ve čtyři ráno. Což bych taky chtěla někdy zažít, protože s tím vstáváním a obecně s názorem na filmy jsme na tom s kámoškou trošku jinak. Já bych chodila na všechno. Ona zásadně nemá ráda depresivní filmy... kterejch je na festivalu většina, ale zároveň vážná témata... ta se řeší v nejlepších filmech. I když teda víc filmů typu Zeď a asi mě odvezou do Bohnic, to zase jo :D Ale k tomu se dostanu. Takže jsme šly zkrátka na filmy jen dva dny z toho tejdne, ale i tak to bylo super. Ono na druhou stranu, vidět každý den 4 filmy, tak se nutně musí stát, že v pátek už si ani nepamatujete, co jste viděli v pondělí. Začne to splývat. Jít na ty čtyři, pět, šest filmů za celý festival, to je podle mě správnej počet na to, aby z toho člověk pořádně něco měl. No, takže k filmům se ještě dostanu. Co jsme dělaly jinak celý dny, když jsem tam byla celý týden? No... ve zkratce prakticky kulový :D Procházely jsme se, seděly jsme na kašně a pozorovaly lidi, zkoumaly taje Karlových Varů, vyjely si na rozhlednu Diana... psaly jsme, fotily, a tak. I když jsme vlastně třeba dost často ani neměly pořádně co dělat, tak jsme i spoustu věcí, kterou jsme chtěli, udělat nestihly.

By the way, nevíte, jestli se dá jet do Anglie jenom na občanku? Já myslím, že jo, jsem o tom přesvědčená, ale kámoška mě poněkud nalomila... Na stránkách ministerstva zahraničí to píšou taky, že jo, ale spíš, jestli někdo nemáte zkušenost a nevíte to jistě :D To se ještě zjistí. Každopádně zpět k festivalu. Asi bych rovnou přeskočila k těm filmům, páč jsem si jistá, že to vás zajímá nejvíc :D Možná bych se ještě mohla zmínit, že jsme asi 5x potkaly Petra Vacka, ale toho já potkávám celkem dost často v Praze na Budějovický, takže to pro mě takový haló nebylo :D Pak jsme ještě potkaly Zdeňka Svěráka, Pavla Trávníčka a viděly jsme i Pavla Zedníčka. Jeden den jsme viděly ruskou delegaci filmu. A jeden den jsme viděli nejspíš někoho hrozně slavnýho ve Velkym sále v Thermálu, ale já vůbec netuším, kdo to byl :D Travolta odjel ten den, co jsem přijela, takže to teda moc nevyšlo no. Ale tak stačil mi i v té televizi. No.. a teď tedy k samotným filmovým zážitkům :D Jeden den jsme vstaly v šest a vyrazily do fronty. A ano, stačilo jít v šest. Přišly jsme na řadu asi ve čtvrt na devět nebo možná v 8:20 (pokladny otevírali v 8:00) a sehnaly lístky na tři filmy. Měly totiž přijet ještě nějaké rodinné známé a my jsme braly lístky i pro ně. My šly teda s kámoškou jen na dva z těch tří filmů, protože já jsem na Odpad, město, smrt jít vážně nechtěla a kámoška nechtěla jít asi ani moc na nic, takže jsme nic jiného ani nevybíraly :D Vtipný bylo, jak v tý frontě úplně vepředu leželi lidi ve spacácích s lahvema kolem sebe :D Jooo, to bylo docela vtipný :D Jednou to chci taky takhle udělat. No, takže jsme sehnaly lístky na film s názvem Velká nádhera, což je italský film od Sorrentina, který měl 2 a půl hodiny :D no a na druhý film... s optimistickým názvem Zánik :D Oba dva ty filmy ale byly vážně skvělý, opravdu, rozhodně doporučuju, byla to paráda, vážně jsem si to užila. U dvou a půl hodinového filmu jsem se vůbec nenudila :D což je celkem div. Naopak, byla to fakt i sranda a byl hrozně skvělej, vážně skvělej :) Byl o spisovateli a novináři, který žije v Římě a za svůj život napsal jednu knihu, kterou se proslavil. A od doby, co žije v Římě, nikdy nenajde chvíli na to, aby psal, a postupně si ve svých 65 letech uvědomuje, co nemá a mohl mít. Trochu zvláštní, trochu netradiční, ale vážně skvělý :) No a ten druhý film, který jsme v ten den viděli, byl taky skvělý. Ten byl vyloženě ze života. Bylo to také o tak 60 letém muži, který žije ve francouzské části Kanady, tedy v Quebecu a vlastní farmu, na které žije celý svůj život. Zdědil ji po otci a jeho bratři neměli zájem se na jejím chodu podílet, takže to padlo na něj. Miluje ji, ale ne nadevše. Nadevše miluje své dcery, Marii a Frederique. Když se jedna z nich dostane do finanční tíže, rozhodne se, že svou farmu a celoživotní práci prodá, aby jí pomohl. Byl to vážně hodně silný příběh o tom, jak moc se člověk dokáže obětovat pro svou rodinu. Silný moment byl ve chvíli, když mu jeho mladší dcera Frederique řekla něco ve smyslu: Tati, Marie tě jenom využívá. A její otec reaguje, že ví, že ano, ale že je to jeho dcera a on pro ni udělá všechnoo, co může. Byl úplně jinak pojatý než ten první film, byl takový klidný, žádná velká akce, hodně o pocitech hlavního hrdiny, člověk věděl, co Gaby cítil, aniž by jeho představitel Gabriel Arcand. Byl úžasný :)

Další den šly pro lístky ty známé a vzaly i nám. Bylo to na filmy Pole v Anglii a Barva chameleona. Pole v Anglii byla asi ta největší úchylárna, co jsem kdy viděla, to bylo fakt strašný, nevim, co ten chlap, co to napsal, hulil, ale mělo to na něj opravdu velkej, velikánskej vliv. Z tohohle filmu mám skoro až trauma. Ne takový, jako z německého filmu Zeď, který jsme viděly vloni, ale i tak to byl prostě děs. Asi v půlce už jsem to přestala vnímat, brát to vážně a začla jsem si řikat, že sem snad usnula a tahle hovadina se mi musí jenom zdát :D Fakt to bylo hrozný. ŠÍLENOST! No, nevadí...

Ten druhý film byl bulharský. Nově natočený, ale děj se odehrával krátce před pádem komunismu v Bulharsku a krátce po něm. Ten byl takový hodně zvláštní. Chvílema jsem moc nechápala, ale jako líbil se mi, to jo. Ten hlavní děj bych asi shrnula tak, že šlo o to, že jednoho studenta vysoké školy naverbovali do tajné policie. Za nějakou dobu ho vyhodili, kvůli nějakému průšvihu, co udělal, no a to ho naštvalo, takže se rozhodl, že bude i nadále předstírat, že je agentem, a protože byl jaksi geniální, tak to vypadalo dost věrohodně. Dovedl takhle spoustu v budoucnu důležitých lidí ke značně kompromitujícím aktivitám. Asi dva roky po pádu komunismu v Bulharsku se rozhodl tyto dokumenty vytáhnout a prodat vládě, aby získal peníze a mohl se svou přítelkyní opustit Bulharsko. No byl to hodně zvláštní film, ale mně se docela líbil. Nebyl tak dobrý jako ty první dva, ale byl fajn:) No jinak ty dva dny, co jsme byly na filmech jsme tam pak zůstali až do půl jedné, než nám jel noční autobus domů a užívaly si atmosféru nočních Varů. No první den to byla sranda, druhý den jsem měla spíš depku, takže to nebylo nic moc... Sice měli výbornou piňacoladu, kterou naprosto zbožňuju, ale bylo to drahý :D a hlavně já teda nejsem žádnej pařmen, opíjet se? To není pro mě, takže mně stačila ta jedna (relativně velká teda :D) piňacolada... to bylo tak akorát :D Neumím pít a po měsíci s angínou už tuplem nic nevydržím... a nejsem ráda opilá :D Vim, jsem divnej 19-letej člověk :D Opila jsem se na svý oslavě osmnáctek... a od tý doby pořádně nic.. ani mi to nevadí :D Ale jinak byla sranda. Mám fotku s úplně cizím člověkem... přiběhl k nám a řiká, že se vsadil, že se do půlnoci vyfotí se sto holkama :D Tak proč ne, že ano... :D Já vím, že jsem to nevzala moc dopodrobna, ale myslím, že tohle úplně postačí. Pro doplnění mám pro vás ještě pár fotek.

Na tý fotce vypadám strašně a k tomu tlustší než jsem, ale co :D

---

Pohled na hordu lidí a hotel Thermal.

Milion filmů tam uváděli. No většinu ne moc koukatelnejch, mám ten dojem:D

Vždycky, když jsem prošla kolem, začly se mi sbíhat sliny, ale nikdy jsem si tam nic nedala.

Procházka po Varech. Tady jsme před dvěma lety potřetí potkaly Ivana Trojana :D

Jooo... Krišňáci :D S těma je sranda :D Zavzpomínala jsem na své dětství :D

Ha ha ha. Tohle bude jednou hrozně moc slavnej režisér :D

Jeho podpis sice nemám, ale šel za náma, když jsme šli ze sálu :D

A mám jeho fotku. A zážitek z jeho filmu :D Sébastien Pilote.

To je schválně :D Nešlo to vyfotit ostrý, tak jsem to aspoň rozmazala schválně víc a umělečtěji :D

Tak se mějte :D

-Angie.