Angie. and her owls.

Hi guys. How are you? Zjistila jsem, že jsem sem dlouho nepsala nic do deníčku, tak jsem se rozhodla, že se na to vrhnu dneska, protože vám mám hodně co říct. Chtěla bych vám povyprávět o tom, co se dělo v sobotu. A tak trochu vám poodhalit, co vlastně znamená ten nadpis a sovičky, které cpu na všechny designy, které dělám já. Abych začala tou sobotou. Můj den vypadal zajímavě. Vlastně bych se měla vrátit ještě k pátku. V pátek jsme byli s nej kámoškou, naší společnou kámoškou a jejím přítelem v divadle Na Zábradlí na jedné divadelní hře, jmenovala se Komplic a hrál v ní Igor Chmela. Ten byl skvělej, ale asi z toho budu mít trauma do konce života. Bylo to trochu hodně morbidní a depresivní :D Zkrátka to bylo takové zvláštní, depresivní, k zamyšlení a trochu divný upřímně... :D Takže jsem přišla domů dost pozdě a začala jsem šílet kvůli Národním srovnávacím zkouškám. Začla mě přepadat panika a začala jsem si zkoušet různý testy až jsem u toho začala pomalu usínat :D tak jsem si šla lehnout, svůj nádherný nový měděný budík na styl těch starožitných, nastavený na 7:13 :D a mobilovej budík na 7:05, abych vstala. A můj krásný budíček tak hrozně řve, že to by vzbudilo i mrtvýho :D Takže jsem teda úplně mrtvá vstala z mrtvejch :D oblíkla se, našla jsem si svoje šťastný boty (červený converse:D), a ty jsem si obula, i když celej den lilo a byla zima a hnusně:D Taky jsem měla šťastnej náramek a šťastnej žeton, a jo, jsem trochu pověrčivá, no a co?! :D Chtěla jsem využít veškerý čáry aby se mi ten test povedl. Ne, že by mi to pomohlo.... :D Fakt nepomohlo.

---

Bylo to hrozný:D Fakt hrozný. Měla jsem to od devíti. Našla jsem tu třídu, našla jsem si, že jsem správně, ale nemohla jsem se najít na tom rozpisu v tý třídě... nakonec vyšlo najevo, že to maj špatně opsaný, takže bylo všechno v pořádku, ale měla jsem vážně nervy. Nejdřív jsme psali základní OSP... když mi u jednoho dlouhýho textu oznámili, že je posledních 5 minut do konce a mně ještě zbejvalo asi 10 otázek, propadla jsem panice. A taky jsem to náležitě podělala. Všem mým kamarádům, se kterýma jsem byla ten den v kontaktu, a mámě, jsem napsala jediné slovo, které ale naprosto vystihovalo můj pocit z toho testu: MASAKR. A odpovědi? "Totální! Ten třetí oddíl, co to jako bylo???!" nebo "To jo. Ten třetí se nedal, a co ten zbytek?" a tak... no, jenomže většina z mých přátel pak mohla jít domů. Já ne. Já jsem psala OSP rozšiřující. Což byly zebry křížený s matikou, takže totální průser :D a kritické myšlení, které nebylo tak strašné, ale stejně mám pocit, že jsem úplně blbá. Rozhodně nebudu mít percentil, kterej by mi na práva stačil. Hlavně proto, že po pěti hodinách OSP ještě následovala další hodina a půl ZSV, na který jsem se neučila a šla jsem tam s tí, že si to chci zkusit a očíhnout, co tam je za otázky, a zopakuju si to v dubnu. Takže no, abych to zkrátila, strávila jsem v té škole přes 6 a půl hodiny. Šla jsem z Pohořelce pěšky na metro na Malostranskou, v dešti, prostě proto, že jsem to potřebila nějak vstřebat, ale málem jsem nedošla domů. Měla jsem nohy jak ze želé a usínala jsem ve stoje, hrozně mě bolela záda, hlava a slzely mi oči. Měla jsem dojem, že asi vypustím duši. Po ZSV jsem kámošce, co to psala taky, poslala další smsku: "Největší masakr." Souhlasila s mým názorem... :D Přišla jsem domů asi v půl pátý. No, a pak jsem zase odešla:D protože jsme se rozhodly, že se odreagujeme a koncertě třídnický kapely... :D No... a to se teda moc nepovedlo. Měli začít hrát v osm. Začali v deset... a my s kámoškou odešly někdy kolem půl, protože jsme byly unavený, nasraný a otrávený :D ale ještě mezi tim jsme šly do Alberta a já měla jen košili, tak čekám, kdy konečně lehnu... nějak mi to nedošlo (to pivo jsem vypila hrozně rychle a na lačno :D) a ani mi nebyla zima, moc..:D a to frisko taky pomohlo pak... trochu:D No nic. Zkrátka jsme přijely asi ve dvanáct domů a úplně tuhý, nebo teda alespoň já jse tuhá byla. A tím bych nějak tak uzavřela svůj dlouhý sobotní den. V neděli jsem vůbec nemohla vstát a byla jsem mrtvá celej den.

Abych se dostala k tomu nadpisu. Angie. and her owls. Jak to vlastně vzniklo? Před x lety byla taková móda soviček. Tehdy měl takovou tu sovu každej, a mně už se tenkrát líbily. Jestli jste nějak v obraze co se týče šperků, jsou sovy zase dost v kurzu. A já jsem neovládla svoje nutkání kupovat si všechny náušnice a přívěšky, který se mi líbí, nevyhla jsem se ani tomu, že jsem si pořídila svou první sovu. Dneska už mám doma pět. Troje náušnice a dva přívěšky. Tu, kterou vidíte nahoře, zbožňuju, protože je červená a k tomu mi ji přivezla mamka z Menorky, je skvělá a já jí miluju. Moje první sovička byla taková menší, jen stříbrná. Brzy k ní přibyly náušnice, také stříbrné (teda není to stříbro, ale znáte to). A po těch se přidaly další, které jsou různě barevné. A nakonec se k červené sově na měděném řetízku přidaly nejnádhernější náušnice, kter asi doma mám, a které vidíte na tom druhém obrázku. Ačkoliv jen rozmazaně. Sovy jsou něco, co je pro mě typické. Chci si tenhle týden dojít koupit takovou krásnou peněženku, co jsem viděla v Clarie's. Sovičky k Angie. prostě patří, miluju tyhle šperky, vážně miluju, a asi se jich ani nikdy nevzdám. Někdy vám vyfotím celou mou sbírku, kdybyste měli zájem... :D Tak proto to moje sovičkové šílenství na designech. I love owls. Tak já zas mizím. Mějte se.

P.S. (12.3.2013): Dneska jsem si uvědomila, že mám vlastně ještě jednu věc se sovičkama:D Diář! A chtěla jsem si koupit nějakou novou, a žádnou jsem nesehnala, musela bych do obchoďáku, a to se mi nechtělo :D