Second 3rd Birthday. God, this year I did forget about it.

Včerejšek byl pro tenhle blog důležitý den. Jenže já jsem na něj zapomněla. Vloni jsem na něj zapomněla jen málem a letos jsem na něj kvůli tomu zpropadenému zkouškovému zapomněla úplně. Včera bylo 27. ledna 2015. Což znamená, že uběhly 3 roky od uvítacího článku na tomto blogu. Tedy tři roky od oficiálního otevření tohohle blogu. Ti z vás, kteří se mnou už nějaké ty narozeniny prožili, si možná pamatují, že tenhle blog slaví dvoje narozeniny. Jedny 6. prosince, kdy je výročí založení tohoto blogu a druhé právě toho 27. ledna, což je výročí otevření blogu, tudíž teoreticky ty oficiální narozeniny, prakticky většinou víc řeším ty první narozeniny, protože je beru jako začátek jedné éry a připomíná mi to ten den, kdy jsem se zbláznila a rozhodla si tenhle blog založit. Pro mě je ten den tak důležitý hlavně proto, že jsem blogerem už dlouhé roky, už přes 8 let, ty jo, možná už je to i dýl... a měla jsem už mnoho blogů, no žádnému z nich nevděčím za tolik, jako právě tomuto. Díky tomuhla blogu jsem poznala ohromné množství úžasných lidí... a ačkoliv jsem mnoho skvělých blogerů potkala i dřív, teď, díky tomuhle blogu a té blogové identitě, kterou mám, mám pocit, že jsem našla ty "SVÉ" lidi. Každý jeden z vás, adminů spřátelených stránek, pro mě znamená něco zvláštního, něco speciálního... dřív jsem to tak neměla, dřív jsem byla jen ta, co blogovala o Twilight a nikdo mě pořádně neznal. Teď mám pocit, jakobych kolem sebe měla lidi, kteří můžou říct, že mě svým způsobem znají a rozumí mi a které mám ráda, i když valnou většinu z vás jsem nikdy neviděla. Chci vám všem poděkovat za všechno, co pro mě děláte. Za vaše krásné komentáře, za to, že sem pořád chodíte, i když zrovna nemám čas já chodit k vám, za vaši trpělivost v dobách, kdy se tu několik dní třeba neobjeví článek, za veškerou podporu, kterou tomuhle blogu a mně dáváta. Zkrátka za všechno!

Nebudu se tu rozvášňovat tolik, jako při prvních 3. narozeninách. Tam jsem sklouzla k tomu, že jsem byla možná až trochu moc sentimentální. Vězte ale, že to, že jsem tu s tímhle blogem už 3 dlouhé roky a přesto ještě netíhnu ke konci, je pro mě skutečně ohromný úspěch a jsem za to strašně šťastná. Nic z toho by samozřejmě nebylo možné bez vás všech, kteří jste tu se mnou a kteří už tu třeba nejste, ale byli jste. Speciální dík - a to si prosím neberte nijak osobně, ti z vás, pro které není, tohle je skutečně výjimečná věc, která se týká jednoho konkrétního člověka - každopádně speciální dík patří mé drahé Katie* a to proto, že ona je tím jedním člověkem, který je tu se mnou celé ty tři dlouhé roky, neztratila se mnou za tu dobu trpělivost a je tu pořád se mnou, čímž nemyslím jen to, že sem stále chodí, ale že stále má svůj úžasný blog, na který tak ráda chodím a můžu s jistotou říct, že nebýt tebe Katie*, nebýt toho, žes tu se mnou byla od úplného začátku a nebýt tvé podpory, nevím, jestli bych vůbec tyhle 3. blogové narozeniny teď slavila. Lidé říkají, že blog je ztráta času, ale pro mě není. Protože blog mi dal mnohé, hlavně spoustu přátel, které bych jinak neznala, spoustu lidí, na kterých mi skutečně záleží a jsem díky tomu, že jsem vás mohla poznat, vděčná za každou minutu strávenou psaní článků nebo děláním designu nebo ukládáním fotek, protože se to vyplatilo. A neměnila bych, za nic na světě. Už se opět dostáváme do té sentimentální části, takže už tenhle článek raději ukončím.

Ještě jednou vám všem moc děkuji a doufám, že se tu společně sejdeme i příští rok při oslavě 4. narozenin :)