O Jamesi Arthurovi, dešti, Ohři a o tom, jak jsem se málem utopila.

Ahoj všichni, jak se máte? Můžete se na mě teď koukat z vrchu :D Jsem na téhle fotce :D Ta s největší hlavou z tohohle pohledu :D ta úplně nejblíž, co tam má celej obličej, ta s brejlema na lavě, červeným páskem od tašky na levym rameni, s lístkem v ruce a "úchvatným" sexy výrazem ve tváři :D Jedinej, kdo čumí přímo do toho objektivu :D Když kliknete na tu fotku, dostane se k Petru Klapperovi do galerie :D "Tak, slečna tady by nemusela mít zavřený oči, když stojí vepředu, tak ještě jednou" "Tak, teď by se zase nemusela tvářit tak nasraně" "Dělám si jen srandu" :D Ano, proč si nepokecat s fotografem, měla jsem zapřést hovor :D No nevadí. O čem, že je řeč? No, o koncertě Jamese Arthura, na kterém jsem byla v neděli, 3. srpna 2014. Nějak to utíká, sáákra :D No nevadí. Jak jste asi pochopili, tak už jsem zpátky z vody. Měla jsem přijet až včera kdo ví kdy pozdě večer, ale nějak se to změnilo a přijeli jsme už ve čtvrtek. K čemuž se dostanu časem. Teď bych se ráda vrátila k Jamesi Arthurovi.

---

Po pravděpodobně docela úspěšném koncertu v Praze, který se konal 2.3.2014 se zpěvák a výherce X-factoru James Arthur rozhodl, že se do prahy vrátí znovu. Tentokráte do Riegrových sadů, 3. srpna 2014, jen po pár měsících od prvního vystoupení. A stejně jako první koncert, i tenhle byl vyprodaný. Ten první mi unikl z několika důvodů.

1. zjistila jsem to, až když bylo pozdě

2. neměla jsem totálně prachy

3. lidi jsou svině a prodávaj to nad cenou :D Třeba čtyřnásobně.

Když jsem se dozvěděla, že přijede znova, hned jsem koupila lístek. Protože kámoška hrozně chtěla jít a já jsem ho chtěla vidět naživo a lístek nestál... zas až tolik... a já tehdy měla peníze, takže jsem byla v pohodě. Já chodím na hodně koncertů a chodím i na koncerty lidí, u kterých znám třeba jen 4 písničky, které miluju, protože mi přijde, že by člověk měl využít té příležitosti, že dotyčný přijede... třeba je to poprvé a naposledy, co může člověk vědět, že? Takže jsem šla... a bylo to skvělé... teda, až na pár maličkostí :D Jednou z maličkostí bylo, že jsme se s kamarádkou pohádaly dost těsně před tím koncertem... takže to trochu kazilo náladu, ale zas jsme se usmířily, takže cajk. No druhou věcí bylo to, že začlo lejt. Ale to všechno přebil fakt, že hrál James Arthur. V Riegrových sadech v tom areálu té kavárny je ale dobré, že je tam spousta stromů... jako jo, kmeny trochu zacláněj sem tam, ale když začlo lejt, nedostala se na nás skoro ani kapka. Což bylo fajn. Lidi, co stáli trochu víc bokem, to schytali maximálně. Vtipné bylo ještě před příchodem Jamese, po odchodu Debbi, jak lidi začali skandovat místo "James Arthur" "Deštníky do hajzlu!!" :D :D Protože přes ně nic neviděli, že ano... No a potom už přišel po dlouhém čekání a napínání Arthurek a jeho kapela... a spustila se smršť a opět mě chytila ta nálada, jako vždycky, když jsem na koncertě někoho, koho mám ráda nebo hraje muziku, co se mi líbí. James patří mezi ty, co vybočují ze stylu, který normálně poslouchám, ale zkrátka ho mám ráda.

Na Recovery jsem se potom těšila asi nejvíc. Dokonalá byla ještě píseň Roses a pak samozřejmě... Impossible. Řek, že poslední píseň a odešel... aniž by zahrál Impossible. Samozřejmě, že mu to nido nevěřil, že je konec :D :D

Ta videa teda nejsou ode mě. Líbí se mi hlavně u Recovery, jak to začalo zpívat to publikum a on se tak usmál, když to slyšel. Samozřejmě, že to byla jeho nejlepší show, kterou hrál :D To říkají všichni :D To jen Our Last Night to mysleli vážně :D (Což si to teď nenamlouvám, ale říkali to v oficiálním videu z jejích tour). Ještě před koncertem si tam taková partička furt dělala selfie fotky... :D Jsem jim tam strkala ksicht a dělala opičky, když to namířili mým směrem :D No niiic niiic, bylo to super. Neskončil dokonce ani tak pozdě večer, takže jsme přišly k nám domů ještě před půlnocí. A ráno? Ráno jsem pak musela zařídit milion věcí, zabalit si, nakoupit, jít do práce, jít na poštu... no všechno jsem to zvládla a odpoledne hurááááá vlakem do Sokolova na vodu.

Jaké to letos bylo?

Náročné...

No dobře, ne alkoholově náročné, použila jsem špatnou animaci :D Jen obecně náročné. Ale byla to sranda.

Z 11 lidí, 2 psů, 5 kanoí a jednoho kajaku zbylo 6 lidí, 1 pes, 4 kanoe... a ten blbej kajak :D

Ne, nikdo se neutopil. Ale mně moc nechybělo.

Tři odjeli z důvodu nemoci. Teda takhle, jeden z důvodu nemoci svojí sestry, který bylo blbě, jeden kvůli chorobě... dva jeli napřed, dřív, než tihle tři odjeli... takže nás zbylo 6 na 5 lodí... Oooops. Hopla :D Ale ne, bylo to fakt super. První den jsme celej prosoulo(ž)dili. Teda tři lodě z těch šesti a já mezi těma třema byla. Jeli jsme ze Sokolova do Lokte, což je jenom 10 kilometrů, takže nebyl žádnej spěch. Když jsme dorazili, tak jsme se šli (teda pár z nás) podívat do města a na hrad.. ten už byl teda zavřenej, ale tak co. Kluci šli teda hlavně na jídlo :D My tři holky, pes a angličan, kterého jsme s sebou na vodě měli, jsme šli na zmrzlinu, nahoru k hradu a pak se projít po městě. A až potom na jídlo :D Hrabalo mi z té angličtiny, začla jsem na číšnici mluvit anglicky, to bylo vtipný :D vůbec jsem si to neuvědomila, že to dělám :D Taky jsme dost pili, měli v kempu točenýho Cidera... miluju ho. Trochu jsem se opila:D mně stačí málo :D Další den jsme jeli 22 km, což už bylo o něco horší no... dojeli jsme na Hubertus, najedli se a vyrazili na výlet do Karlových Varů. My tři holky jak v lokti, jedna navíc, dva psi a angličan. Ve Varech, do kterých jsme dorazili asi o 2 hodiny později, nejmíň... se k nám ještě přidal bratr kamarádky, který tam šel napřed. No... ve Varech jsme potom dali oplatku, pak šli do mekáče na jídlo :D protože jsme měli hlad :D a pak jsme šli ochutnávat ty lahodné prameny. Fuj tajbl, už nikdy :D :D Nechutný. Máme asi miliardu různých SELFIE fotek ve Varech :D bože, jsme vážně blázni. No, ale pak nastal problém... jak se dosta kolem půlnoci zpátky do kempu? :D No.. všichni jsme byli totálně hotoví a moje boty se začaly rozpadat už v půlce cesty tam... ale tak došli jsme no :D Bylo to poměrně veselý a cestou jsem spadla do potoka :D moje úchvatné vínové fake vansky už jsou v koši, letošní vodu zkrátka nepřežily...

No nevadí.

Další den se ale všechno zkomplikovalo.

Dva členové výpravy vyrazili dřív, s tím, že potřebují odjet už ten den, takže zkusí dojet do Klášterce na jeden zátah.

Kamarádce, která byla s náma v těch Varech, bylo v noci blbě a blila jak alík, takže pro ni ráno přijeli rodiče. Její brácha jel s ní, protože tam pořádně nikoho neznal... no a kamarádovi bylo blbě už den před tim, tak se rozhodl, že se nechá svézt do Varů a pojede Studentem domů... takže z 11 lidí najednou bylo 6... ale loď odjela jen jedna. 6 lidí na 5 lodí... jooo, to je trochu problém. Hlavně proto, že já jsem odmítla jet na kormidle a Angličan taky nemohl jet na kormidle... 4 kormidelníci na 5 lodí? Ehm... to asi ne... :D Takže jsme kajak přivázali k jedné z kanoí a jeli jsme takhle. Na celé cestě si z nás dělali srandu, že se nám nějak ostatní dost utopili, ne? :D Já jsem jela s klukem, který před tím právě měl ten kajak. A naše loď ho táhla za sebou. Chvílema jsem měla strach, aby se to lano někde nezachytilo, ale naštěstí s tím žádný problém nebyl. Problém nastal, když jsme si zvolili špatnou stranu peřejí. M. a Angličanem se cvakli před náma, my se jim smáli a už jsme letěli taky. A to ještě Kajakář říkal zrovna, jak jsme to hezky ustáli. A já už jenom: No, a sme v prdeli. Takovej obří šutr před náma, to se nedalo.

Základní pravidlo vodáka: Když se cvakneš, nepouštěj pádlo.

Co jsem já udělala jako první, když jsme se cvakli?

Pustila jsem pádlo. Ještěže se M. s Angličanem taky cvakli, jinak bysme byli s Kajakářem dost v prrrrrrdeli. Protože Kajakáře chytilo to lano z kajaku a kanoe začala nabírat vodu... Mě strhnul proud. Jediný, co jsem zvládla, bylo chytit Kajakářův barel a jeho pádlo. Stála jsem otřesená v proudu a nemohla jsem se hejbat, aniž by mě nestrhnul. M. mě potom za pomoci pádla zachránil a pomohl mi mimo proud. Přičemž přišel o botu. Když zachraňoval Kajakáře a loď, přišel o druhou. Našli jsme jen jednu. Bohužel. Každopádně tahle část výpravy byla hodně náročná. Rozhodli jsme se tedy, že pokud půjde vrátit lodě dřív a dorazíme do Vojkovic rozumně, tak to zabalíme a pojedem domů. Akorát Kajakář chtěl pokračovat, ale my všichni ostatní jsme byli jak otrávení tak úplně mrtví. Trochu mě mrzí, že jsme to zabalili, ale na druhou stranu jsem i ráda, protože jsem byla online, když vyšel trailer na Camp X-Ray a hlavně jsem měla strašně zrasené nohy... navíc zítra zase odjíždím, takže jsem byla doma aspoň o den dřív :D Včera jsem spala do půl dvanácté dopoledne :D no jo, tělo to potřebovalo :D Každopádně na vodě byla sranda, jako vždycky, neobešlo se to bez pár... výměn názorů, ale bylo to fajn, tak doufám, že pojedeme i příště :) Zatím se mějte, dneska budu nastavovat ještě nějaké články, aby tu nebylo pusto a prázdno, jako teď. Tak doufám, že se těšíte :D

Angie.