Keep calm and move on.

Posledních několik týdnu, ne-li měsíců, procházím poměrně špatným obdobím. To jste si asi i všimli podle rázu informací o mém životě a o tom, jak se mám, kterými otravuju každý článek. Důvody byly různé, no hlavními byly dva... a to moje zdraví a moje studium. Moje zdraví je stále v kelu, ale neumírám, což je pozitivní. Mám aslo na 1765 podle posledních krevních testů, no teď jsem měla další antibiotika a hádám to bude ještě vyšší. Imunita v loji a jsem furt nachcípaná, ale dá se to přežít, jen jsem unavená. Dneska jsem měla nastoupit do nemocnice, no kvůli posledním antibiotikům jsem musela trhání mandlí odložit až na září, což paradoxně vyřešilo hrozně moc věcí, které bych musela řešit, kdybych je nepřesunula a snažila se dohnat všechna ta vyšetření během jednoho tejdne. Budu mít klid o prázdninách, budu moct do práce, na filmový festival v Karlových Varech a na koncert 30 Seconds to Mars. Můžu jet s mámou na pět dní do Itálie a nebudu se muset bát, že se něco posere a já nebudu moct jet na vodu nebo jít na koncert Jamese Arthura, na který se těším jako malá holka. Na operaci jdu 17. září a už teď jsem posraná jak jetel, protože jsem nikdy nebyla v anestezii a tak nějak bych to chtěla mít už za sebou, ale dneska jsem fakt ráda, že jsem doma a neležím v nemocnici... Ačkoliv to, že nejdu na operaci posunulo moje plány na první tetování, ale tak holt v září... :D

Druhým faktorem bylo moje studium, jak už jsem říkala. Nemůžu říct, že bych nikdy v životě nebyla tak nešťastná, jako jsem byla především tenhle půlrok na Vysoké škole ekonomické, vzhledem k tomu, co se dělo vloni a ostatně i předloni... Od vysoké jsem si ale slibovala... něco jiného. Fresh new start, jak se to říká... a ne to, že budu obden kvůli něčemu brečet a hroutit se z toho, že tu školu nenávidím, že nemůžu pořádně dejchat, když vejdu do hlavní budovy a chce se mi křičet. Po pár neúspěšných zkouškách a docela dlouhé době uvažování a váhání, jsem se rozhodla studium na VŠE ukončit. Dávala jsem si přihlášky jinam a z jedněch těch přijímaček mám i dobrý pocit, takže snad to vyjde.. a když ne, holt si dám rok pauzu, najdu si práci, někam odjedu, nevím, nevím, co budu dělat, ale lepší rok vynechat než další rok strávit na škole, která mě psychicky ničí. Keep calm and move on. To bylo moje heslo vloni, když jsem se snažila překonat určitý nehezký období života, kdo tu se mnou tehdy byl, tak to ví, kdo ne, tak po tom nepátrejte, páč je to moc depresivní. A tak nějak jsem se k tomu snažila upnout i teď. Prostě se posunu dál. Vysoká škola ekonomická nebyla pro mě a nestojí to za to, abych se trápila. Dneska mi oficiálně začaly prázdniny a necítím ještě takovou úlevu, jakou jsem si myslela, že cítit budu, protože nemám výsledky přijímacích zkoušek, ale až mi přijdou, tak si konečně budu moct oddechnout. Ale už teď jsem ráda, že mám chill, protože ho potřebuju. V pondělí jdu zas do práce, ale teď 4 dny totální volníčko a hodlám si to maximálně užít. Za posledních pár týdnů jsem tu moc nebyla a dost jsem tu na to pekla... a hlavně jsem moc neobíhala. Dneska to moc nevidím, protože jsem utahaná a chci ještě napsat nějaké články a obojí asi nestihnu, ale zítra zase oběhnu a slibuju, že se tu pokusím být trochu víc. Začíná se snad svítat na lepší časy, ale chtěla jsem se vám touhle formou omluvit a vysvětlit vám, proč tu moc nejsem a co se mnou vlastně bylo.

- Angie.