Nepočkala jsem do konce titulek... aneb Hunger Games: Mockingjay - Part 1

Odstup. To je to, co jsem neměla dopustit, aby se to stalo. Měla jsem tenhle článek napsat hned, jak jsem přišla domů.

Jenomže... když jsem v pátek večer přišla domů, nebylo mi moc dobře. Byla jsem unavená a šla jsem si brzo lehnout. A další den jsme jeli do Vídně, kde jsem onemocněla úplně... a tak až do dneška jsem na to neměla náladu. A to vytvořilo ten odstup, který jsem nechtěla mít. Chtěla jsem, aby pocity, se kterými jsem odcházela z kina, přetrvaly. Jenže to se nestalo. Respektive ano, stalo, částečně ano, ale ne úplně. A to mě štve. Každopádně jsem teď trochu rozptýlená tím, že jsem si dneska konečně pustila Divergenci a jsem celá rozhozená z toh, že další filmy budou až za dlouho :D Podobně rozhozená jsem ale i z toho, že Mockinjay - part 2 bude až za rok. Každopádně už jsem si ale postahovala všechny knížky a hodlám začít číst, hned jak budu v trochu použitelném stavu = až mi je táta nahraje do čtečky :D Ale to jsem trochu odbočila. V pátek jsem šla s kamarádkou z gymplu, která mě vytáhla už na 1. díl a nadchla mě díky tomu do této série (a díky ní jsem se začala zajímat i o Jennifer Lawrence), na 3. pokračování téhle úspěšné filmové ságy podle knižní předlohy. Hunger Games: Mockingjay - Part 1. Do češtiny překládáno z nějakého důvodu jako "Síla vzdoru", ale možná je lepší, než kdyby se to jmenovalo "Reprodrozd". Já ale zůstanu u označení Mockinjay. Koupily jsme lístky, koupily jsme popcorn, protože zkrátka máme rády popcorn, don't judge us :D a usedly jsme na naše místa a nedočkavě vyčkávaly začátku filmu. Ne ovšem tak nedočkavě, jako slečny za náma... které mi neskutečně moc připomínaly nás, když jsme seděly v kině před začátkem New Moon, Eclipse... nebo i toho Breaking Dawn ostatně :D A byly v podobném věku. Ale trochu popojedem. Zhasla světla a začalo se promítat... reklamy trvaly celých 24 minut. Ano, film měl začít ve 14:30. Začal ve 14:54. Neskutečný. Fakt neskutečný. Sežrala jsem z frustrace během těch reklam skoro celej ten popcorn a k tomu jsem byla nehorázně naštvaná. Neskutečně, přímo neskutečně mě to otrávilo. A já jsem nechtěla bejt otrávená v kině na Mockingjay, to bylo to poslední, co bych chtěla. Ale tak co se dá dělat. Shit happens. Takže dál. Abych teda nezapomněla, připomínám, že rubrika Angie. and her movie experiences neslouží k psaním recenzí filmů jako takových. Jsou to moje osobní výkecy z toho, jak jsem viděla nějaký film, který mě zaujal, ať už se mi líbil nebo nelíbil. Tudíž ne, není to recenze, tudíž ano, často jsou tam spoilery, sice nikdy ne nijak extrémní, ale řekla bych, že v tomhle článku jeden monstrózní bude, proto na to chci upozornit, tak si dejte pozor... a pokud jste neviděli/nečetli, tak vstup do celého článku jen na vlastní nebezpečí.

---

O den později. Byla jsem příliš rozptýlena jinými událostmi, než abych tenhle článek dopsala, ale teď už jsem na to konečně připravená a jsem i dostatečně odhodlaná. Začnu tím neobecnějším. Já jsem 3. knihu nečetla. Tudíž jsem měla velkou výhodu v tom, že jsem nemohla film srovnávat s knížkou, tudíž mi nevadily odchylky, které vadily lidem, kteří knihu četli třeba jen nedávno. Kamarádka, se kterou jsem byla v kině, sama přiznala, že už je to dlouho, co ona sama knížku četla, takže si taky moc nepamatovala, jak to přesně bylo, možná si všimla, že pár věcí bylo trošku jinak, ale stejně jako já, i ona z kina odcházela nadšená. Snad ještě nadšenější, než když jsme odcházely z Catching Fire. Já tedy ne. Já jsem od začátku věděla, že 2. díl se mi líbil víc, než 3. část, ale nadšená jsem byla, ne že ne. Tímhle velmi širokým kruhem jsem se ale chtěla dostat k něčemu jinému. Ačkoliv jsem zezačátku byla opravdu hodně nadšená, to nadšení s mírným odstupem i mírně pokleslo. Není to tak, že by se mi film snad nelíbil, to v žádném případě. Jde zkrátka o to, že po pár dnech o tom stihnete víc přemýšlet než bezprostředně po filmu. Takže ano, prvotní dojmy z filmu? Jednoznačná bomba! S odstupem? Furt paráda, ale... A to ale tu právě potřebuju rozebrat s vámi, kteří jste film už viděli. Chci totiž vědět, jestli jste na tom stejně, jako já, nebo ne. A proto píšu tenhle článek.

First of all... (ano, používám to ráda, no a co? :D) Rozdělování posledních dílů na dva filmy se stalo až nepříjemným trendem. Začalo to Harry Potterem, kdy se mi výsledek sice líbil a tu zbytečnost jsem v tom neviděla. (Potterhead každým coulem... o film víc? Co víc si člověk může přát?!) Pokračovalo to s Twilight ságou, kdy Breaking Dawn také rozdělili na dvě části... a přestože tehdy mi to nevadilo, s odstupem musím říct, že to už byl o něco zbytečnější tah. Tento trend pokračuje s Hobbitem, který byl rozdělen dokonce do tří filmů. Knížka útlá jako jeden díl Pána prstenů (k jejichž zfilmování stačil jeden film na díl), rozfrclá na tři dvou a půl hodinové filmy (nebo jak jsou dlouhé). Ano. Jsem fanoušek Pána prstenů a Hobita, jsem nadšená, že bude další díl a neskutečně se na to těším, osobně si ale myslím, že by stačily filmy dva, vzhledem k věcem, které se v knize udály a vzhledem k Tolkienovým nevydaným análům, které využili. No a pokračuje to i u Hunger Games. A ano, bude to pokračovat i třeba u takového posledního dílu Divergence. A jsem si téměř jistá tím, že kdyby projekt The Mortal Instruments neshořel na popel, tak by to platilo i pro City of Glass. Proč to dělají? No, to je velmi jednoduché. Pro peníze. Bohužel je to převážně pro peníze než z toho důvodu, aby dokázali více obsáhnout rozsáhlý děj v knize a více se zaměřit na postavy. Což samozřejmě ve výsledku skutečně dělají, když to točí, ale hlavním účelem jsou prostě peníze. Peníze a to, že po skončení první části závěrečného dílu jsou lidi nepříčetní, že to museli useknout zrovna v takové chvíli! Přestože všichni, kdo to četli, čekali, že to bude useknuto přesně v takové chvíli. A pak sedíte v kině po závěrečné scéně a uvědomíte si, že jste rok tak hrozně moc čekali na nějaký film... ale teď budete muset čekat ještě jeden další rok, abyste zjistili, jak to dopadne. (Okej, na to stačí si to přečíst, ale já jsem osobně ten typ člověka, kterej se na to dívá s odstupem a dělá velký rozdíl mezi knihami a filmy... tudíž to, že chci vědět, jak to dopadne, znamená, že chci vědět, jak dopadne to filmové zpracování, jak bude vypadat, jak to vyvrcholí na filmovém plátně, atd. atd. atd.)

Mohla bych už konečně začít mluvit o filmu jako takovém, že? Asi se spíš zaměřím na postavy než na děj filmu. Řeknu to takhle. Děj téhle části nebyl nijak zvlášť prošpikovaný akcí. Byl spíš zaměřen na Katniss, na psychiku postav, na představení 13. kraje, nových postav, jakými jsou třeba prezidentka Coin nebo Cressida v podání gorgeous Natalie Dornan Dormer (WTF? Thinking too much about Jamie Dornan, God). Konečně tu měl větší prostor i Gale, zatímco Peeta se v moc scénách nepředvedl. (Jak si jistě vzpomínáte, po 75. hrách byl zajat Kapitolem a jeho osud nebyl úplně jasný). V tomto díle se tedy dozvídáme, že Peeta žije, ale moc dlouho z této informace radost mít nebudete, když člověk vidí, co s ním Kapitol provádí a následně, co s ním provedl. Ale o tom až později. Samozřejmě to, že je Peeta naživu ví každej, kdo viděl trailer a taky každj, kdo četl knihy, ale popojedem :D Takže ano, film se víc zaměřil na psychologickou stránku celé věci, nějaké bojové akce tu nebylo příliš mnoho. Což osobně nevidím striktně jako něco špatného, protože já osobně jsem fanoušek filmů zaměřených na psychologii postav, takže tohle mi v podstatě nevadilo. Co mi s odstupem musím říct trochu vadilo, je fakt, že v tak dlouhém filmu vážně té akce moc nebylo. Přeci jen jí mohlo být o maličko víc... nebo mohl být snímek o maličko kratší. V některých pasážích mi připadalo, že je to trochu natahované (tedy s odstupem, v tu chvíli jsem hltala každou vteřinu) a nutilo mě to přemýšlet o věcech jako: "Byla to chyba, že to rozdělili do dvou filmů nebo ne?" Musím se přiznat, že jednou nebo dvakrát jsem se přistihla, přímo u filmu, bez odstupu, jak místo scény nebo titulků zkoumám, jestli je vidět, že má Jennifer Lawrence paruku. A to asi není věc, kterou by se měl člověk při filmu zabývat :D Já jsem si to ale prostě nedokázala odpustit. Když už jsme teda u Jennifer, musím říct, že z některých jejích scén mi úplně běhal mráz po zádech. Nejvíc asi ze scény, kterou už jsme mohli vidět tuším v jednom z trailerů: If we burn, you burn with us! Úplně jsem cítila tu její nenávist a zlost. JLaw opět jednou prokázala, že je jednou z nejtalentovanějších hereček její generace a jednou z nejtalentovanějších hereček vůbec, alespoň z mého pohledu. Hlavně, když si člověk uvědomí, že spousta z těch vypjatých scén je natáčena za pomoci zeleného plátna, tudíž herci ve skutečnosti nevidí ani ty rekvizity kolem sebe, falešná mrtvá těla, whatever... O to těžší podle mě je takovou vypjatou scénu zahrát, aby vám ji divák věřil. A za to Jenn tleskám, protože já jí to rozhodně věřila. Nikdy nezměním názor na to, že Jenn je nejlepší Katniss, jakou tyhle filmy mohly mít.

Katniss je v tomhle díle jiná než v dílech předcházejících. Je rozhodně více deprimovaná. Nestihla se ani trochu dostat ze zkušeností z prvních her a už ji poslali do dalších. K tomu ztratila Peetu. A ztratila vůli, nechce být žádný Mockinjay, chce být prostě Katniss. Aspoň já to tak vnímala. Když ji ale pošlou podívat se, co Kapitol udělal ve 12. kraji, Katniss se s odpuštěním nasere a nakopne ji to k dalším činům. Souhlasí s tím, být Mockinjayem, tváří revoluce, ale všechny ty emoce, které jsou v ní, nedokáže skrývat a jen se tvářit statečně. Hry ji zničily. Což je ostatně věta z filmu, kterou pronese prezidentka Coin (v podání Julianne Moore). Deprimovaná a psychicky narušená Katniss se v tomhle díle projevuje mnohem víc, než v předchozích dílech. V tomhle díle už nejsou žádné Hladové hry. Je to revoluce, jejíž plamen zažehla, ale je těžké být toho součástí. Zároveň to ale nemůže vzdát. Hlavně po tom, co zjistí, že Peeta žije a trvá na tom, že musí být osvobozen. Ten ve vysíláních vyzívá k odložení zbraní... no je očividné, že není ve své kůži. Čím novější videa z Kapitolu, tím hůř Peeta vypadá. Což mi přišlo teda naprosto úchvatné, jak byl namaskovaný a to všechno, vypadal skutečně až děsivě. Ale o Peetovi později. Jedna z mých nejoblíbenějších scén z filmu je ta, kde Katniss zpívá píseň The Hanging Tree, která je následně využita do propagačního videa revoluce. Z okamžiku, kdy píseň zpívá sbor rebelů, mi běhal mráz po zádech.

Málo Peety. Nedostatek. Jednoznačně. Team Gale? Ani omylem, jděte někam :D Já jsem vždycky fandila víc Peetovi, no matter what. Abych pravdu řekla, Gale mi dost leze na nervy. Ani pořádně nevím, čím to je, ale je to tak. Nemusím ho, rozhodně patří v seznamu oblíbených postav až někam dost těsně nad záporáky :D Miluju Liama Hemswortha, ne tolik, jako jeho staršího bratra, ale mám ho ráda... no postava Galea mi zkrátka sympatická není. Asi to není ani v tom, jak ho Liam podal a ani v tom, jak je napsaný, zkrátka jde o můj vnitřní dojem, o můj vnitřní pocit, o to, jak to cítí moje srdce :D Takže ano, sice jsem ocenila, že měl konečně větší prostor, než v ostatních dílech, ale rozhodně to nenahradilo absenci scén s Peetou. By the way, tleskám Joshi Hutchersonovi za výkon v tomhle filmu, protože byl naprosto úžasný! Vážně absolutně úchvatný! Wow, prostě a jednoduše, wow. Při jedné z jeho posledních scén, při kterémálem porazilo půlku kina, včetně mě, přestože jsem to věděla, jsem se ho až bála. Ta scéna byla totiž vážně hodně brutální. Varovala jsem vás, že tu budou spoilery, takže to prostě řeknu na plnou hubu. Věděla jsem, že Peetu mučili a vymyli mu mozek a věděla jsem, že nás nečeká žádná dojemná scéna šťastného shledání, když je Peeta zachráněn a dostane se do 13. kraje. Věděla jsem, že Katniss napadne. Ale netušila jsem, že to bude až takhle drsné. Úplně jsem sebou trhla, i když jsem to čekala a jen jsem zírala. Ta scéna byla vážně hodně... hodně brutální. A hodně hodně hustá teda. Když k ní došlo, půlka osazenstva v kině se začala smát. Což jsem moc nepochopila, já jsem byla zděšená. Ale myslím, že se začali smát proto, že byli šokovaní a tohle vážně nečekali. Máte si to přečíst! Promluvil pokrytec, který zrovna konkrétně tuhle věc zjistil omylem z nějakého spoileru :D Rozhodně mi to ale nepřišlo něco, u čeho by se lidi měli smát :D Ale vážně to byl spíš asi frustrovaný smích než, že by si mysleli, že je to sranda. Každopádně konec mě dostal. Jak byla Jenn namaskovaná po tom útoku, ten její pohled na Peetu v poslední scéně... a záběr na Peetu. Ach bože, jak já jsem z toho byla v prdeli. Vypjatost téhle scény umírnil fakt, že se z řady za náma od těch holčin, o kterých jsem mluvila, ozvalo: "To si dělaj prdel, že to useknou tady." A tak jsem místo ronění slz zadržovala záchvat smíchu :D Připomnělo mi to konec Nového měsíce, kdy byl konec filmu a z poloviny sálu se na celou místnost ozval dívčí hlas: "To si ze mě děláte prdeeeel?" Ach, jak mi chybí tyhle časy :D

Ale dál. Tenhle článek bude vážně hoooodně dlouhej koukám.

Co už jsem probrala? Peetu. Katniss. Galea. Nesmyslnost zbytečného dělení filmů na dva díly. The Hanging Tree. Děj filmu.. no, ten jsem moc neřešila, pravda. Tak ještě trochu k tomu. Líbilo se mi, že byly ve filmu pohledy na některé akty rebelů z jiných krajů. Tohle v knížce hádám moc být nemohlo, protože jsou psané v ich formě, tedy z pohledu Katniss. Což nám dává velkou výhodu ve vyobrazení jejích pocitů ve filmu, ale už míň to tvůrcům pomáhá k zobrazení toho, co se děje při revoluci. Užívala jsem si přítomnost Beetieho a i Plutarcha v podání Philipa Seymour Hoffmana, který bohužel nedávno zemřel... a kterému byl tento snímek věnován v závěrečných titulkách, což mi přišlo jako krásné gesto, no zároveň mě to opět trochu rozesmutnilo, protože jsem ho měla velmi ráda. Prezidentka Coin... Julianne je úžasná herečka a já ji skutečně obdivuji za její hereckou práci, ale musím se přiznat, že jsem tak nějak měla z její postavy neustálý pocit, že jde o kolosální mrchu :D A nejsem si úplně jistá, jestli to tak mělo působit záměrně. V tomhle díle jsme se hodně podívali na to, jak vznikala revoluce, jak se natáčely propagační materiály pro tuto revoluci a jak se se vším naše oblíbené postavy vypořádávají. Podaří se prorazit systém a vysílat záběry i v Kapitolu. No a podaří se také osvobodit zbylé vítěze. Annie, Johannu a samozřejmě Peetu. Scéna, kdy si Katniss myslí, že ztratila jak Galea tak Peetu, byla skutečně srdcervoucí. Efekty perfekní, množství emotivních scén velké, tudíž spokojenost... na druhou stranu pár věcí. Málo Finnicka, málo Effie a hlavně, bože hlavně mál Haymitche. Miluju jeho postavu a všechny scény, ve kterých se objevil, byly perfektní, ale chtěla jsem ho tam vidět o trochu víc.

Myslím, že hlavním důvodem, proč jsem nebyla z tohohle dílu tak nadšená, jako minule, je právě fakt, že Catching Fire nasadl laťku hrozně vysoko. Francis Lawrence předvedl skutečně mistrovskou práci na obou dílech, ale Catching Fire byl zkrátka po prvním díle hrozný skok k lepšímu (ne, že by se mi první díl nelíbil, naopak). U Mockinjay už nebylo moc kam skákat... a asi hlavně i proto, že film kvůli rozdělení neměl takový spád, jaký měl právě zmiňovaný 2. díl. Každopádně jsem ale rozhodně nebyla zklamaná a film se mi líbil, rozhodně si na něj zajděte, pokud jste to ještě neudělali. A budu moc ráda, když se k tomuhle přehnaně dlouhému článku taky vyjádříte :D

Na závěr ještě mé obvyklé celkové hodnocení.

9 bodů z 10

- Angie.