Trošičku to drncalo, ale přežila jsem, aneb jak se Angie. vypravila do Londýna na Hamleta

ŽIJU!

To je zásadní! :D Ale bohužel vám musím oznámit, že má neaktivita bude dost pravděpodobně trvati až do úterý odpoledne, jelikož a protože mám v pondělí a v úterý zkoušky, na které se tenhle víkend musím učit jako magor, protože jsem si to samozřejmě OPĚT nechala na poslední chvíli, takže tu nebudu. Vůbec. Odpojuju internet a prostě nope. Nejsem tady, sorráč :D Taky nám teď spadnul internet, tak nevím, jestli má vůbec cenu tenhle článek psát :D Ale snad to zase naběhne. I když to tak příliš nevypadá. No nic. Každopádně se mnou se to má tak, jak se to se mnou má. Omlouvám se vám, ale škola je aktuálně na prvním místě. Měla být už mnohem dřív, zase nestíhám, jako vždycky, ale snad to dám alespoň na ty trojky... Uvidíme.

Londýn. Londýn. Můj drahý Londýn.

Jaké to tam bylo? Hrozně to uteklo. Člověk na to čeká takovou dobu a potom to tak uteče. Já jsem se upřímně ani moc netěšila. Protože do Amsterdamu jsem se těšila hrozně moc a pak se to všechno tak strašně posralo, že jsem se pak bála se na cokoliv těšit, aby se to náhodou neposralo taky. Londýn se teda nepodělal, ale co mohl člověk čekat, po takovém začátku prázdnin, že ano. Tyto prázdniny jsem letěla celkem 4x a pokaždé jsem to přežila, tak za to jsem rozhodně ráda. V Londýně se stalo několik zásadních věcí. Jednou z těch nejzásadnějších věcí bylo to, že jsem potkala Samuela Andersona, který hrál v Doctorovi Who roli Dannyho Pinka v 8. sérii... Okeeeej. Potkala. Nepotkala. To už se nikdy v životě nedozví. V autobuse jel chlap, kterej mu byl hrozně, ale fakt hrozně podobnej. Ale já jsem si ho všimla až když vystupoval, takže jsem si ho nestihla pořádně prohlídnout. Pak jsem celý den mlátila hlavou do imaginární zdi. Pokud to byl on, tak proto, že jsem si ho nevšimla dřív... a pokud to nebyl on, tak proto, že to vůbec řeším a štve mě to :D Každopádně na to nemůžu přestat myslet... Ale na twitteru mi neodpovídá :D Říkám si, proč by jel autobusem. Ale tak i herci občas používají městskou hromadnou dopravu, no ne? :D Už se toho nikdy nezbavím... ačkoliv mamka správně podotkla, že za pár let už budu vyprávět, jak jsem si s ním i pokecala... :D Historky se s časem hrozně mění, všímám si toho u jiných lidí :D Třeba hlavně jeden kamarád vypráví tu samou historku pokaždý jinak... nepamatuje si, že mi jí třeba už říkal, ale to znění se liší, vždycky něco přibude :D

Další z významných událostí bylo to, že jsem byla na několika místech, kde se natáčel seriál Sherlock. Takže už vím, kde je nemocnice svatého Bartoloměje, neboli Bart's... Což je mimochodem strašně vtipný, protože jsou tam po tý budově všude vzkazy a jedna telefonní budka, co tam stojí, je celá popsaná. Nejlepší je jedna hláška, ze které mám fotku. Ta mě totálně zabila. Další z důležitých událostí tohoto výletu byl fakt, že jsem se setkala s bráchou Albuse Brumbála a Mansem Rayderem z Hry o Trůny v jedné osobě. Jak to? Protože hrál v Hamletovi. A to Hamletova strýce. Myslím. Na tu dálku těžko říct. Ale ne, určitě jo :D Nemám bohužel podpis, protože podepsal akorát kamarádce program a lístek už mi nepodepsal, což mě teda docela štve. Cpu jí ho tam a pak z toho mám prd :D Ale stihla jsem si ho alespoň vyfotit a mám z toho zážitek :D Ciarán Hinds sice není tím, za kým jsem tam jela, ale přeci jen je to asi nejslavnější osoba, jakou jsem v životě potkala. Ano, slyšíte správně. Proč? Protože Bena... Benedicta Cumberbatche jsem nepotkala... :D Více v celém článku.

---

Jedna moje kamarádka má hrozné štěstí. Vždycky někam vyrazí do Londýna a potká někoho slavného. Takhle má fotku už prakticky s celým obsazením Sherlocka, má i nějaký lidi z Doctora Who a pár dalších lidí. Já tohle štěstí bohužel nemám. Měla jsem ale štěstí takové, že jsem se dostala na představení Shakespearova Hamleta v Londýně, v Barbican Theatre v hlavní roli s Benedictem Cumberbatchem, jedním z mých nejoblíbenějších herců vůbec. Což byl zážitek na celý život. Neskutečný zážitek. Skutečně úžasný zážitek. Bylo to jako ve snu, pořád jsem si říkala, kdy už se probudím, že přece není možné, abych tam skutečně byla. Předcházelo tomu ale několik eskapád, jednou z nich bylo i to, že jsme to málem nestihly. Ne naší vinou. Ale o tom mluvit nechci. Chci mluvit o těch pozitivních věcech. Takže jsem byla na Hamletovi. A kupodivu jsem rozuměla víc, než jen Být či nebýt, to je oč tu běží! :D A to je podle mě úspěch. Každopádně jsem teda sem tam byla vážně solidně mimo, ale tak, stane se, normálka. Přeci jen nejsem rodilý mluvčí. Jen mě trochu štvalo, když mi unikl zrovna nějaký vtípek. Bena to ale očividně hrozně baví hrát, nebo tak alespoň vypadá. Působí, že si to neskutečně užívá a tím se to přenáší i na diváky. Co mi přišlo zvláštní, že v Anglii se tleská hrozně krátce. Herci se klaněli jen třikrát. Sice to byl pořádný potlesk, ale přišlo mi to trochu nezvyklé... U nás totiž vždycky všichni tleskají (když to stojí za to...) tak dlouho, že se herci běžně vrací 6x. Ale měli teda standing ovation, což si všemi deseti zasloužili. Nejen Benedict, všichni herci byli skvělí. Moc se mi to představení líbilo, a to i přesto, že jsem dost často nerozuměla :D Myslím, že kdybych Hamleta nečetla, tak bych byla ještě víc v kelu, ale i tak mi to nebránilo v tom, abych si to pořádně užila :)

Po představení jsme hnali k východu, kudy chodí herci. Benedict sice neměl podepisovat nikdy, zakázali mu to :D ale on to vesele porušoval. Stály jsme skoro hned u těch zábran, ale bohužel... Zrovna ten den, co jsme tam byli, musel odjet a neměl na fanoušky buď čas anebo náladu, takže tentokrát nepřijde :D Což... je samozřejmě pochopitelné, ale když se člověk dozví, že jak den před tím, tak den potom tam byl, tak to docela nasere :D Ale já mám zážitek ze samotného divadla, viděla jsem ho naživo, takže nejsem nějaká přehnaně naštvaná nebo zklamaná, jen to zkrátka zamrzí :D Ale viděla jsem Brumbála, já jsem spokojená. Jen ten trochu vypadal, že vypustí duši, když šel kolem a podepisoval :D Náročný vystoupení, asi taky není zrovna povzbudivý, že všichni chtějí podpisy akorát od Bena :D No jo no. Velká hvězda. To je holt úděl vedlejších postav. Ale mně se líbili všichni, bylo to vážně skvěle udělané představení :)

A zbytek výletu? Vlastně se to dost celé tak trochu neslo ve fangirling duchu :D Jak to? No.. protože jsme šly po stopách Sherlocka Holmese. Koupila jsem si celkem 6 věcí v Londýně. Z toho dvě byly na téma Harry Potter, jedno byla knížka, tašku se Sherlockem Holmesem, falešný Vansky, dárek pro kamarádku, kterej je taky fanouškovskej :D a pak dárek pro bráchu, kterej byl zas na téma Doctora Who... Takže. Asi tak :D Ale samozřejmě jsme byli i u takových těch klasických míst, jako je Parlament nebo London Eye (ne nahoře, jen okolo...). Došli jsme až k Millenium Bridge a katedrále sv. Pavla. A tak vůbec. No a na Oxford Street jsme byli a v Harry Potter shopu na King's Cross, ale tam jsem si tentokrát nic nekoupila :D Dokonce jsem myslela i na blog, abyste si nemysleli. Na to mám sice taky důkaz, ale nějak už se mi v tuhle hodinu nechce ho dostávat z mobilu a upravovat :D Každopádně jsem se ve Starbucks představila jako Angie... napsala ta ženská Angy. Vypadal to jako Angu. Trochu jsem si připadala jak postava z animovanýho seriálu o tučňácích, na kterej jsme koukali s bráchou, když jsem byla úplně malinká. Ten hlavní se jmenoval Pingu... No a na jedné stanici metra jsem vyfotila plakát k American Ultra. Dokonce kolem mě jednou projel i autobus s plakátem, ale ten jsem nestihla vyfotit. Tyhle fotky přidám zítra, jestli se sem dostanu. Pokud ne, tak to bude alespoň na mém Instáčgramu, tak kdo by měl zájem, může se tam kouknout. Je tam i spousta dalších fotek a i nějaká videa z Londýna.

Mohla bych psát dál a dál a dál... Ale vlastně už se mi ani nechce. Myslím, že článek už je dostatečně dlouhý. Na tomhle výletu byly i nějaké mínusy, vlastně jich bylo víc, ale nechci si tu stěžovat. Protože ty pozitivní převažují. Časem se tu možná objeví ještě nějakéjiné fotky. Možná mě napadne i, co ještě připsat. Ale aktuálně jsem se vyčerpala... :D A gratuluju tomu, kdo ten článek dočetl až do konce. Zatím se mějte famfárově.

- Angie.