Pan Vitamín.

Ahoj ahoj ahoj,

musí to být třikrát nebo pětkrát. Dvakrát je málo, čtyřikrát je divný a nemá to ten správnej zvuk, když si to člověk řekne nahlas. No nic.. většinou třikrát, pětkrát jen, když jsem v extrémně divný náladě. Ale myslím, že to mám z nějakého filmu nebo seriálu to ahoj ahoj ahoj :D A nemyslím tím Penny Penny Penny z Big Bangu :D

No nic... včera byl ultra divnej den. Fakt ultra divnej. Byla jsem na nervy kvůli tomu testu z angličtiny, kterej jsem měla psát, no ráno jsem se málem zadusila :D už to mi mělo napovědět, že dnešní den bude fakt divnej :D Teda teď už včerejší. No ráno jsem se ještě trochu učila a pak jsem do sebe hodila oběd a vyrazila na autobus. Autobus normálně přijel, ale ony jezdí dva typy, tenhle jezdí normálně jednou za deset minut nebo tak a ten, kterým má potřebuju, jezdí dvakrát za hodinu, má konečnou o kus dál a jede mi přímo před školu. Ten měl jet ve 12:22 a trvá mu to 15 minut, test měl začínat ve 12:50 a ještě jsem počítala s tím, že se to trochu zdrží kvůli těm, co byli před námi, takže jsem byla v pohodě... no... jenže jsem jaksi nebyla, ale k tomu se dostanu. Sedla jsem si tam na lavičku, protože mi furt bylo celkem blbě, takže mě ten výšlap nahoru na zastávku vyčerpal :D A z autobusu, který přijel a kterým jsem jet nemohla, vystoupil pan Vitamín. To je takový starý pán, který... chodí furt s igelitkama někde a hrozně rád sahá ženskejm na zadek a hrozně rád si s nima povídá... je neškodnej, ale hrozně otravnej a strašně smrdí všim možnym, hlavně pivem. Říkám mu pan Vitamín od chvíle, kdy jsem jednou čekala na autobus s nejlepší kámoěkou a on ke mně přišel a povídá: "Slečno, vy jste tak hrozně krásná! Vy musíte jíst nějaký vitamíny!"

---

Takže zabité :D No podobnej výraz jsem včera házela dost často, hlavně, když mi začal vykládat, jak dělal v 72. ochranku Brežněvovi... ehm, aha... tak jo no... :D A pak přijela meziměstská linka a já koukám na hodiny... a ono je 12:31! Tak jsem vyskočila asi 8 metrů do vejšky, zařvala doprdele! a vběhla jsem do toho autobusu :D Teď ten autobusák do mě hučel, kam jedu, furt se ptal, tak mu říkám, že vůbec nemám šajna, kam ten bus jede, že jsem úplně v prdeli a ať prostě jede :D No... po malém zhroucení mě teda napadlo, co dělat... zavolala jsem kamarádce, která byla naštěstí doma, díky bohu, jinak bych byla vážně dost v loji. I kdyby prostě v tu chvíli přijel, tak to tim autobusem už nestihnu včas. No chudák kamarádka, kterou budu uctívat do konce svého života bydlí kousek od nás, byla doma a má auto, takže mě odvezla, ale asi jí budu muset něco hezkého koupit... na mrtviciiiiiiiii. Vyběhla jsem do třetího patra, kde se psal ten test a byla jsem zadejchaná ještě asi 15 minut a furt jsem tam chrchlala :D Jak jsem ale byla vynervená z toho, že to nestihnu, tak jsem úplně zapomněla bejt vynervená z toho testu :D 9 z 10 z poslechu nejspíš jenom proto, že jsem slovo recession s jednim s nebo něco podobnýho, protože jsem se tam hádala sama se sebou a nevěděla jsem, jestli je jedno nebo dvě a furt jsem to tam umazávala a zase připisovala a jako já vím, že jsou dvě, ale v tu chvíli člověk nějak neví :D a nevim, jestli jsem tam nakonec nechala dvě nebo jsem tam měla jenom jedno :D To je celkem fuk. No a z hlavního testu jsem měla 49 z 60, což je o hodně víc, než jsem si myslela, že budu mít... a to jsem ještě koukala, že jsem měla nějakou chybu v jednom cvičení, který jsem si myslela, že mám celý dobře, tak by mě zajímalo, v čem jsem se zase sekla :D Bylo to na počítači, takže překlepy možné... a i velmi časté. Tak uvidím, třeba mi tam ještě najdou nějaký bod navíc, každopádně jsem nadšená, ale byla jsem fakt na nervy.

Hádám takhle nějak jsem vypadala na té zastávce, na které jsem vystoupila po té, co jsem volala kamarádce :D

Potom už ten den tak divnej nebyl. Jela jsem do nákupního centra kouknout ještě po něčem k Vánocům... a nakonec jsem si koupila jenom kafe... což bylo taky vtipné, páč jsem říkala, že chci tady a dali mi ho s sebou, to se stane, ale to vtipné na tom je, že v tomhle Costa Coffee mi tu objednávku vždycky nějak zvrtaj :D Jednou mi udělali místo vanilkovýho normální (no neúčtovali dráž, jen to asi přeslechla), potom mi jednou místo vanilkovýho dali karamelový... a teď zas mi ho dali s sebou a já si chtěla sednout, ale tak co :D nevadí :D Ještě mi ho podává se slovy "karamelové latté"... ale bylo teda vanilkový, jen se přeřekla, páč ženská přede mnou měla karamelový :D No nic.

Krátce na to mi volala jedna kamarádka z gymplu, že má pro mě dárek k Vánocům, o kterém jsem teda věděla, že ho od ní dostanu :D a jestli se můžem někde sejít. Tak jsem na ní teda čekala v tom centru, že prej za dvacet minut přijede... byla tam za tři čtvrtě hodiny jako na koni :D Já jsem si mezitím koupila ještě takovej koláček, ale vůbec mi nejel, nevím, jsem divná. Potkala jsem tam kamaráda ze školy, si musel myslet, že jsem fakt zoufalec, jsem seděla u stolku, od kterýho mi někdo ukrad židli, sama, šťourám se v dortíku :D jak Bridget Jones :D Nakonec jsem z toho vyjedla ty maliny a nechala to, ale já jak jsem nemocná, tak nemám vůbec hlad. Měla jsem na to chuť, ale jak jsem ještě měla to kafe, tak jsem to prostě nebyla schopná sníst... Dneska už jsme konečně jedla normálně a pak mi zas bylo blbě od žaludku, si fakt vyberte :D No ale už je mi mnohem líp než mi bylo, jen večer a ráno je mi ještě trochu zle, jinak to jde.

Kámoška mi teda přitáhla dárek k narozeninám :D

Je to tričko... oficiálně je pro mediky a prodává je nějakej kluk z mediny, ale mně se hrozně líbilo :D

Je na něm totiž nápis: "Nemám problémy s kofejnem. Mám problémy bez něho." Což je naprosto perfektní :D A k tomu je žluté, takže extrémně perfektní :) Je vážně vtipný :D

No domů jsem přijela jenom těsně před tím, než se vrátili naši, což mi zachránilo život, protože kdyby zjistili, že jsem byla pryč, asi by mě zabili. Přeci jen jsem tejden nemocná a klidně si někde lítám. Celou dobu jsem seděla na zadku a nehejbala se, ale stejně by neměli moc velkou radost. No máma mi jednu radost přivezla domů. Přivezla mi toto:

Jsem z toho nadšená! Jdeme s kámoškou, která mě na Our Last Night asi před půl rokem přivedla. Říkala mi o tom v Norimberku a myslím, že je fakt nadšená, že opravdu půjdeme :D Bože, tolik se těším, je to skvělý :)

Takovej předvánoční dáreček :D Ukecala jsem jí, že mi ten lístek zaplatí... protože nedávno platila nějakej koncert bráchovi, tak nátlak zabral :D Aspoň to tak vypadá... no možná mi to strhne z kapesnýho v lednu, ale já momentálně nemám už skoro žádný peníze, takže ani nemám jak jí to dát... Což mi nezabránilo v tom si objednat jeden šperk u skvělé Ashaii, dělám jí trochu reklamu... :D ale kdyby se ptala, odkud jste ně ní narazili, kdyby na to došlo, tak rozhodně ne ode mě :D Tenhle blog radši nechávám před většinou lidí, co osobně znám, skrytý, protože sem často píšu věci, který bych těm lidem, co znám osobně asi ani neříkala.. :D když nepočítám svou nejlepší kamarádku, která o tomhle blogu ví, ale nevím, jak moc často sem zavítá :D plus ještě Drácula, která sem občas zajde, co tak od ní slyšim, ale tak horký to nebude :D Ale mám od Ashaii slíbený řetízek s reprodrozdem, tak se ho nemůžu dočkat :) Stejně tak se nemůžu dočkat Vánoc. Miluju Vánoce :) ale o těch se hádám ještě rozpovídám jindy, už budu končit, ale musela jsem ze sebe pár věcí dostat, tak třeba to i někdo bude číst :D Zatím ahoj :)

Angie.