Sice nevím, co to slovo znamená, ale líbí se mi!

My last firs Monday at high school.

That sucks! Oh my fucking god, that sucks!

Je to fakt totálně na houbeles...

Chtěla bych takhle umět kreslit. No nic.

Dneska byl první den školy. Pro spoustu lidí je to jen první den školy, pro spoustu je to třeba úplně první den školy, pro jiné zase první den školy na střední. Můj první den školy je taky něčím speciální. Je to poslední první den na střední - na gymplu. Každý rok je to stejné... jsme u školy mnohem dřív, než bysme museli. Klepem tam kosu, protože ráno je ještě trošku zima, ale nikdo z nás si nevezme bundu. Léto přece ještě neskončilo. V žádném případě! Netrpělivě vyčkáváme, až školník po dvou měsících otevře hlavní vchod naší milované fialové školy. Už je to tady. Zvláštní je, že pravej vchod je otevřenej asi půl hodiny, ale tím nikdo nejde. Konečně otevře a všechno začíná odznova. Dostanu do brady něčím loktem, jak se lidi začnou rvát dovnitř a spustí se závod. Závod v běhu o místa. Dřív jsme měli učebnu 13 v přízemí. Teď máme č. 31 ve druhém patře, takže se nám běh po čtvrťáku trochu protáhnul. Málem mě srazí dvoumetrovej spolužák, ale já se nevzdávám. Je to naposledy a tak běžím dál. I do schodů a to nejsem sportovní typ. Vidím třídního, ale ani ho nepozdravím, na to moc spěchám. Když ale doběhneme ke třídě, profesorka fyziky ji teprve odemyká. Proč jsme vlastně běželi? Ptám se sama sebe, protože na naše místo stejně nikdo nechce:D Sedm let sedíme v první lavici u dveřích. I osmý rok tam budeme sedět. Jsme jedny z mála, kdo sedí na stejném místě. Za námi kluci, myslím, že tenhle rok bude na společných hodinách sranda.

Bára je pořád blond, říkám si, ty brejle, co má P. jsou fakt úděsný, panebože! On si fakt nechal narůst bradku?

A pak čekáme, než přijde třídní a udělá nám každoroční přednášku doplněnou o komické prvky, jako bafání na mě, když se zrovna s někým bavím. Pak nám oznamuje, jak to bude s maturitami. To už je něco, co se liší. Co člověk zažije jen jednou, pokud má štěstí. Vlastně se ani neví, jak budeme maturovat. Což je vážně skvělá novina... A tohle taky byla dost silná ironie.

Těsně před desátou nás pouští.

To už ale asi půl hodiny žvaníme mezi sebou o blbostech.

Poslední první den na Gymplu.

Cítila jsem se zvláštně.

Něco končí, něco nového začíná.

Jen tenhle konec je fakt děsivej.

Necítím se o moc jiná než když jsem tam seděla úplně poprvý před lety.

Jsem trochu vyšší, mám delší vlasy, narostly mi prsa a zadek (až moc:D) a moje zuby jsou o něco málo míň křivý jak byly... Není mi 11, ale 18. Je to moc dlouho. A zároveň je to jako nic...

Proč sakra čas ubíhá tak rychle?

Uteklo to příliš rychle. Život mi protéká mezi prsty a já ani nevím jak. Chtěla bych zastavit čas, alespoň na chvíli. Chtěla bych se vrátit do primy a žít znovu. Změnit některé věci, které jsem ve svém životě dokázala posrat... ale to není možné... protože jsem si zvolila. Život je umění kreslit bez možnosti gumovat. Můj oblíbený a tak kurevsky pravdivý citát mě někdy nutí skoro až brečet. Mohla jsem být jiná... jsem hrdá na to, jaká jsem. Jakou mám povahu. Ale mohla bych být víc pyšná na to, kým jsem mohla být.. a nebo taky ne... ale to se nedozvím.

Why does the life run so fast?

P.S.: Dneska už mi asi definitivně totálně hráblo. Nejdřív někdo zazvoní, tak jdu otevřít, a jedinej, kdo stojí přede dveřma je sousedovic kocou, kterej okamžitě vtrhne do domu, jako kdyby snad fakt zvonil von. Pak si lehne na dlažky, nechá se hladit a pak mě kousne a ještě na mě vyčítavě kouká... tak nevim, jestli jsem měla halušky, nebo ne... ale prostě... nebyl tam nikdo, kromě tý kočky.. kdo kurňa zvonil na ten zvonek??! :D