Five years with K-Stewart-fan!!!

No a je to tady. Jak jsem již avizovala, dnes, 6. prosince 2016, se tento blog dožívá svého historického jubilea. Zároveň je to také i moje historické jubileum, jelikož to je nejdéle, co jsem kdy měla jeden blog, na který jsem po celou dobu aktivně přidávala. Tento blog byl založený někdy přibližně v noci z 5. na 6. prosince 2011. A už jak to píšu, tak tomu upřímně pořádně nemůžu uvěřit. Přestože jsem na blog začala oficiálně přidávat až na konci ledna 2012, aktivně jsem doplňovala galerii a připravovala jsem tenhle blog na otevření už od toho 6. prosince. A proto má tento blog vlastně dvoje narozeniny. Výročí založení a výročí oficiálního otvoření. Z nějakého sentimentálního důvodu jsem ale jako důležitější milník považovala právě datum založení a proto dávám většinou větší důraz právě na první narozeniny blogu. Tento rok jsou to konkrétně první 5. narozeniny a já tomu pořád tak nějak nemůžu uvěřit. A je to tady, už to přichází, sentimentální žvásty, no jo. Ten alkohol, co mám momentálně v krvi tomu možná trošilinku napomáhá. Ale myslím, že lepší, než přemýšlet o tom, jestli budu zvracet, je lepší psát sentimentální článek o prvních 5. narozeninách blogu.

Říkám to každý rok a řeknu to i letos. Tenhle blog vznikl hroznou náhodou. Vznikl jako pomatení mysli v momentě, kdy jsem si nebyla úplně jistá svou blogovou existencí a jestli vůbec budu dál blogově žít. Zdá se to až neuvěřitelné, vzhledem k tomu, že ten blog je už 5 let starý, což? Přijde mi to ale jako včera. Tehdy jsem ještě měla starý počítač, vím i přesně, na jakém místě jsem seděla na gauči, když jsem tenhle blog zakládala. Tehdy jsem měla blog o Twilight a čím dál víc jsem cítila, že tam už nedokážu dál být.. a že jediný, o kom mě tam pořád baví blogovat, je právě Kristen. A tak jsem udělala z náhodného wallperu s Kristen první design blogu a založila jsem si ho. Tenkrát jsem si ale nezaložila jenom nový blog, založila jsem si i novou identitu. Angie. To jméno přišlo až s tímhle blogem a už bych pod jiným asi ani nikdy neblogovala. Angelique Tussaud, moje upírské jméno, které bych rozhodně neměnila. Toho 6. prosince 2011 se spustila vlna událostí, které jsem netušila, že se kdy stanou. Netušila jsem tehdy ani, jestli vůbec s tím blogem začnu. Všechno bylo otevřené. A pak jsem najednou slavila první narozeniny, a druhé... a člověk pořádně ani nemrknul a už jsou tu 5. Snažím se vzpomenout si, co jsem tehdy byla za člověka... Možná by se dalo něco vyčíst ze starých článků, ale nevím, jak bych to zvládla. Každopádně jsem ušla dlouhou cestu. Nikdy jsem blogování nepřerušila na déle, než těch pár týdnů v roce 2013.

---

Bylo mi 17, když jsem si tenhle blog zakládala. Přijde mi, že jsem stejná, jako jsem byla tehdy. Jen se dvěma výjimkami, jsem poněkud cyničtější a k tomu Kristen miluju ještě mnohem víc, než dřív. Dřív jsem často blogovala ze setrvačnosti. Ale u tohohle blogu to není setrvačnost. Vložila jsem do tohohle blogu tolik času, námahy a péče, jako nikdy do žádného jiného. A jako nejspíš už nikdy do žádného jiného nevložím. Přestože mám občas svoje pochybnosti ohledně mé blogové budoucnosti, za těch pět let jsem nikdy nepřemýšlela o tom, že bych s tímhle blogem praštila. Měla jsem své světlé i tmavé chvilky, to asi každý... ale tenhle blog se stal tak neodmyslitelnou součástí mého života, až to asi ani není normální :D Díky tomuhle blogu jsem se naučila mnohé a učím se každý den. K tomu jsem poznala neuvěřitelnou partu lidí, které mám ráda a vážím si jich, a ano, pokud tenhle článek jsi, jsi mezi nimi. A dost možná, i pokud ho nečteš. S několika z nich jsem se dokonce setkala i osobně. Jediný, kdo tu se mnou byl od úplného začátku je moje drahá Katie* a je tu se mnou doteď. A opravdu doufám, že tu se mnou ještě co nejdelší dobu vydrží. Mám tě hrozně moc ráda a i ty jsi jeden z důvodů, proč jsem pořád na tomhle blogu ♥!

Jsou tu ale mnozí další, kteří se zapsali do mých vzpomínek, někteří už v blogovém světě nejsou, ale i tak na ně ráda vzpomínám s úsměvem na tváři. A spousta dalších je tu se mnou stále a vy všichni jste ten hlavní důvod, proč mám blog. Důvody jsou dva. Kvůli Kristen a pak kvůli vám, kvůli návštěvníkům a vašim komentářům. Když říkám, že vás mám všechny moc ráda, myslím to skutečně upřímně, tak upřímně, jak jen to jde. Nechci tu jmenovat, protože bych pak mohla někoho vynechat a to nechci. Kdo mě znáte už delší dobu, víte, že mluvím o vás. A kdo mě znáte i třeba jen chvíli, jsem moc ráda, že na tenhle blog stále chodíte a ještě jste nademnou nezlomili hůl.

Už se mi chce hrozně spát a tak si půjdu lehnout, abych vstala zítra do školy. Ještě jednou vám chci všem poděkovat za to, že na tenhle blog chodíte a máte ho rádi a doufám, že se vám ani nezprotiví. Také doufám, že se tu všichni sejdeme i v příštím roce. Já věřím, že s tím tady jen tak neseknu. Dokud bude mít Kristen novinky, budu je sledovat. Zdá se to vážně tak hrozně nereálné, že už jsem tu pět let. Pět krásných let. Jen tak pro zajímavost jsem na tenhle blog za těch 5 let napsala celkem 1890 článků a do momentu zveřejnění tohoto článku sem přišlo 39 120 návštěvníků. Dnes jsem také nastavila v pořadí již 33. design blogu. Od založení rubriky gallery updates jsem přidala 604 aktualizací galerie. V galerii jsem také zveřejnila dalších celkem 531 článků. Toliko ke statistice. Ještě jednou hrozně moc děkuji za všechno!!! A svému blogu přeji všechno nejlepší k dnešním narozeninám a sobě hodně štěstí do budoucích let :D

S láskou,

Angie.