Third Star

Ahojte. Než přejdu k hlavnímu bodu programu :D ráda bych toto nějak uvedla. Založila jsem rubriku Angie and her movie experiences, protože už se mi nechce házet moje dojmy z filmů do rubriky diary, takže je všechny přeházím sem, až se mi bude chtít. Nejdřív bych chtěla říct, že tohle nejsou recenze jako takové. Jsou to dojmy, které mám z filmů, které jsem viděla, o filmech, které jsem viděla a tudíž vám nemůžu slíbit, že budou bez spoilerů. Spíš vám můžu slíbit, že budou se spoilery, protože napsat recenzi je pro mě téměř nemyslitelné. Když se chci vyhnout spoilerům, tak totiž většinou nedokážu napsat vůbec nic, protože i moje vlastní dojmy z filmu jsou v závěru tak trochu spoilery. Tohle je taková odnoš deníčkových zápisků, zaměřená pouze na filmy, které jsem viděla. A že jich v poslední době bylo poměrně dost. Zároveň je to jedna z mála rubrik, do které nebudu přispívat dvojjazyčně, jelikož na to nemám nervy ani čas. A jako první bych vám chtěla představit film s názvem Third Star - Třetí hvězda, o kterém jsem se zmínila před pár dny.

Nejprve bych krátce shrnula, o čem film vlastně je, než se ponořím do hlubších myšlenkových pochodů. Tohle ještě nepočítám od kategorie spoilerů, protože tohle si přečtete na jakémkoliv informačním serveru o filmech, když si hledáte, na co se tak koukat :D Film vypráví příběh devětadvacetiletého Jamese. Ten trpí rakovinou v posledním stádiu. Ví, že umře, ví, že to už nebude moc dlouho trvat, ale ještě, než to přijde, chce se naposledy podívat na své oblíbené místo, na pobřeží Barafundle Bay v Západním Walesu, kam se ho jeho tři nejlepší kamarádi - Davy, Miles a Bill rozhodnou vzít. Během cesty začínají všichni čtyři přemýšlet o svých životech, jaké jsou, byly a mohly by být, ale rozhodně to není film, který by vás celou dobu jen zahlcoval sebelítostnými řečmi a valil na vás tíhu Jamesovy nemoci, přestože ano, je to příběh o muži, který má rakovinu. A teď už bych začala pomalu s těma mírnejma spoilerama, takže na vlastní nebezpečí :D Ačkoliv tolik spoilerů v něm není, jde vážně spíš o ty moje dojmy, ne, že bych vykecala celý příběh nebo konec. Ne úplně :D

---

Jen málokdy souhlasím s názory lidí na ČSFD, protože ty komentáře si většinou čtu u filmů, které já hodnotím vysoko a všichni ostatní nízko :D Zároveň jsem se také už naučila je pro jistotu nečíst, protože se pak akorát rozčiluju. Ani u Třetí hvězdy jsem si jich moc nečetla, ale líbila se mi jedna formulace, a to ta, že tenhle film rozhodně není žádná "ždímačka slz". Není to příběh o smrti. Teda ano, ale ne především. Především je to totiž překrásný film o přátelství, přátelské lásce, poutu, které mezi nimi je, i když se na první pohled zdá, že během let někam zmizelo, o solidaritě, a ano, i o tom, jak se vyrovnat se smrtí blízkého člověka a o tom, co všechno jste schopní a ochotní udělat pro skutečného přítele.

Co se mi na filmu líbilo nejvíc, byla ta upřímnost. A zároveň to, že i přes vážné téma je to plné odlehčených chvil, při kterých se člověk od srdce zasměje. Samozřejmě je tam i mnoho vážných chvil, ze kterých vám běhá mráz po zádech. Jamesovy bolesti rozhodně nejsou žádná sranda a člověku podobné scény v průběhu snímku připomínají, že je nemocný, kdyby na to náhodou někdo dokázal zapomenout.

"This trip is like going for a walk with a sick, white Oprah!"

Černý humor. Ano. Další věc. Britové to prostě umí. Stejně jako Now is Good, ani tohle není film, který byste celý probrečeli, i přes okamžiky, při kterých vám běhá mráz po zádech. Další věcí, která je na tomhle filmu výjimečná, je pojetí kamery. James má totiž s sebou svou vlastní kameru, kterou natáčí svůj poslední výlet a chvílema jsou ve film prostřihy právě z pohledu toho, jak některý z nich něco natáčí a to se mi moc líbilo, člověka to tak nějak víc vtáhlo do děje. Není to Hollywoodský trhák plný sentimentálních keců. Nic proti Hollywoodským trhákům, ne všechny jsou takové, ale co tím chci říct je, že je to malý snímek, ve kterém hrají neznámí herci, který nestál příliš mnoho peněz... ale přesto je příběhem, který vypráví, mnohem silnější, než kdejaký trhák za několik desítek milionů. Právě na filmech, jakým je tenhle, je krásně vidět, že člověk nepotřebuje neomezený rozpočet na to, aby po sobě zanechal něco výjimečného.

Velikánský podíl má na tom samozřejmě představitel hlavní role nemocného Jamese.

Tehdy ještě nepříliš známý Benedict Cumberbach (Sherlock... miluju ho!:D) byl v tomhle filmu naprosto úžasný! Ale když myslím úžasný, neříkám to jen proto, že je to jeden z mých nejoblíbenějších herců a miluju ho ze Sherlocka, ale skutečně byl. Opět prokázal, že má přirozený talent od Boha nebo od kdo ví koho a že herectví je přesně to, k čemu byl zrozen. Byl úžasný, jeho výkon byl naprosto dechberoucí. Zahrát smrtelně nemocného člověka rozhodně není žádná sranda. Nemůžu ale samozřejmě opomenout ani ostatní z party. JJ Feild, který ztvárnil Milese, Jamesova kamaráda, kterému zemřel otec, když mu bylo 16 let a nejspíš i právě kvůli tomu se nemůže smířit a hlavně nechce smířit s faktem, že teď přijde o dalšího blízkého člověka, byl skutečně skvělý a jeho výkon v tomhle filmu se mi skutečně silně zaryl do paměti. Tom Burke, který hrál Davyho, Jamesova kamaráda, který zasvětil svůj život tomu, že se stará o Jamese a pomáhá mu, hned po té, co zjistili, že je nemocný. A v neposlední řadě Bill, kterého si zahrál Adam Robertson, který sebou tahá strom, který chce zasadit, alternativní duše a milující kamarád. Všichni čtyři byli pro své role perfektně vybráni. A jisté kouzlo je i v tom, že ani jeden z nich nebyl v době, kdy byl film natočen, obzvlášť známý či okoukaný. Ne, že by se dal Ben někdy v životě okoukat, ale to je druhá věc... :D

Čtyři přátelé se i přes několik problémů nakonec dostanou na pláž, kam si James tolik přál dorazit. A je šťastný. Sice umírá, ale zároveň je šťastný, což je jedna z těch krásných chvil, které vás možná dojmou, možná rozbrečí, nebo vám možná jen vykouzlí úsměv na rtu. A pak přijde konec. Bomba na závěr, jak se tomu tak říká. A právě tohle nakonec ukáže, jak silné je jejich přátelství. Neřeknu vám, co přesně se stane. Možná jste ten film někdo viděli a víte... nebo vás to třeba napadne. Neřeknu vám to. Dokonce jsem i smazala ten citát, který by vás na to mohl přivést. Řeknu vám jen tolik... Je to naprosto zničující a devastující a nepředstavitelné a dojemné a smutné a i jen prostý pohled na animace, které jsem přidala do tohohle článku a to, že o tom teď píšu, mě nutí znovu brečet. Mám dojem, že jsem z toho byla víc zničená, než z Titanicu a to je co říct. Nikdo se tomu nemůže ubránit, to je nemožné, ten konec je tak plný emocí, že jsem vážně skoro cítila fyzickou bolest, jakoby mi někdo rozdrtil srdce na padrť. A tohle je přesně ten důvod, proč tyhle filmy miluju. Znám spoustu lidí, kteří nemají rádi filmy se smutným koncem nebo dramata, která jsou o vážných věcech, depresivních věcech, smutných věcech, které můžou nás život potkat, každého z nás. Ale já mám ráda tenhle druh filmů. Protože tyhle filmy ve vás něco zanechají. I když to bolí ještě teď a pořád jsem ten konec úplně nepřekonala, ten film ve mě něco zanechal a já si toho nesmírně vážím. Jsem ráda, že jsem se konečně donutila k tomu stáhnout si ho a rozhodně nelituju toho, že jsem se na něj podívala.

"So I raise a morphine toast to you. And, should you remember that it's the anniversary of my birth, remember that you were loved by me and you made my life a happy one. And there's no tragedy in that."

Celkové hodnocení?

15 z 10.

Tenhle film se okamžitě zapsal na seznam mých nejoblíbenějších filmů. Na seznam těch nejlepších, jaké jsem kdy ve svém životě viděla a to nepřeháním. Až se z toho prvního shlédnutí oklepu, rozhodně se podívám znovu.

- Angie.

Trailer: