Ahoj lidi. Zas jsem u tý výjimečný chvíle, kdy zveřejním článek jen v češtině hned po článku jen v angličtině :D No... co bych vám tak pověděla. Včera jsem se na to pěkně vybodla, ale dneska jsem se přece jen rozhodla stihnout to přeložit. No jsem mamlas, dalo mi to celkem zabrat, ale myslím, že to nakonec nedopadlo tak blbě:D Hlavně se nikdy nevydržím soustředit jen na jednu věc, když jsem na počítači. Jak říkám, jsem mamlas:D Zkrátka a dobře, během dvou hodin neustálého odbíhání, jsem přeložila článek - rozhovor s Kristen z časopisu Little White Lies. Rozhodně stojí za to si ho přečíst, pokud jste ochotní zkousnout můj volný překlad. Pokud ne, tak si můžete přečíst originál nebo cizí překlad, ale tohle je jen a jen moje práce a myslím, že tak hrozný to není, takže u koho to najdu bez zdroje, toho kousnu! U koho to najdu s řetězovým zdrojem, toho kousnu taky! Takže aby bylo jasno, kdokoliv to skopíruje, toho kousnu, ale ty se zdrojem možná kousnu a pak to zkousnu :D Ale ne, tak dalo mi to celkem práci, nejsem žádnej rodilej mluvčí, takže doufám, že to budete akceptovat.
Některé věci mě tam mě dost překvapily, hlavně asi to v tom posledním odstavci. A pak ať mi někdo tvrdí, že je Kristen špatný člověk!
Kapitola první: Otázka
Robert Pattinson. Stmívání. Svlékání se v nezávislých filmech. Sláva. To je několik věcí, o kterých s Kristen Stewart mluvit nebudeme. "Ach, super," říká herečka, mírně zaskočená, když jsme jí tuto dobrou zprávu sdělili. Sedíme na střešní terase hotelu - jehož přízemí je plné bezpečností služby - a je druhý týden filmového festival v Cannes. Teprve dvaadvacetileté Stewart se dostalo tohoto druhu elitní ochrany proti médiím, který mají většinou zamluvený největší Hollywoodské hvězdy. Ale to opravdu není to, na co se jí chceme ptát.
Ve skutečnosti, Little White Lies mají jen jednu otázku: O čem chce mluvit Kristen Stewart? "Dobře," říká. A pak přemýšlí. "Nehci prodávat sama sebe. Lidi jsou fakt divný. Často si myslí, že jsou tak zajímaví, že to stojí za to prodat. Obvykle říkám, ta nejzajímavější věc, která se mě týká v tuto chvíli je ten fakt, že je už k vidění film On the Road. A já chci mluvit o On the Road."
Kapitola druhá: On the Road
Pro hovor o On the Road je potřeba zjistit, že i když se lidi ptají Kristen Stewart na spoustu otázek, všechny odpovědi vedou k jedinému závěru. Je to velmi jednoduché: je to dvaadvacetileté dítě, které šíleně moc miluje svojí práci. "Bože, já to fakt kurevsky zbožňuju," úplně září. "Nejsem Marylou; jsem Sal. Zrovna teď se cítím tak naplněná. Až k prasknutí. Měla bych pracovat. Nechci si brát žádnou pauzu. Je to vtipné, na place nepotřebuju jít do koupelny, nedělám nic špatně, jsem naprosto v pohodě, skrz na skrz. Nemám ani hlad. Doslova jako bych nebyla ve vlastním těle. Pak to zabalíme, pošlou mě zpátky do mého přívěsu a já se rozpadnu na kousky. Pak najednou zjistím, že se mi chtělo na záchod šest hodin. A umírám hlady."
Tato sebevražedná pracovní morálka šokovala jejího kolegu Chrise Hemswortha při natáčení senzace Snow White and the Huntsman. 'Proč šla po roli v tomto jednoduchém Hollywoodském fantasy jakoby to bylo drama Paula Thomase Andersona?' napadlo australského idola dívčích srdcí (:D). "Awww…" laskavě se usměje. "On je to samé. No, on to bere v příliš jmenovité hodnotě. Někdy se musím přinutit k tomu to dělat taky. Já se jen snažím a snažím. Celou dobu. Víte, Walter mi vlastně během natáčení On the Road několikrát řekl: 'Přestaň hledat, už seš tam, kde máš být.' Ale já jsem ráda vyděšená. Vlastně miluju, když se ocitnu mimo kontrolu. Herci chodí kolem a nosí sebou svoje herecké schopnosti. Zjistila jsem, že mi to na pohled nepřijde zajímavé. Nikdy nechci vidět někoho, kdo si bez důvodu dokáže vybrečet oči. Je to tak nezajímavé. A spousta hereček je strašně bláznivých. Jsou to emocionální trosky, takže předstírají, že jsou ty postavy. Ale jejich emoce nejsou z toho správnýho místa. Víte jak to myslím?" A vy jí musíte připomenout: tohle je tvůj rozhovor, tak nám to řekni. (Já teda pochopila, co chtěla říct, ale v tom překladu to zní kostrbatě.)
Kapitola třetí: To správné místo
"Zaprvé, důvod, proč jsem tohle začala dělat byl doslova jen takový, že sem chtěla práci. Moji rodiče jsou toho všeho součástí - moje dohlíží na scénáře, můj táta je AD (nemám páru, co je AD, ale její táta taky pracuje v televizi no:D) - a já jsem k nim vždy vzhlížela, vždy jsem naprosto uctívala filmy. Takže nejdřív jsem jen chtěla tu odpovědnost. Chtěla jsem, aby se mnou dospělí mluvili. Chtěla jsem toho být součástí. Nudila jsem se. Pak mi najednou bylo 13 a já natáčela ten film jménem Speak (Mluv)… Víte, dělat film o znásilnění ve třinácti, to mě hodně ovlivnilo. Najednou jsem cítila, jakoby věci mohly vážně být důležité a opravdu pomáhat lidem. Hned co jsem ten film natočila, dělala jsem tomu veřejnou reklamu a volal hrozný počet lidí a říkali věci, které nikdy dřív nikomu neřekli. A to mě fakt silně zasáhlo. Byla jsem jak: 'Páni, něco, co miluju, něco co pro mě bylo tak osobní' - protože do té doby jsem nikdy nezískala žádnou odezvu na to, co jsem udělala, co bylo jen pro mě - 'opravdu zasáhlo lidi.' Filmy opravdu můžou být důležité, když chcete, aby byly."
Kapitola čtyři: Filmy jsou důležité
Tak tady to je. Když chcete, aby takové byly, můžou být i filmy o nagelovaných upírech a vlkodlacích v ustřižených džínách důležité (neserte se mi do Twilight laskavě!:D). Můžou vám pomoct natáčet jiné filmy, filmy jako On the Road, filmy, na které by se jinak možná nikdo nedíval nebo byste v nich vůbec nehráli.
V Hollywoodu, s velkou mocí přichází… velké večírky. Ale je tu důvod, proč Stewart neuvidíte následovat Lindsay Lohan na hvězdné vrakoviště. Při nějaké zvláštní nehodě kousla nezávislou herečku radioaktivní výsada a získala zvláštní schopnosti. Nebude to trvat věčně. Ale dokud je má… "Je divné být v této pozici…" přikývne, přesvědčuje sama sebe. "Nechci znít moc šíleně, ale 'finanční možnosti'. Cítím se kvůli tomu špatně. Cítím se, jakobych potřebovala něco dělat. Natočila jsem před pár lety Welcome to the Rileys [kde Stewart hrála mladou ženu s emocionálními problémy] a teď chci otevřít dva domy na půli cesty*, jeden v New Orleans a jeden v LA a chci udělat document o tom, proč je to důležité. Ale všechna směšně prázdná charitativní práce kterou vidíte? Jako když se někde ukážete na nějaké události a máte na sobě šaty, které potom vydražíte a pak se cítíte důležitě. Já to chci udělat správně. Právě teď to prostě cítím. Nebude to plýtvání. Protože já vím, že moje odhodlání je zasraně silné."
*Domy na půli cesty jsou azylové domy, kde je možné přechodně bydlet, když jste v takových problémech, jako byla třeba Kristenina postava ve filmu Svět podle Mallory (Welcome to the Rileys). Lidem se tam dostane i jiných sociálních služeb a dostane se jim zkrátka pomoci, kterou potřebují.
Hello there. My name is Angie. Welcome to my site about Kristen Stewart. I am already 10 years online and still counting. Who am I? A movie and tv show maniac, Potterhead, travelling lover, blogger, writer, linguist, occasionally a human being and most importantly, probably one of the biggest Czech fans of Kristen Stewart.
