Girl on the Edge by Karl Taro Greenfeld (for Marie Claire US)

Ježíšku na křížku, tohle mi teda dalo zabrat :D Přeložit tenhle rozhovor byl rozhodně překladatelský oříšek... dobře, tohle bylo básnicky řečeno, řeknu to i normálně, málem mi z toho hráblo :D Urban Dictionary se stává mým nejlepším přítelem, když dojde na překlady. Fly-by-the-seat-of-your-pants... (da fuck?! :D) No nic. Každopádně jsem ho tedy přeložila celý, až na tu báseň, protože tu si překládat nedovolím a myslím, že to ani nevyzní tak dobře, když to zničím svým kostrbatým překladem. Jinak teda tenhle článek je jen česky, kdo by chtěl číst originál, tak může tady<< Beru zpět to, že mi něco přišlo takové zvláštní, když jsem to tak projížděla, jak jsem to začala překládat, bylo mi jasné, že jsem se mýlila. Rozhovor je to opravdu skvělý, proběhl u Kristen doma a osobně si myslím, že rozhodně stojí za to si přečíst i ty "řeči okolo", protože to Karl Taro Greenfeld napsal opravdu čtivě a pěkně, no otázkou je, jestli to zůstalo čtivé i po mém pokusu o kvalitní překlad :D Jinak teda ty fotky jsou upravené mnou, kdo je okopíruje, toho sežeru :D Myslíte, že to neudělám? Zkuste to a uvidíte :D No myslím akorát taková ta omáčka kolem Roba, tu člověk nemůže brát tak vážně no... kdo ví :D

Dívka na hraně - Karl Taro Greenfeld

Teď, když prokázala, že dokáže vést multimiliardovou filmovou ságu, Kristen Stewart - herečka, básnířka, ostřílený road-tripper* a nejúžasnější rebel z Valley - je víc, než připravená jít do nějakých vážných rizik (příležitostí).

Kristen Stewart mě ohodila. Jemný poprašek dužiny pokrývá klopy mé bundy, oranžové fleky mám odshora dolů po celé hrudi. Zírá dolů na odšťavňovač, který koupila v supermarketu Gelson, ústa mírně pootevřená, jak je známé každému, kdo někdy viděl Bellu Swan ohromenou Edwardem Cullenem, informujícím jí, dejme tomu o tom, že je mu ve skutečnosti 108 let. "Panebože. Hrozně se omlouvám."

Zpátky v obývacím pokoji, kde běží kreslený Bugs Bunny bez zvuku, zapálí si filtr Camelky, odšoupne skleněné dveře, za nimiž škrábali a kňučeli její psi Cole, Bernie a Bear, a pak se vrátí zpět, vydechuje, sedne si a poklepává nohama v marné snaze spálit přebytečnou energii. Poháněla multimiliardovou filmovou franšízu a bude jich pohánět tolik, kolik jen bude chtít. Vyzařuje to z ní - manická, kinetická, romantická energie, intenzivní touha a vůle toho dělat víc, hrát víc a psát víc. Takhle žije, objevuje, kým vlastně je tím, že se uvádí do situací, ve kterých se necítí bezpečně. Volby které činí, projekty, které si vybírá, jsou postavené na tom, co ji děsí. "Kámo, já vážně nemám tušení, co dělám a to je tak nějak to, jak to miluju," říká Stewart. "Vůbec mě nenapadlo, že bude Twilight tak velké. Některé filmy, o kterých jsem si myslela, že budou úžasné, nic takového nevyvolaly. Takže je to zábava, nemít tak úplně kontrolu. Je to trochu řiď-se-tím-co-cítíš životní styl - je to zábavné, ale zároveň děsivý jak svině. Když to není děsivé, tak většinou - tak nějak musíte udělat krok zpátky a říct si 'Nejspíš děláš tohle rozhodnutí proto, že je to správné na papíře. Dokud nedostanete ten rozčilující strach, není to správné."

Sedí na pohovce, zabalená ve své Navajo dece před konferenčním stolkem vyrobeným z cedru ve svém vykachlíkovaném obývacím pokoji s oslňujícím výhledem na Los Angeles. Obloha je zahalena tmavými mraky proplouvajícími nad městskou zástavou tak, že kdybychom měli vybrat jeden film, který se tomu nejvíce podobá, bylo by to Forks z Twilight ve Washingtonu. Je oblečena spíš jako skejťačka z klipu Avril Lavigne, než jako jedna z nejlépe placených hereček na světě - modré Vans, mikina, bílé tričko, khaki kalhoty, vojenské psí známky na krku, brýle s kostěnými obroučkami, baseballová čepise s nápisem "Mercenaries". Po odstěhování se z domu v Los Feliz, kde žila s Robertem Pattinsonem v roce 2012, váhala mezi čtyřmi domy, než se rozhodla pro tenhle v oddělené čtvrti, který nepůsobí ani tak, že by tu někdo žil, spíš jen přebýval. Kolem nábytek v misionářském stylu, televize stále není připojena na kabelovku, knihovny jsou přeplněné knihami - Steinbeck (její nejoblíbenější spisovatel, i když nejoblíbenější knihou je Na cestě), McCarthy, Plath - a malá rytina "Fuck". Není to otázka stylu, ona to jen přejde: "Opravdu si nemyslím, že se nutně musím k nějakému místu připoutat."

---

Přestože hraje od devíti let, byla to až role Belly v Twilight v 17 letech, která jí vystřelila do stratosféry. Žádná jiná herečka nezakotvila u takhle velké filmové ságy tak mladá. (Angelině Jolie bylo 26, když dělala Tomb Ridera, Jennifer Lawrence bylo v prvních Hunger Games 21.) Výkon Stewart byl tak odlehčený a přirozený, že když se v roce 2008 objevila v prvním díle upírské fantazy romance, působilo to, jakoby tu byla vždycky. A v jistém slova smyslu také byla. Dokonale vystihuje všechny rozmary a manýry dnešních teenagerek - to odvrknutí, když myslí "ne", rezignované pokrčení ramen a zírání do jejího talíře, když chce změnit téma - a odráží je zpět na svůj zdrojový materiál a na publikum mladých žen. Pět filmů Twilight ságy, v celkovém součtu 26 filmů, nachází se v pozici, kdy si může filmové projekty vybírat - a módní domy. Od roku 2012 je tváří parfému Florabotanica od Balenciagy, a nejnověji i jejich nového pikantnějšího parfému Rosabotanica. V prosinci bylo také oznámeno, že bude novou tváří Chanelu pro před-podzimovou kolekci, jejíž kampaň začíná v květnu.

"Když mi bylo 14, dělala jsem photoshoot s Brucem Weberem pro Interview magazín. Potkala jsem Nicholase Chesquièrea. Byla jsem uchvácena - móda v mých očích začala být méně povrchní, přestože to nebylo úně moje věc. O pár let později mi zavolal. Zasáhl mě jako umělec. Móda má ty nejlepší a ty nejhorší lidi. Drahokamy vyčnívají. Byl to ten návrhář, v jehož okolí jsem chtěla být. Byl tolik kreativní. Jestliže musím chodit po červeném koberci, jestliže musím být zapojená v módě, potom chci být s ním."

Ale tohle vypadá jako bezpečné volby - propagovat módní značky, to je to, co hvězdy dělají teď, stejně jako je součástí byznysu časté tiskovky a plout po červených kobercích. Chce Stewart vytvořit další mega-frenšízu, proměnit Sněhurkou a lovcem z roku 2012, kde hrála hlavní hrdinku, v další kolos, nebo střílet do neznáma, jako to udělala s riskantnějšími projekty jako The Runaways (2010), On the Road (2012) a Camp X-Ray (který měl premiéru v Sundance 2014), ve kterém hraje vojandu v Guantanamu, která si vytvoří neobvyklé přátelství s jedním z vězňů? Zatímco sequel k Snow White and the Huntsman je ještě daleko, "Není to něco, kde by se mi dařilo," říká. "Opravdu mám ráda být hozena do neznáma a hledat svou cestu. Nechci někomu něco ukazovat. Chci, aby lidé viděli, jak ji najdu."

Režisér filmu Camp X-Ray, Peter Sattler, byl překvapený, že Stewart přijala roli v jeho filmu. "Je to minimalistická role, velmi interní výkon," říká. "Všechno stálo a padalo na jejím obličeji - byla to hra palců, ne yardů. To, na co odpověděla, byla možnost vzít roli, která byla úplně jiná, než cokoliv, co dělala dřív. Potřebuje nalézt nové prostředí, potřebuje balancovat na hraně. Chce to hodně odvahy říct: 'Je mi jedno, co ode mě lidé očekávají nebo co si myslí o tom, že dělám tuhle roli.' Je to o tom, jak chce ona definovat samu sebe, ne o tom, jak ji chtějí definovat ostatní. Chce se vyvíjet, o to jí teď jde. Je neuvěřitelně kreativní - cítí potřebu režírovat film, napsat knihu a založit si kapelu."

Juliette Binoche, co-star Kristen z filmového dramatu Clouds of Sils Maria, jí říká "průzkumnice duší. Ví, že chce riskovat, ale ne vždy ví, kam jí to zavede. Má nadání, což jí občas činí plachou. Hrají je o ohni, a Kristen ho má v sobě hodně. Její potřeba vědět a objevovat je stejně velká jako její vášeň. Ráda je na nebezpečných místech a sleduje, jestli může přežít."

Stewart si stěžuje, že nenaráží na moc projektů, které by "mě opravdu nadchly", což je částečně důvod, proč většinu roku 2013 nepracovala. Místo toho jezdila na road-výlety se svými přáteli do New Orleans a Nashvillu, pracovala na své poezii a hrála na kytaru a znovu se dala dohromady s holkama z Valley, se kterýma se bavila na prvním stupni střední školy.

Je velmi pyšná na svou výchovu ve Valley, pořád představuje 818, kód pro děti, které vidí Los Angeleská snobštější sousedství, Hollywood, Beverly Hills a Westside, jako jiný svět. Její pevně semknutá rodina, která čítá tři bratry a rodiče z oboru (otec John Stewart je inspicient (manažer jeviště); matka Jules Mann Stewart skriptka (a my víme, že už i režisérka)), je pořád z té druhé Ameriky, kterou myslí Valley. "Jízda na kole po rovné ulici, je vedro jak svině a vzduch nestojí za nic." A to je to, co ji nakopne. "Westside a ostatní se na to trochu dívají shora, myslím kulturně. Myslím, že chytré děti z Valley musí víc dřít, protože tam lidé tak nějak uvíznou, i když to tam miluju a je to skvělé místo na založení rodiny."

Její rozchod s Robertem Pattinsonem v roce 2012 měl možná taky vliv na její částečný exil. Během dlouhých cest - během jednoho z nich pomohla kamarádce přestěhovat se do New Orleans - přemítala nad svým životem a jak možná největší chybou, kterou můžete udělat, je zkusit kontrolovat svoje srdce. "Nikdy nevíte, do koho se zamilujete. Prostě nevíte. Neovládáte to. Někteří lidi mají něco jako "tohle je to, za čím půjdu" a já mám vlastní verzi. Netlaším sama na sebe... Když se do někoho zamilujete, chcete ho vlastnit - ale vážně, proč byste něco takového chtěli? Chcete, aby byli tím, co milujete. Jsem moc mladá na to, abych vůbec měla odpověď na takovouhle otázku." Stewart uznala touhu mít jednou děti (a věří v adopci) a znovu vytvořit šťastné dětství, které měla. "Měla jsem příliš hezké dětství na to, abych to nepředala dál. Kdybych se měla vsadit, tak určitě jo. Ale musíte k tomu dospět, a já v té fázi ještě nejsem." Směje se. "Myslím tím to, že v tomhle okamžiku ti ani nedokážu říct, jestli chci jít v sobotu ven."

Na jedné z cest asi před rokem Kristen cestovala se svou kamarádkou skrz Texas, kde napsala báseň. Často píše krátké intenzivní verše, slova nebo shluky slov, které přeskupuje v procesu psaní tak, že tomu sama nerozumí, ale věří, že je to tak nějak zásadní pro její zdravý rozum. Tato báseň, kterou napsala krátce po oficiálním ukončení Twilight ságy, je typicky surová a upřímná. Před tím, než mi ji přečte nahlas, povídá: "Bože můj, tohle je tak trapné. Nemůžu uvěrit tomu, že to dělám."

[Nechala jsem si to chvíli projít hlavou a rozhodla jsem se, že se tu báseň nebudu pokoušet překládat, jelikož zaprvé, by se mi to asi nepovedlo a zadruhé ji nechci Kristen tak hrozně zprasit :D]

MY HEART IS A WIFFLE BALL / FREEDOM POLE

I reared digital moonlight

You read its clock, scrawled neon

across that black

Kismetly … ubiquitously crest fallen

Thrown down to strafe your foothills …

I'll suck the bones pretty.

Your nature perforated the abrasive

organ pumps

Spray painted everything known to man,

Stream rushed through and all out into

Something

Whilst the crackling stare down sun snuck

Through our windows boarded up

He hit your flint face and it sparked.

And I bellowed and you parked

We reached Marfa.

One honest day up this freedom pole

Devils not done digging

Hes speaking in tongues all along

pan handle

And this pinion erosion is getting dust in

My eyes

And Im drunk on your morsels

And so I look down the line

Your every twitch hand drum salute

Salutes mine …

Její poezie, jak říká, přichází ze stejného místa, jako její hraní. "Líbí se mi, když můžu nějak udeřit, jako: 'Tady to je.' Nechci znít tak kurevsky okázale... ale po tom, co něco napíšu, vždycky mě napadne 'No doprdele, tohle je šílený.' A je to to samé i s hraním: Když dělám nějakou dobrou scénu, tak jsem vždycky jako 'Páni, to je opravdu hustý**."

[Angie talking: už mi hrabeeeee, trvá mi to dýl, než jsem čekala a už fakt melu z posledního.]

Několik starých přátel z 818 se stavilo, shromáždili se na ostrůvcích uprostřed kuchyně. Kristen smíchala tu dužinu z odšťavňovače s hnědou rýží a kuřetem a předává mísu kolem dokola. Mluví o jejich čtenářském klubu - zrovna dokončili Less Than Zero od Breta Eastona Ellise a teď mluví o Sexusu Henryho Millera. Kristen je zapálenou čtenářkou už od dob, kdy jako dítě četla scénáře. Jednou věcí, které lituje je to, že se vzdala vysokoškolského vzdělání. "Největší boj, kterým jsem prošla, byl o tom nejít do školy a místo toho pracovat. Bála jsem se, že přijdu o mnoho zvláštních individuálních zkušeností. Jakoby každý film byl: 'Doprdele, do tohohle filmu musím jít'. Zrovna jsem natočila film s Timem Blakem Nelsonem (Anesthesia) a on je vynikající. Kdybych byla tak chytrá, jako on, mohla bych s kýmoliv vést tu nejvražednější konverzaci, protože bych věděla, že to mám v sobě. Já prostě nemám to, co je nutné, tak dobře vyvinuté, jako on. Hraju tuhle postavu, která získává svůj magisterský titul z filosofie na Columbijské univerzitě, a myslím si, že jsem chytrá, ale ne tímhle knižním způsobem."

V minulém roce se potvrdilo, že i když nebude rok pracovat, rozhodně nebude jen tak zapomenuta nebo se nebude cítit, že o něco přišla. "Vždycky tady budou příběhy k vyprávění, a vždycky ve mně bude ta touha je převyprávět." Je už na palubě Equals, filmové adaptaci Orwellova 1984, s Nicholasem Houltem, který se začne natáčet v červnu. A příští měsíc začíná natáčet American Ultra, akční komedii, kde se znovu setká se svým kolegou z Adventureland (2009), Jessem Eisenbergem. "Je skutečně skromná," říká Eisenberg. "Ona je tak trochu v systému, který se všemožně snaží, aby působila arogantně a přehnaně střeženě. A k její cti, ona s tím bojuje. Nemohla by být více přístupná a velkorysá a mít ještě větší starost o ostatní lidi. Je snadné s ní mít dobrý vztah, protože její hlavní prioritou není její ješitnost nebo reputace."

Stewart si zapaluje další cigaretu, a je mi připomenuto něco, co řekla dřív. "Mám vážně trapnou neschopnost vysílat falešnou energii." A to je to, co je od ní požadováno, vysvětluje, pokaždé, když musí mluvit s médii a propagovat nejnovější projekty. "Já prostě nejsem moc dobrá v televizi a k mým životním cílům nepatří se v tom zlepšít. Lidé to vidí jako 'Ona prostě neumí zvládnout' - pro nedostatek lepších slov - "záři reflektorů". Ne, vlastně doopravdy neumím a to je přesně to, kým jsem. Miluju být herečkou, ale jsem tím posledním člověkem, který by chtěl narozeninovou párty. Nesnažím se to nutit nebo to měnit nebo vyrobit tuto osobnost... takže naprosto souhlasím s tím, když lidé říkají, že jsem ta nejnemotornější osoba." Stewart se s touhou být upřímná ke svému poetickému já. "Když se řídíte tím, co přichází z toho správného místa, nemůžete ničeho litovat."

VÝBĚR SLOV:

Na to, že málem skončila s hraním, když jí bylo 9 let: "Chodila jsem na konkurzy v průběhu předchozího roku a nic nepřišlo a tak jsem řekla mámě, že už jsem to nějak překonala. Byla jsem jako "Nechci, abys dál jezdila po celém L.A. Když se to neděje, tak to nestojí za to'. Mysleli si, že vypadám jako kluk. Nemyslela jsem si, že to vyjde. A potom doslova ten samý den jsem získala roli v The Safety of Objects, což byl můj první film."

O jejích režisérských ambicích: "Ta myšlenka vytvoření filmu mě děsí, protože chci, aby to bylo úžasné. Když se na to lidé podívají, nechci, aby říkali: 'Oh, jak pěkné, její první malý režisérský debut.' Chci, aby to byla prostě bomba."

O jejím M.O. (zavedený postup>> nevěděla bych bez Ajjinky): "Jsem tak trochu extrémistka. Já opravdu nechci pracovat, dokud pro to nekrvácím. [ve smyslu velmi po tom toužit] A pokud nepracuju, ani se nesnažte si se mnou něco plánovat.

O tom být souzena za slávu: "Stojím si za každou chybou, kterou jsem kdy udělala, takže odsuzování stranou."

O tom být méně potlačovaná: "Vždycky jsem měla přístup jako: 'Když postavíte příliš mnoho zdí, tak neuvidíte. Drasticky tím omezuješ svůj život a to ve velmi smutným způsobem.' Takže jsem si vždycky říkala 'Nestavím kolem sebe žádné zdi, snažím se je zbořit' a to znělo jako obrana - rozhodně to přicházelo z toho důvodu. Ale teď to dodržuju, nežiju v žádné pevnosti."

O drogách: "Jsem takový kontrolní šílenec***. Jsem ráda, že jsem vyrostla v téhle době, protože si myslím, že kdybych vyrůstala za doby mých rodičů, v době drog a objevů a šílených věcí, nemyslím si, že bych drogy zvládala dobře."

[BOŽE MŮJ, JÁ JSEM TO OPRAVDU CELÝ PŘELOŽILA... A TEĎ JDU SPÁT! :D JO, KDO TO ŠLOHNE BEZ ZDROJE, TOHO ZAKOUSNU, PROTOŽE MI TO VÁŽNĚ TRVALO DOST DLOUHO TO PŘELOŽIT]

*road-tripper = člověk, který cestuje autem napříč nějakou zemí

**that's dope = that's cool => pořádně nevím, jak přeložit cool ani dope, v tomhle případě mi tam to hustý tak nějak sedlo nejlíp.

***control freak = osoba, která se snaží diktovat, jak má být všechno kolem nich uděláno