Mám výčitky, ale viděla jsem Still Alice

Ahoj všichni. Jak se máte?

Still Alice unikla na internet. Z čehož mám hroznej pocit, je mi z toho strašně. Je to fakt na nic :/ O to hůř se cítím, že jsem si ten film na tom netu pustila. Mám hrozné výčitky a cítím se hrozně... ale shodly jsme se po rozhovoru s Ajjinkou, že stejně půjdeme i do kina, když to u nás uvedou, takže to pořád vykompenzujeme. S tímto pocitem jsem se tedy pohodlně usadila a pustila si tenhle film, na který jsem čekala tak hrozně dlouho. Dokoukala jsem ho krátce před půlnocí a skončila jsem naprosto rozebraná. Naprosto. Do mrtě. Totálně. Ale to trochu předbíhám. Takže jsem tu, abych vám o tomhle filmu napsala... a jako obvykle musím říct, že článek nejspíš bude obsahovat spoilery, tudíž vstup na vlastní nebezpečí.

---

Film Still Alice vypráví příběh univerzitní profesorky Alice Howland, která celý život zasvětila studiu, své kariéře a své rodině. Její intelekt byl pro ni vždycky velmi podstatnou součástí života. Alice si jednoho dne všimne, že začíná zapomínat slova, při pravidelném odpoledním běhu městem najednou neví, kde vlastně je a zjistí, že zapomíná maličkosti. To ji donutí navštívit neurologa, který po nějaké době přichází s děsivou diagnózou. Alzheimerova choroba v rané fázi, což nezdrtí pouze ji, ale i celou její rodinu. Jejího manžela, jejich dvě dcery, zetě a syna. Jejich vztahy jsou od té doby testovány a Alice postupem času stále ztrácí více a více ze sebe sama.

Tím bych asi tak shrnula hlavní dějovou linku. Jak už to u těhle filmů bývá, vlastně ani nemá něco, co by se dalo nazvat dějem. Tenhle film je autentickým zachycením toho, jak se projevují jednotlivé fáze této choroby. A když říkám autentickým, tak vážně myslím autentickým. Až z toho běhá mráz po zádech. Způsob, kterým je tu zachyceno, jak Alice postupem času stále více a více zapomíná, kým je, kým byla a kdo jsou její blízcí, je zaprvé v podání Julianne Moore naprosto dechberoucí a myslím, že pokud by ji měla nominace na zlatou sošku minout, tak uspořádám protestní hladovku, a zadruhé je to natáčeno s takovým uvědomění, cítíte z toh, že režiséři filmu do tohohle snímku vložili něco ze sebe sama, vzhledem k tomu, že sami se potýkají s obdobnou fatální chorobou. Tenhle film je přesně ten druh filmu, který tolik miluju. Čekala jsem a těšila se na něj neskutečně dlouho. I proto, že to byl další film s Kristen, ale nejen kvůli tomu. Na tenhle film bych se podívala i bez ní a rozhodně bych nelitovala... přestože bez Lydie v jejím podání si ten film neumím představit. O tom ale ještě později.

V tomhle filmu nebyla chvíle, kdy bych měla pocit, že se nudím. Ani náhodou. Celý film je prošpikovaný pocity, které se přenáší na diváka, tenhle film je natáčen s takovou jemností a citem. Nejsmutnější jsou ty scény, kdy Alice ztrácí samu sebe. Když v domě nemůže najít koupelnu. Když se třikrát během 10 minut zeptá, kdy že přijede Lydia. Chvíle, kdy se dívá na svou dceru a musí jí být připomenuto, že je to její dcera. Alice si do telefonu napíše otázky, na které odpovídá. Jak se jmenuje její nejstarší dcera, ve kterém měsíci se narodila, v jaké bydlí ulici. Natočí video, ve kterém svému budoucímu já dává instrukce, jak se dostat k práškům, které má spolykat, aby ukončila svoje trápení. Scéna, ve které Alice tohle video najde, je jedna z těch, u které jsem slzela. Nejvíc vás ale rozebere úplný závěr filmu. Dostal by vás, i kdybyste před tím neviděli ten zbytek, ale tenhle film vás rozebírá postupně celou dobu, pomalu, po částech, tím, jak je nemocí rozebírána Alice... Z té závěrečné scény se musím nutně vypsat, proto kdo tenhle článek čte i přes upozornění nahoře a vážně nechce vědět podrobně o tom konci, měl by teď přestat číst. Další odstavec bude tedy o Kristen, ale v tom dalším už se chci zaměřit na tom konci.

Lydia Howland. Nejmladší dcera Alice Howland, kterou ve filmu ztvárnila naše drahá Kristen. Nejzajímavější postava hned po Alice, alespoň z mého pohledu. Všechny herecké výkony ve filmu byly skvělé, hlavně tedy výkon Julianne Moore. O tom bych mohla mluvit do hallelujah, ale jako člověk, který má blog o Kristen, bych měla mluvit o Kristen. A není toho málo, toho, co chci říct. Kristen v tomto roce vyšli celkem tři filmy. A já měla to nesmírné štěstí, že jsem všechny ti viděla. A jsem neskutečně šťastná, že jsem je vidět mohla, protože všechny tři byly úžasné. Všechny tři jiným způsobem, ale všechny byly výjimečné. Ve všech třech Kristen dokázala, že je skutečně jednou z nejzajímavějších a nejlepších hereček její generace a že je více než schopná se vymanit z pověsti Twilight hvězdičky. Myslím, že je čas na to, aby na IMDB.com změnili Known for a vyměnili Nový Měsíc a Eclipse za Camp X-Ray, Clouds of Sils Maria nebo Still Alice. Jsem hrozně ráda, jako Kristenin dlouholetý fanoušek, že po dvouleté pauze se pustila do tolika projektů, které jsou ještě k tomu naprosto skvostnými projekty. Still Alice není výjimkou. Tenhle film mě rozebral ještě víc, než Camp X-Ray. Rozdíl byl v tom, že tentokrát mě rozebral celek v hlavní roli s Julianne Moore, zatímco Camp X-Ray byla Kristen's show. Je úplně jasné, že ve Still Alice je nejdůležitějším a ústředním člověkem Julianne Moore. Na té to stojí a padá. Ale díky hercům ve vedlejších rolích, jakými byli Alec Baldwin a Kristen Stewart, se tomu pádu zabraňuje mnohem lépe, než kdyby měl člověk kolem sebe herce neschopné. Lydia je skutečně skvělá postava. Narozdíl od její sestry Anny, která mi lezla na nervy, dokonce i přes to, že je to moje jmenovkyně :D Ale asi je to tím, že nemám ráda Kate Bosworth :D Lydia, dá se říct nejvzpurnější dcera. Narozdíl od svých sourozenců nešla na vysokou školu i přes naléhání rodičů a rozhodla se pro hereckou dráhu. S Alice se hádala nejvíc se všemi a nakonec je to ona, která je jí v době její nemoci nejblíž. A Kristenin výkon byl skutečně úžasný. Byla tak přirozená, člověk jí to naprosto věřil. Neříkal si, jo, Kristen a Julianne jsou skvělý, ale vnímal je jako ty postavy, jakoby Kristen skutečně byla Lydií, dcerou nemocné Alice Howland.

Pořád mě něco rozptyluje. Mám pocit, že to nedokážu napsat tak, abych s tím byla spokojená. Mám pocit, že neznám tolik slov, abych dokázala popsat, co všechno ve mně tenhle film vyvolal. A to je možná dobře, protože možná právě tohle dokazuje to, že je tenhle film skutečně výjimečný. Chtěla jsem to podat nějak komplexně, ale nedokážu najít ta správná slova, která by to vystihla. Ten konec. Ach bože, ten konec. Pokud se budete dívat, je potřeba pořádné balení kapesníčků. Já měla celou krabičku :D Ale ne, že bych jí celou vypotřebovala :D Ale hodila se. Alice je tam už ve stádiu, kdy není při sobě. Kdy neví, kdo to před ní sedí, kdo jí tam něco povídá. Ale Lydia tam stejně je a mluví k ní a to, co říká, vám tu přepisovat nebudu, ale co vám řeknu je, že vás to zkrátka dostane do kolen. A hlavně potom, když se Lydia ptá své mámy, jestli se jí to líbilo. A ona pořádně nereaguje. Ale když se zeptá: O čem to bylo? Tak Alice ze sebe dostane, že: Love. A u tohohle jsem málem odpadla. Yes mom, it's about love. V tom je tolik, tak hrozě moc. Neví kdo je, neví, kdo je Lydia, ale cítí tu lásku, i když pořádně neví, proč vlastně. Pořád je tam uvnitř, hluboko, ale je pořád tam. Hrozně moc to vystihla Kristen v jednom rozhovoru. Animace z toho i s textem vlevo. (Akorát si myslím, že to tehdy neříkala o postavě Alice, ale o té paní, se kterou se Kristen setkala, ale jistá si tím nejsem.) Lydia skutečně byla tím, kdo se s tím dokázal vypořádávat a to se mi na její postavě neskutečně líbilo, nehledě na tom, že ji Kristen stvárnila absolutně skvěle a naprosto realisticky. Hrozně se mi taky líbila scéna, kdy byli v divadle na její hře. Vidět Kristen na podiu bylo zajímavé, i když to byla falešná hra. Dovedu si jí představit, že by se někdy vrhla do divadla, ale nevím, jestli by o to měla zájem. Ale líbila se mi tam.

Still Alice je úžasný film, který ve vás něco zanechá. Donutí vás přemýšlet o životě, o tom, jak by si lidé měli vážit vzpomínek, které mají, protože můžou hrozně snadno zmizet. O tom, jak hrozný musí být rozklad osobnosti, o tom, jaké to je, ztrácet sama sebe. O lásce, o rodině, o životě, o nemoci, o strašně moc věcech dohromady. A je to nádherný film, vážně nádherný, který jsem rozhodně neviděla naposledy a moc se těším, až ho uvidím znovu. Chce to trochu oddechu, nebudu se na něj koukat hned dneska, ještě jsem rozebraná ze včerejška :D ale víte, jak to myslím. Pořád mě mrzí, že film unikl na internet, no jsem neskutečně ráda, že jsem ho mohla vidět. Mám pocit, jakobych tímhle článkem vlastně ani nic nesdělila, ale myslím, že na to, abyste pochopili všechny ty pocity, které ve mně tenhle film vyvolal, si ten film musíte pustit. Pro teď se s vámi rozloučím a časem možná přidám ještě něco, co mi přijde na mysl.

Hodnocení:

10 bodů z 10

- Angie.