neděle 2. srpna 2015

I am back again.


Ahoj! Ciao! Hi! Konečně jsem zase doma a ani nevíte, jakou z toho mám radost :D No dobře, nebudeme to přehánět, ale radost z toho opravdu mám. Proč? No... to má víc důvodů. Hlavně jsem se těšila domů proto, že jsem s taťkou mluvila naposledy pořádně 1. července a poslední moje vzpomínka na něj byla ta, kdy ležel v nemocnici, měl hadici v krku a příliš ještě nevnímal. Takže asi tak. Už je doma a vypadá už docela zdravě, takže se mi hrozně ulevilo. V Římě to bylo skvělý, poznala jsem hordu skvělejch lidí, který bylo smutný opustit, ale zároveň jsem byla ráda, když jsem nasedala do letadla zpátky... teda... vlastně jsem zas tak ráda nebyla, protože to bylo malý letadlo, takový to ještě vrtulový a když k němu ten autobus přijel, tak jsem prohlásila, že do toho mě fakt nikdo nedostane ani za milion :D Ale tak, vlezla jsem do toho a přežila jsem to, očividně, a už jsem v teple domova, což je fajn. Akorát mě teda štve, že už je skoro 7 a celej den jsem vůbec nic nedělala :D Z toho mám o prázdninách asi vždycky největší depresi :D Hrozně ty dva týdny v Římě utekly, ale jsem moc ráda, že jsem jela, bylo to fajn :)

Takový klasický dva týdny v Římě. Vedro. Italština. Spousta skvělýho jídla. Málem mě přejelo auto. Několikrát. Jednou málem Vespa. Buchla jsem se do učitele. Hrozný hluk. Kafe. Zmrzlina. Nějaký ten drink. Chození po centru o půlnoci... Užila jsem si, ale tak nějak jsem pořád nebyla oproštěná od toho dění v Amsterdamu, takže... to bylo takový divný no. Ale poznala jsem pár skvělých lidí, po kterých se mi stýská už teď, moc mě mrzí, že jsem tam s nima nemohla strávit trochu víc času. Je to takový, že si sice říkáme, jak bylo super se poznat a s některýma máme dokonce i inside joky, ale po dvou týdnech se příliš hluboký vztah vybudovat nedá, ale zároveň to byli tak super lidi, že bych s nima ten hlubší vztah mít měla. Nikdy nezapomenu na: "How dare you?! I live here!!!" :D Fuck, I miss them already. Whatever... Lidé do života sem tam přijdou a pak zase odejdou, ale o to cennější jsou vzpomínky na ně. Co se blogu týče... Tak se chystám naplno začít přidávat až zítra... Ale už teď připravuju pár článků, a uvidíme, jestli něco zveřejním už dnes, nebo až zítra, ale hádám, že spíš až zítra. Už jsem ale oficiálně zpátky. Mohli jste si všimnout, že jsem přeci jen napsala pár článků i z Říma, ale úplně ideální to nebylo, na obíhání jsem podmínky úplně neměla, tak to hodlám dneska dohnat a nějaké ty články asi až od zítra. Zároveň tedy chystám ten velký článek o Římě, ale s tím to bude asi chvilku trvat, musím si ho nejdřív nějak promyslet :D

1 komentář:

  1. jsem hrozně ráda, že tatínek je v pořádku a že ty sis to v Římě maximálně užila! :) obdivuji tě, že si vyrazila takhle sama a asi umíš perfektně mluvit všemi jazyky ne? a jsem ráda, že si také zpět samozřejmě :) a ty prázdniny utíkají moc rychle

    OdpovědětVymazat