Tak jsem ten let přežila.

Ahojte mcuchachos. Jak se máte? Já celkem dobře. Ležím v posteli v Barcelone, rodinka si čte a ja p'íšu tuhle kratičkou zprávu, protože se mi nechce číst ani psát ani nic. Vzhledeem k tomu, žez mám pokoj s bratrem to moje tvůrčí psaní ani nepada do úvahy. Na to moc dlouho tajim, že píšu, aby si ze mě kvůli tomu dělal prdel. No nic. Let jsem přežilla, ačkoliv jsem měla co dělat. Mam vazne panickou hrůzu z létání a vždycky si představuju takový děsný sccénáře. Už teď se bojim cesty zpátky :-D každopádné ttu mam ale wifi... Which means, že sice asi obihání moc nedám, ale sem tam sem mrknu a možná i nějaký ten komentář napíšu, ale to fakt nevím, on mi ten moobil dost blbne :-D teď jsem zjistila, že jsem neřekla kámošce, že jedu. Znáte takový to, když si mysl'íte, že už jste to nékomu museli říkat hrozně dávno a pak zjistíte, že to vůbec nevíú? :-D Mně se to teď stává furt. A to prostě nnení o tom, že bych něco neřikala schválně, já si prostě myslim, ze to musí vědět a pak najednou zjistim, ze o tom vůbec neví. Jsem pako :-D no nic, pádím, jen jsem vás chtěla pozdravit. Zatím ahoj. Angie.