09/19/13: Burza učebnic, aneb jak ztratit veškerý respekt.

Burza učebnic je věc, která se u nás každý rok opakuje nejméně dvakrát.

Tento rok se konala zrovna 5. září, v den, kdy jsem odjížděla do Španělska. Přestože bych to vzhledem ke spoždění letadla pravděpodobně i stihla tam na chvíli zaskočit (:D), nemohla jsem se dostavit, tudíž jsem o tu největší pranici přišla. To také mělo za následek, že můj prodej byla vyloženě prodělečná činnost :D Každopádně mi ale aspoň něco zbylo i na příští rok :D Včera, 19. září 2013 se konalo druhé kolo. Více jak dva týdny po začátku výuky už kšefty nejdou úplně tak, jak by mohly. Nikdo se mi nesnažil utrhnout ruce, přesto jsem si vydělala celkem slušnou sumu a ještě mi i něco zbylo na příští rok, případně do antikvariátu. Možná si ještě hodím inzerát na facebook nebo něco takového. Ale k detailnímu popisu burzy se možná ještě dostanu. Není to úplně to, o čem jsem chtěla psát. Celý včerejšek byl plný zajímavých věcí, takže bych asi začala od začátku...

Burza byla hlášena na 9:20, kdy začíná druhá přestávka. Měla jsem budík na 6:00 s tím, že jsem předpokládala, že určitě spousta lidí přijde dřív. Jediné moje štěstí bylo, že se mi v těch šest nepodařilo vstát a já se vykopala z postele až v 7:30, protože ani když jsem tam přišla před půl devátou, ještě tam nikdo nebyl :D Záhy po mně teda přišla kamarádka a ještě pár lidí, ale jinak tam bylo pusto a prázdno... alespoň z pohledu osoby, která čekala spoustu bývalých spolužáků, kteří se budou pokoušet prodat své staré učebnice a podobné blázince, o kterých tvrdí, že se z nich učili (tomu samozřejmě nikdo nevěří, že ano... :D). Ve vestibulu stály nad schody (máme tam takové krátké, které vedou k té hlavní chodbě, kde jsou třídy, z prostoru vestibulu u vchodu) stála nějaká děvčata oblečená v prostěradlech a mávátky. Už to značilo, že něco není úplně tak, jak by mělo být. Nehledě na to, že tam byla spousta lidí, které jsem v životě neviděla a také spousta profesorů, kteří ještě před rokem měli trvalé působiště na jiné pobočce naší školy, ale k tomu se dostanu... :D

---

Totálně jsem nechápala, co to má jako znamenat:D Vyšlo najevo, že nikdo z profesorů, kromě zástupce, se kterým se to domlouvalo, nemá tušení, že má být nějaká burza učebnic... Ehm. Tak jsme si řikali... fájn, to se vysvětlí. No, ne, že bychom záhy nezjistili, že zástupce ten den ve škole není a že nám s tím tedy nepomůže. Pak nám tedy jeden z profesorů, kteří tam sledovali dění, poradili, abychom šli do sborovny, že se to nějak vysvětlí. A tak jsme se tam vydali... no... tak jsme došli do toho druhého patra a já najednou vidím čtyři nějaké osoby mužského pohlaví do půl těla... Kolem lítala naše dávno bývalá profesorka češtiny, kterou jsme měli dva roky v tercii a kvartě... myslím... (v malé tercii a kvartě, já chodila na osmiletý gympl, končila jsem oktávou). Tohle zavánělo docela zajímavým dnem. Když jsme došli blíž, abychom zjistili, co to má teda znamenat... napovrch vypluly dvě skutečnosti.

1. Ty osoby do půl těla nebyly jen 4, ale bylo jich 5...

2. Ty osoby do půl těla nebyli ubozí studentíci, ale profesoři...

Kolem pasu měli akorát krátké bílé sukýnky z prostěradel... a kolem krku nějaké egyptské papírové ozdoby. A to bylo pěkně prosím všechno, co měli na sobě. Vzhledem k tomu, že všichni, až na jednoho, jsou tělocvikáři, tak to nebyl zase tak úplně špatný pohled. Ale jakmile ze sborovny vylezla ředitelka oblečená za Kleopatru, chytila jsem asi 5-minutový záchvat smíchu, který začínal znovu a znovu pokaždé, když jsem se na ně opět podívala.

Zatímco jsem se tam chlámala jak idiot (to se fakt nedalo), se někdo z naší skupinky zeptal, co to teda má všechno být :D Tak jsme se dozvěděli, že to není tak, že by všem za těch pár měsíců, co jsem tam nebyla, totálně hráblo :D, ale že budou natáčet zkoušku na nějaké představení... a ředitelka nám slíbila, že do 9:20 skončí. Ve chvíli, kdy jsem začala zvládat v sobě dusit své výbuchy nekontrolovatelného řezání se smíchy, jsem si řekla, že ještěže už na tu školu nechodím. Ani jeden mě sice nikdy neučil, ale kdybych je takhle viděla a ještě byla na tom gymplu, tak už by teda neměli vůbec žádný respekt nebo něco jako autoritu :D Ne, že by to zrovna byli takoví ti profesoři, kteří ji naprosto vyžadují a jinak vám nasází kule za kázeň, to ne. Většina z nich je celkem v pohodě, tři z nich jsou úplně boží, to jako o tom žádná, ale z tohohle jsem potom nemohla. Pak jsme teda ještě byli zaúkolováni, abychom odnesli křeslo, na kterém pak nosili ředitelku, do vestibulu... Když se opět dostavila polonahá pětice, chytla jsem další výtlem... zvláště po té, co jeden z nich prohlásil, že by to chtělo bič.. :D Jestli si tohle přečte někdo z aktérů, tak jim musí být jasné, kdo to teď píše :D Ukazovala jsem teda bič, co mám stažený jako aplikaci v mobilu (z The Big Bang Theory) a měl velký úspěch :D Každopádně pak už jsme se zdekovali, abychom nepřekáželi a šli jsme si ukrást lavice na tu burzu...

Přestože jsme o tom všichni dost silně pochybovali, skutečně skončili ještě před zvoněním, takže burza proběhla tak, jak měla. Prodávala jsem, párkrát jsem si zanadávala... a pak se tam najednou objevila moje milovaná W. a přinesla mi kafíčko a koblihu, to bylo naprosto totálně dokonalý a já ju miluju :D A tak jsme tam tak kecali a pořád prodávali, až to začla bejt skoro nuda :D Takovej generátor náhodnejch čísel :D Za dva stejný atlasy jsem dala pokaždý jinou cenu, prostě.. jsem vydřiduch, já vím, ale nějak... jsem si říkala, že já jsem to koupila třeba i za více než dvojnásobnou cenu, tak když to za to koupí, tak jim to prodám, proč ne, že jo... Myslím, že jsem patřila ještě k těm levnějším. Vyloženě se mi vyplatilo, že jsem měla některé věci 2x. Dva dějepisy jsem prodala každý za 120, pak ty dějepisný atlasy a tak, to bylo celkem fajn. Nakonec jsme vydělala něco kolem 1300 Kč, z čehož jsem 400 dala bráchovi, protože asi 500 bylo za ty učebnice, které jsem si kupovala sama a on s nimi neměl nic společného... dva stejné dějepisy za 250 každý, tři atlasy, z toho dva stejný, já byla vyloženě neekonomická, když jsem si pořizovala učebnice :D musela jsem na tom něco vydělat, ale přeci jen jsem prodala i některé, které jsem zdědila po něm. Musím ještě zkusit něco prodat přes facebook nebo tak, no uvidím, jak to půjde. Ale já jsem se svým výdělkem celkem spokojená :D Myslím, že je to dost dobrý :D

No, po čtvrté přestávce jsme to sbalili... v tomto případě teda sbalily, protože už jsme tam byly jen já a W., a uklidily jsme lavici a lavičku, kterou tam někdo jiný nechal. No jo... jak jinak. To je úděl těch pomalých. Pak jsme se ještě trochu zakecaly, potkaly jsme totiž třídního, no a pak jsme měly sraz ještě s jednou kamarádkou a to už zase tak zajímavý není :D ale prostě ta burza... to byl zážitek. A představte si, že profesoři si nechtěli kupovat učebnice! :D Štve mě, že mi zbyly skoro všechny matiky a ta čítanka, tu prej někdo i sháněl, tak já nevím no :D Holt příští rok no. Co se dá dělat.

Pak jsem byla odpoledne ještě na plazmě.

Mně to nic nedělá, ale hrozně mě to tam tak po půl hodině začne štvát :D Sice dělám dobrý skutek, ale po té půl hodině je to nejhorší, protože už máte unavenou ruku a pořádně nemůžete zmáčknout ten míček a začíná vám být zima, protože jste přišli o hodně plazmy... mně berou 850 ml, protože jsem... velká :D a to už je celkem dost no. Ale tak pohoda, mně to fakt prakticky nic nedělá. Pak jsme si s kamarádkou došly na zmrzku... a to je vlastně už skoro konec dne :D ale o té burze jsem vám prostě napsat musela :D

- Angie.