O prasátkách, trůnu, Melu Gibsonovi, piňacoladě a pár filmech, které jsem viděla.

Ahojte, jak se máte?

Dneska jsem se vrátila z Itálie a říkala jsem, že už nic přidávat nebudu, ale tak mám tenhle článek rozepsaný už takovou dobu, že jsem ho chtěla dopsat :D Tyhle prázdniny jsou takové divné. Vlastně začaly dost stejně, jako každé jiné, jen tím, jak jsem se stresovala kvůli škole (na kterou mě by the way vzali) a kvůli trhání mandlí (na které jdu by the way až v září), tak si to volno neužívám tolik, nakolik bych chtěla. Jsou ale dny, za které jsem vážně vděčná... den strávený s nejlepší kamarádkou na obědě a v kině... nebo třeba minulý týden, kdy jsem šla s kamarádkou ven... a bylo to hrozně fajn. Šly jsme do Starbucks, pak na nábřeží při západu slunce, prošly jsme se po večerní Praze a potom už po noční Praze :D, na cestu nám svítil úplněk a nakonec jsme skončily na hausbótu kámošky rodičů, kde jsme si otevřely šáňo, daly si pivko, nějaký chipsy, olivy, sušenky, rybízovej džus... a ne, vážně jsem se nepoblila, i když to zní hrozně :D a nakonec jsme tam i přespaly. Vtipné bylo, že jsme šly spát někdy po druhý hodině a po čtvrtý už začíná svítat, takže co začlo bejt světlo, tak jsem se budila každou půl hodinu :D Už dlouho se mi nestalo, že bych dobrovolně vstala v šest a šla si sednout na terasu a kochala se. No pak jsem si šla ještě lehnout, nebudu vám lhát :D Nemohla jsem usnout a mezi 4. a 5. hodinou jsem toho taky moc nenaspala a 2 zbylý hodiny spánku mi vážně nestačily :D Ale to jsem trochu odbočila. Dneska jsem chtěla psát o tom, jaký byl Karlovarský filmový festival. First of all... byl jiný, než každý předešlý rok.. v některých věcech, protože jsem tam byla kratší dobu, hádám to bude tím. A potom ještě proto, že jsem tam jela hned na začátku, kvůli práci, abych se mohla vrátit dřív domů a stíhala všechno dodělat, takže jsem byla poprvé po 4 letech, co tam jezdím, na zahájení. No filmový festival v mém podání ve skutečnosti nikdy není moc filmový. A teda ani to není moje chyba, ale jezdím tam ke kamarádce, která zkrátka ty festivalové filmy nemá ráda a já to akceptuju, nemusím se koukat na její otrávený obličej :D Takže jí většinou jakože... donutím jít na pár filmů, ale nikdy ne na moc. Hlavně není zrovna nadšená z ranního vstávání a toho, že si má jít stoupnout do fronty :D Což já teda taky ne, ale já jsem přeci jen nadšenec i do těch festivalových depresivních filmů :D takže já holt musím ustoupit jí a ona v něčem ustoupí mně. Tenhle rok jsem teda viděla 3 a kus filmu... což je nejmíň, za ty roky, co tam jezdím. Na druhou stranu, letos tam nebylo ani moc filmů, které bych fakt chtěla hodně vidět a ty, které jsem chtěla hodně vidět, byly většinou hned vyprodané... takže to tentokrát nebylo kvůli ústupkům nebo tomu, že kámošce se nechtělo, ale zkrátka proto, že se letos na hodně z těch filmů nechtělo ani mně :D Po zkušenostech z loňských let jsme si totiž četly u všeho popisky... které neřeknou vůbec nic, ale když už něco, tak vás spíš odradí :D Ale co, aspoň nějaké jsem viděla... a tak nějak mám pocit, že to proběhlo víc v klidu, než jiné roky, kdy jsme si na téma vstávání a filmů sem tam dost vjížděly do vlasů :D Což bylo pozitivní.

---

Další věc, co byla jiná, bylo to, že jsme tam nebyly celou dobu jen my dvě, ale že jsme se jeden den setkaly s kámošky kamarádkou a její přítelkyní, takže ve čtyřech je zase trochu víc srandy. Dala jsem si piňacoladu, cuba libre a měla jsem dost, protože bylo míchaný v pomětu tak 2:1... přičemž ta 1 byla kola, ne ten rum :D Ale piňacoladu miluju. Koupím si jí tak dvakrát, třikrát do roka, protože koktejly jsou drahý jak prdel, ale miluju to.

Další věc, která byla jiná.. bylo to, že se mi ve skutečnosti fakt líbilo letošní logo :D Bylo to totálně mimo, totální recese, ale mě to totálně bavilo a přišlo mi to vážně vtipný. Všude po městě byla prasátka, která vznikla po spojení 4 a 9 jako 49. ročník Karlovarského filmového festivalu... a tak nějak to hodně lidem sedlo, myslím, že většině, bylo to takové osvěžení, bylo to vtipné, recese, nebralo se to tak vážně... a reklamní předměty šly na dračku :D Hlavně hrníčky. Vtipné bylo, jak jsme si díky hrníčkům vydělaly 200 Kč. Protože došly už někdy v neděli dopoledne, keramická dílna v Karlových Varech každý den dovážela nové, tolik, kolik stihli vyrobit. A to v 8:00, v 10:00, ve 14:00 a v 16:00. Jeden den jsme stály a došly těsně před náma, to mě docela naštvalo :D ačkoliv já jsem hrníček pro mamku koupila už v sobotu, kdy ještě byly normálně v prodeji :D No, tak jsme tam šly den potom znovu... ale o hodně dřív, takže jsme ve frontě byly skoro vepředu... No a přišel k nám jeden týpek a povídá, že jsou s přítelkyní až vzadu a že se na ně určitě nedostane řada, jestli bysme mu je nemohly koupit. Tak říkáme teda, že v pohodě, klidně a kolik jich chce a jaký... tak řikal, že 4 a vrazil nám 600. Tak jsem se tak zarazila, že přece jeden stojí stovku, tak proč nám dává tolik. A on, že to je pro nás, za to, že jsme tak hodný a koupíme mu je... :D Docela vtipné. Po dlouhé době jsem měla zas jednou pocit, že lidé opět dokážou vložit důvěru do úplně cizích lidí. Přijde mi, že Češi jsou jinak hodně nedůvěřivej národ. No, nezdrhly jsme, že jo, když kámoška chtěla dva pro sebe, tak jsme nemohly :D a tak jsme mu je koupily a on byl hrozně vděčnej... no a ty 2 stovky navíc jsme šly záhy propít do kavárny, kde jsem si dala zmiňovanou piňacoladu a cuba libre :D

Další věcí, která byla jinak, bylo zahájení. Dřív jsem ho nezažila... nikdy jsem neviděla žádnou z těch hodně slavnejch hvězd z ciziny, kromě půlky hlavy Susan Sarandon vloni :D Tentokrát jsem byla na zahájení a viděla jsem Mela Gibsona... ale upřímně, kdyby tam postavili úplně cizího chlapa, kterej mluví anglicky, tak bych nepoznala rozdíl :D Na to, abysme z toho něco měli, jsme byli až příliš daleko :D No a teda film Šílený Max jsme psychicky nevydržely :D Sorry, Mele, ale fakt ne :D Na té fotce je on, ale teda... bez stativu z takový dálky a v takový tmě.. bez šance no :D

No ohňostroj byl pěknej :D A nějakej týpek tam měl místo psa na vodítku rysa ostrovida. Docela úlet.

No... a poslední věc, která byla výjimečná na tomhle ročníku KVIFF, neboli Kvíííííf :D, bylo to, co pro to udělalo HBO. Přivezli totiž do Karlových Varů rekvizitu z mého oblíbeného seriálu Hra o trůny. Železný trůn. The Iron Throne. A nejen, že ho přivezli, ale mohli jste se na něm i nechat vyfotit. O víkendu od profíka a zbytek týdne tam lidi mohli chodit sami a blbnout do hallelujah, jak se jim zrovna zachtělo :D Některé fotky byly vážně povedené, můžete se na ně kouknout tady. To jsou ty od profíků. Naše byly většinou takové docela obyčejné... Nerada dávám své fotky na blog, ale udělám výjimku, protože tímhle se zkrátka a dobře musím pochlubit :D A teda kamarádky se nesmí dozvědět, že jsem sem dala tu naši společnou :D tak to na mě nepráskněte, ale mně se hrozně líbí, jaký tam mám výraz :D

Angelique z rodu Tussaud, první svého jména, královna Andalů a Prvních lidí, paní Sedmi království...

nebo

Angelique I. z rodu Tussaud, královna Západozemí... vyberte, co zní líp :D

Kromě toho, že to zní líp anglicky :D

Jako jediná členka výpravy jsem byla fanouškem. Holčina po mé pravici viděla asi jeden díl. A ti dva zbylí pokrytci ani jeden :D Ale hlavně, že se na tom všichni museli nechat vyfotit :D :D Dělám si srandu,taky bych se nechala, kdybych to neznala :D Každopádně je to teda velký dost, vypadá to na těch fotkách a v tom seriálu, ale ve skutečnosti jsem čekala, že bude trochu větší :D a fakt se na tom hodně blbě sedí :D :D

[Riptide - Vance Joy]

Dobře, dobře. Ale pořád jsem se nedostala k těm filmům, když to byl filmový festival :D

Ačkoliv toho Šílenýho Maxe už jsem zmínila. Pak jsem byla ještě na dalších třech, které už jsem teda do konce vydržela :D Já bych asi vydržela i toho Maxe, ale bylo hodně pozdě a byla jsem unavená a nikomu z pětičlené výpravy se to nelíbilo, ani mě podle toho kusu, co jsme viděli, ale já většinou od rozkoukaných filmů zkrátka neodcházím :D Ale ani jsem se nebránila, když se řeklo, že padáme.

Tak.

Co že jsem viděla?

Jako první to byl film "Low Down".

Uvolnily se na něj lístky v tu chvíli, kdy jsme dorazily k pokladnám kupovat lístky na další den. Takže jsem to brala. Byl to totiž jeden z těch filmů, které jsem vážně hodně chtěla vidět a to ještě před tím, než jsem zjistila, že bude na festivalu. Hraje v něm Elle Fanning, která za tu roli vyhrála hlavní cenu ve Varech v kategorii nejlepší herečka a naprosto zaslouženě. Kamarádka na ten film teda nešla, protože se jí nechtělo jít na film v 9 ráno, ale já ho fakt vidět chtěla, takže jsem šla. A jí to ani nevadilo, což jsem ocenila. Ve filmu hraje taky Lena Headey a Peter Dinklage, o dva důvody víc, proč film vidět, kromě toho, že je to příběh části života jazzového pianisty Joea Albanyho z pohledu jeho dcery Amy. Takže je to film plný vzestupů, pádů, drog, splínu a jazzu, ale mně se hrozně moc líbil, protože miluju jazz, miluju filmy podle skutečných příběhů, miluju Elle Fanning a miluju jít na film, o kterém skoro nic nevím a nic od něj nečekám, protože pak mě většinou příjemně překvapí. Režisér filmu přijel do Varů a měl moc příjemný speech před tím, než pustili film... a ačkoliv na ČSFD ho lidi docela kritizují, mně se líbil hrozně moc :)

Druhým filmem bylo ten samý den jako Až na dno s Elle film od Ondry Sokola - Krásno. Který už jsem jednou viděla. Ale šla jsem na něj ráda znova... protože je to sice šílená blbost, ale je to hrozná sranda, umírala jsem u toho smíchy i napodruhý :D O tomhle filmu se toho nedá moc napsat, to se musí vidět. Snad jen to, že když na něj jdete... musíte na něj jít s tím, že nesmíte čekat film, kterej je branej moc vážně. Je to černá komedie natočená na motivy skutečný události. Jak by to asi vypadalo, kdyby to ti dva skutečně někdy začali vyšetřovat. Způsob, jak se s tím, co se stalo, vyrovnat. A jak jinak se se strašnou věcí vyrovnat, než s humorem... to mi přijde hodně typické pro Čechy. Dokážeme si udělat srandu prakticky ze všeho.

Poslední film, který jsem viděla... má souvislost s tím prvním, protože Joe Albanyho hrál v tom filmu ten samý, co v tomhle film strýce hlavní postavy. A jde o film Winter's Bone... neboli Do morku kosti. S Jennifer Lawrence. Na promítání dorazila dokonce i režisérka filmu, dávali ho tuším jen dvakrát a bylo to díky nějaké speciální příležitosti. Ten film jsem nikdy před tím neviděla, ale kvůli Jennifer jsem chtěla už hrozně dlouho. Jak jistě mnozí z vás ví, tak to byl první film, za který byla nominována na Oscara... a i napoprvé to bylo právem. Bohužel tedy musím říct, že výkon Jennifer byla skoro jediná věc, která mě na filmu zaujala. Nevím, přišel mi takový divný. Takový... že jsem z něj moc neměla, že ve mně nic moc nezanechal, ačkoliv něco přeci jen. Nemůžu říct, že by se mi nelíbil, ale zároveň nemůžu ani říct, že by se mi líbil, je to něco mezi a pořád se nemůžu rozhodnout, ke kterému názoru se přiklonit. Hrozně se mi líbila postava Teardropa, což je právě role Johna Hawkese... no a Jenn je jednoznačně tahounem filmu, ale jako celej mě to trochu zklamalo musím říct... a asi je to hlavně proto, že jsem ten film chtěla vidět takovou dobu, že jsem měla asi moc vysoké nároky.

Ty jo.

Úplně jsem se vyčerpala že najednou vůbec nevím, o čem jsem ještě chtěla psát, i když jsem si jistá tím, že o něčem jo.

No nevadí. Už to ukončím. Jsem ráda, že jsem na ten festival znovu jela, ale myslím, že příští rok už ho vynechám... nebo vážně pojedu s někým jiným, protože já jsem filmový fanoušek, nadšenec... jet na filmový festival a nechodit na filmy mi přijde trochu jako kravina, dost jako kravina... a i když letos jsem neměla tolik náladu, stejně bych šla nejradši aspoň na 2x tolik filmů a to jsem tam byla jen na pár dní. Můžem najít jiný společný program, třeba ten festival fantazie, o kterém jsme mluvily. No nevadí. Už vážně poběžím, už je to tak moc dlouhé na to, aby to někdo četl :D

Tak se mějte.

- Angie.