Právo úspěšně za mnou.

Ahojte. Jak se máte?

Říkala jsem si, že už jsem dlouho nepsala nic do deníčku a že byste si možná zasloužili nějaké to vysvětlení, proč jsem tu teď příliš nebyla. Má to poměrně jednoduchý důvod. Musela jsem se učit nebo jsem furt někde courala. Případně obojí. To moje courání obnášelo především kina, protože je tenhle tejden Seveský filmový podzim... a včera bylo Aero naslepo, takže 3 filmy během dvou dnů? Not bad. Dneska hned dva za sebou, to byl masakr, ale k tomu se dokopu. Hlavním důvodem pro to, že jsem furt někde byla, bylo to, že moji rodiče byli oba nemocní a já jsem se snažila být doma co nejmíň, abych to od nich nechytila, protože tenhle rok už jsem si chorobu vybrala. Měla jsem celej červen angínu, myslim, že si zasloužím být chvíli zdravá. No, to jsem si myslela špatně, protože už jsem to od nich chytla, dneska jsem se probudila s plnejma dutinama a už mě i pálí v krku, takže fakt paráda. To, že jsem se musela učit, bylo proto, že jsem dneska psala první průběžný test ze základů práva. Měla jsem z toho vážně nerva, ale pořádně jsem se začala učit až v pondělí. Zbylé dny, co jsem tu moc nepobyla, jsem strávila předevšim mimo domov. A když jsem se vrátila, tak už se mi nechtělo psát tolik článků, kolik jich píšu normálně. Říjen byl opravdu slabý měsíc, ale pokusím se to v listopadu napravit.

Každopádně včera jsem byla v kinu Aero na akci Aero naslepo, což znamená, že jdete do kina, ale nevíte na co, dokud vám ten film nepustí... a zaplatíte až po skončení filmu podle toho, jak se vám film líbil. Napoprvé jsme měli film Broken - Rozbitý svět, který je opravdu krásný a rozhodně doporučuju shlédnout. Na druhý pokus jsme měli francouzskou komedii jménem Jméno, která byla dokonalá a málem jsem umřela smíchy. Do třetice všeho dobrého i zlého... tentokrát zlého. Já mám ráda scifi... ale to německé sci-fi, které nám pouštěli včera, jsem prostě nezvládla :D Respektive jo, dokoukala jsem to, i jsem slzu uronila, jednu... ale nelíbilo se mi to. Fakt se mi to nelíbilo. Možná to bylo i tím, že jsem měla hlavu plnou základů práva a vlastně se mi do toho kina ani nechtělo, tak jsem byla otrávená, že mi pouštěj sci-fi, na který nemám náladu a k tomu v němčině, kterou mám ze všech cizích jazyků okolních zemí snad nejmíň v lásce. Takže jsem sice byla zvědavá, co se z toho vyklube, ale neměla jsem na to náladu a nenadchlo mě to, spíš naopak. Konec byl fakt debilní. A ne ne ne, prostě ne, tentokráte se to Aeru moc nepovedlo, ačkoliv uznávám, že spoustě lidí se to mohlo líbit a má to dokonce i docela vysoké hodnocení na ČSFD, ale mně se to nelíbilo a nikomu se za to nebudu omlouvat :D Konec byl takovej hrozně neuzavřenej a divnej, já jsem ho moc nepochopila a to mě vždycky rozčiluje, když to nepochopim.

Když jsem přišla v jedenáct hodin večer domů, rozhodla jsem se, že to právo pořád ještě neumím dost.

Zalomila jsem to v půl třetí, protože z představy, že otevřu ten energy drink se mi zvedl žaludek. Vybavila jsem si totiž seminární práci na děják a pak maturitu... tehdy jsem ty energy drinky pila furt a taky mi to můj organizmus náležitě vrátil. No... ráno jsem si do školy vzala notebook a celou přednášku cestovního ruchu jsem si dělala zkouškové testy :D už mi dokonce vycházely na 95%, výš jsem se nikdy nedostala. Pak jsem se rozjela směr hlavní budova na Žižkově, že si napíšu ten test. Cestou jsem se stavila v H&M a vyhlídla jsem si tam úchvatné šaty :) No... nevadí. Taky jsem do sebe nalila litr kafe, takže jsem sice spala jen asi 4 hodiny, ale jsem až příliš čilá na to, že je jedenáct večer :D Po testu z práva jsem si totiž došla ještě na jedno s mamkou, takže asi tak :D Test z práva probíhal následovně...

Dojela jsem na hlavní budovu a byla jsem tam moc brzo, takže jsem se rozhodla, že si půjdu sednout tam do takového venkovního.. prostoru se stolkama a lavičkama, že se na to ještě kouknu. Načež jsem se začla bavit s jednou holčinou, co šla taky na právo (bohužel to neudělala teda, to mě mrzelo), takže už jsem se nenaučila vůbec nic. Ale to nevadilo. Měla jsem tam sraz ještě s jednou kamarádkou, tak jsme tam tak stály a klábosily, když se k nám přihnal chlapec z vyššího ročníku, jestli nechcem lístky na hokejovou bitvu vysokých škol, na kterou jdu zejtra... :D Řekla jsem mu teda, že už lístky má. Což mi nevěřil, což celkem i chápu, tak jsem na něj vytáhla otázku, jak je to s tím lískem na pravej hokej:D teda takhle jsem to neřekla, ale to ho nadchlo, že o tom vím, tak mi to tam začal tak nadšeně vysvětlovat :D a proč vám o něm povídám, než se dostanu k tomu testu z práva, k tomu se dostanu :D Tak jsem si teda šplhla. Závěrem této hokejové odbočky je to, že půjdeme s mou nej kamarádkou na opravdovej hokejovej zápas, ve kterém bude hrát LEV PRAHA! :D Ano dámy a pánové, konečně 13. listopadu uvidím skutečný hokej na skutečném stadionu se skutečnými hráči :D Dobrá... hokejová bitva vysokých škol taky spočívá v tom, že se tam hraje hokej... ale asi to nebude takovej sportovní zážitek jako Lev Praha :D No... abych se vrátila k tomu právu. Chlapec nám popřál hodně štěstí a my jsme nastoupili do učebny, kde se psal test z práva. Na počítači. Fakt na houby. Měli jsme 20 minut na 20 otázek... což mě děsilo, ale nakonec to vážně tak hrozný nebylo. Měla jsem to zaškrtaný za 5 minut a pět minut jsem ještě uvažovala nad těma otázkama, u kterých jsem si nebyla jistá. Špatně nebo napůl správně jsem jich měla nakonec celých 7. Což mě naštvalo, protože jsem si myslela, že to budu mít líp... ale v první chvíli jsem byla tak nadšená, že mám 65%, když jsem potřebovala 50%, abych testem prošla, že mi to fakt bylo ukradený :D To až teď to začlo hlodat :D Ale on na to sere Bílej tesák, nezáleží na procentech, důležitý je, že jsem to udělala :D A jsem vážně nadšená! Kamarádka to taky udělala, líp než já a ještě jedna kámoška taky, tak jsem ráda. No ta holčina, se kterou jsem se seznámila dneska, bohužel ne, ale tolik se toho zase neděje, protože si ten test může zopakovat. Pokud udělá ten z obchodního práva, tak je v pohodě.

Vyběhla jsem z tý učebny úplně nadšená a vidím toho kluka od hokeje, jak se mě ptá, že co. Tak říkám, že dobrý. A on: "Co? Suchý triko?" Tak říkám "suchý triko" :D Kamarádka mi potom říkala, že teda spíš propocená prdel :D ale to je vedlejší. :D Já jsem byla v klidu, protože jsem věděla, že 10 věcí mám určitě správně, takže ty tři body navíc byly už jen takovej bonus. No v opojení jsem se s ním rozloučila s pokřikem: "Ježiš jo, vezmu si zejtra bílou!" :D a vyběhla z budovy školy. A následně jsem se zase vrátila, protože mi došlo, že bych mohla možná počkat na tu kamarádku... :D A to je vlastně end of story o tom, jak jsem psala test z práva, ale... jsem fakt machr! :D

DALA JSEM TO!

To si zaslouží ten virtuální high five.

A pak jsem šla do kina.

Nejdřív na kafe a dort s mámou za odměnu :D

A pak do kina. Na dva filmy. Na dva filmy za sebou. Na dva severský filmy za sebou. Na dva severský a fakt hrubě depresivní filmy za sebou. Protože jsem milovník filmů jakýchkoliv... teda skoro :D a tenhle týden je Severský filmový podzim. Ale dnešní dvojitá dávka deprese mě nutí uvažovat o tom, že na další film v tomto ročníku SFP už nepůjdu.

První film je podle knížky Josteina Gaardenera... nebo jak se píše. Jmenuje se "Jen v zrcadle, jako v hádance", a ten byl vážně moc krásnej, ale hrozně smutnej, protože je to o 13leté holce Cecílii, která umírá na rakovinu. V určitých pasážích mi to trošilinku připomínalo Now is Good s Dakotou, ale jen trošku. Ten hlavní příběh, leukémie, to bylo to podstatný na tom no. Tak to bylo podobný. Ale jinak je to dost jiný. Každopádně tenhle film se mi moc líbil a můžu doporučit, ale jen pro silné povahy, které mají rády i depresivní filmy, protože já jsem valnou většinu filmu prořvala a to mám ráda právě tyhle typy filmů (dramata) asi nejvíc. Ale silnou povahou bych se teda nenazvala. Tohle byl tedy norský film. Stejně tak byl norský i ten další. Ten se jmenuje Do tmy. A ten byl taky depresivní jak prase... ale zase v jinym slova smyslu. Pár slz jsem taky uronila, ale film sám o sobě mě moc nezaujal. Byl takový rozvleklý, depresivní, člověk pořád čekal, co se bude dít dál a ono se toho dál nějak ani moc nedělo... a ten konec se mi fakt nelíbil, ačkoliv jsem čekala, že se něco stane, tak tohle jsem neočekávala a upřímně mě to i dost nasralo :D Ne, nebudu si brát servítky. Já takhle mluvím, prostě tak mluvím, nemůžu za to, nebudu se tvářit, že ne. Mám výchovu staršího bratra. Prostě mluvím sprostě :D Jen si to prosím neberte nikdo osobně, snažím se to moc nepřehánět, ale občas se to nedá jinak vyjádřit. No... tak ten byl teda takovej trochu divnej... takovej severskej no... :D Nebylo tam nic, co by člověka donutilo se byť na vteřinu usmát. To i v Jagtenu byly vtipy a to to byl strašlivej film :D a v tom prvním filmu dneska, byly pasáže, kdy se člověk musel zasmát a usmívat, ale v tom druhém to bylo celou dobu prostě jen o velký depce, která končila ještě větší depkou a já po dvou hodinách prvního filmu, který jsem probrečela, jsem na tom druhém seděla a jen jsem si furt říkala, ať už to skončí, já chci jít domů... :D Protože to byl vážně hodně dlouhej den. Jít na dva filmy za sebou asi nebyl úplně nejlepší nápad... ale chtěla jsem je vidět oba, tak jsem to riskla. U severských filmů stejně jako u severských knížek se nedá ani nic jinýho, než depka očekávat... většinou mají ale ty filmy nějakou hodně hlubokou myšlenku nebo člověka pohltí, ale Do tmy mě teda nepohltilo a ani mi ten film nic moc jiného, kromě té hluboké deprese, nedal.

No... teď už ale asi vážně půjdu spát. Zítra jdu až na jedenáctou, tak toho chci využít a prospat se.

Měla jsem akorát docela kecací náladu a znám se, zítra už bych ji mít nemusela :D

Tak dobrou noc a já zase začnu přidávat. Sice mě toho příští týden čeká ještě víc než tenhle, ale zase budu víc doma, takže to půjde líp rozvrhnout. Mějte se famfárově.

-Angie.