16 000.

Momentálně mám fakt krizi. Nejen osobnosti :D Tu už mám dlouho... ale tak nějak krizi všeho. Hlavně jak mi furt hapruje to zdraví, tak z toho mám nervy a zároveň se mi v závislosti na tom sypou další věci jako domeček z karet. Furt nevím, co s tím vším dělat, ale řešení je poměrně jasné no... jen se mi nechce ho akceptovat. Pak ještě vím, že mě pro změnu nevzali na práva, ale nechce se mi to říkat našim... já tam nakonec stejně moc nechtěla, ale šla bych tam, kdybych se dostala, dřív jsem po tom i docela toužila, několik let zpátky... ale prostě mi ta scia nesedí. Asi jsem blbá, nebo nevím. Prostě to stálo za prd. Poslední scia jsem měla na 94, 90, 82... což je super... no a pak BUM poslední oddíl na 57. Minule zase to samý, ale to jsem tentokrát posrala pro změnu jinej oddíl, prostě mě to ubíjí všechno. A i z toho důvodu jsem se, když jsem psala minulý článek, rozhodla pro hiatus. Do konce týdne mě to nijak netrápilo, no když jsem v neděli přišla domů z pohotovosti a bylo mi fakt mizerně, narazila jsem na blogu na to, že návštěvnost pokořila další tisíovku. Už sem přišlo 16 000 lidí, což je naprosto úžasné a pro mě osobně stále dost neuvěřitelné... a já to prošvihla kvůli blbejm uším a všemu okolo. Rozbrečelo mě to, ve chvilce slabosti, protože mě to v tu chvíli fakt dojalo a hrozně potěšilo, no bylo mi blbě, nebyla jsem ve stavu, abych psala. Včera už se mi trochu ulevilo. Ráno jsem byla v nemocnici na kontrole a pak jsem celý den koukala na Star Wars, u toho se člověku musí ulevit. A dneska už je mi skoro dobře, jen mě furt ty uši bolí a jsem hluchá, protože mi do toho narvali longety, což jsou takový úzký proužky fáčů napuštěný nějakym sajrajtem, kterej pomáhá hojit ten zánět. Jo a ano, můj jednostranný zánět zvukovodu se změnil v dost šílenej zánět a přidala se k tomu druhá strana. Jak jinak :D Začínám si zvykat. Ale to není to, o čem jsem tu chtěla mluvit.

Podstatou tohoto článku jsou dvě věci.

1. Říct vám, jak hrozně si vážím toho, že i přes všechny mé otravné kecy a stěžování si sem pořád chodíte a komentujete a vracíte se sem a hrozně mě to těší. Mám vás strašně ráda a hrozně moc vám děkuju za těch 16 000, protože to je naprosto úchvatná návštěvnost, nikdy jsem si nemyslela, že k takové někdy dospěju s mým přístupem "dneska se mi nechce vůbec nic" :D

a 2. Říct vám, že hiatus aktuálně ruším, protože mi to tu chybí, i když jsem pryč jen pár dní. Nebudu tolik aktivní, možná tu bude nějaký ten den trochu ticho, ale to i proto, že kolem Kris se toho teď moc neděje. Ale nechci tu hiatus, jsem už v natolik dobrém stavu, že mě to začíná štvát a nelíbí se mi spojení k-stewart-fan a hiatusu. To prostě nejde k sobě. Blog je pro mě i trochu terapie a potřebuju ho, abych se vykecala, když je mi blbě, jasný, nejsem na počítači, ale momentálně se mi stýská a už se nehodlám pachtit v tom, co se všechno sere, musím myslet pozitivně, odpočinula jsem si za těch pár dní a trochu jsem se srovnala, už nejsem s nervama tolik v kýbli a myslím, že už se můžu zase vrátit. Ne v plné síle, ale aspoň v polovičním nasazení.

Ještě jednou děkuju za krásnou návštěvnost, je to paráda :)

- vaše hluchá Angie.