I fell in love with a guitarist.

Ahoj lidi. Jak se máte?

Já jsem, jak by američani řekli, pissed off. Ale když už mluvíme o těch američanech, tak o nich radši ani nemluvit. Asi všichni víte, co se stalo před pár dny v Bostonu. Ještě si pamatuju 11. září, bylo mi tehdy 7 let, něco málo si pamatuju. Už tehdy jsem věděla, jak strašná věc se stala, i když jsem to asi nechápala úplně tak, jak bych měla. Každopádně pokaždý, když je nějaký výročí, mluví se o tom, vidím nějaký video, nebo je díl Vyprávěj zrovna z 11. září 2001, tak brečím. Pokaždý brečím jak želva, protože je to fakt strašný. Máma jednoho bráchovýho kamaráda znala ženskou, která stihla seběhnout asi šedesát pater jednoho z Dvojčat, než se věž zhroutila. Takovýhle příběhy člověka chytí za srdce. Vědomí, kolik tam tehdy zemřelo lidí, to srdce skoro až drtí. Ve srovnání s tím byl Boston jen malým incidentem, přesto to nebyl o nic míň hrozný čin. Zemřeli tři lidé. Z toho jeden chlapeček. Bylo mu 8. Jeho mladší sestře to utrhlo nohu. Zranění byla hrozná, děsivá, příšerná, nechce se mi o tom vůbec mluvit, ani na to myslet, přesto musím. Když jsem poprvý četla, že tam umřelo osmiletý dítě, někdo mi říkal, že to byla holčička. Viděla jsem fotku nějaké holčičky z toho maratonu na tumblru a rozbrečelo mě to tak, že jsem asi dvě hodiny nemohla přestat, protože mezitím šly ještě zprávy.

Soucítím se všema oběťma, se všema lidma, kteří tam byli... ale omlouvám se, když si někdo na Twitteru splete Čečensko (Chechnya) a Českou republiku (Czech Republic)... dobře, teoreticky Čečenská republika - Chechen republic... tak to už je prostě moc. Obzvlášť, když se toho lidi chytí a začnou vyhrožovat Český republice, že ji začnou bombardovat, plivou na Čechy jed, špínu, hnus a nadávky. Ptají se, co nám Američani kdy udělali (o tom, že místo Drážďan bombardovali Prahu taktně pomlčíme, že...) a navíc.. ti dva hajzlové, co tam dali ty bomby, byli z Čečenska. Kromě toho se tuším oba dva narodili už v Americe. Ale tím si nejsem jistá. To mě fakt naprosto dožralo, z toho jsem nemohla. Měli by si ušetřit nějaký peníze a koupit si domů atlas světa. Vždycky jsem věděla, že Američani neví, kde je Česká republika... oprava... kde je Československo... ale tohle už je prostě moc. To je to fakt tak těžký? Udělaj z nás stát plnej teroristů kvůli tomu, že neumí zeměpis? Je tak těžký se naučit, kde leží jaký státy v Evropě? Já třeba dokážu vyjmenovat všechny státy USA... no dobře, vyjmenovat asi ne, to bych se opakovala, ale napsat je dokážu. U některejch vím i hlavní města. A u většiny vím, i kde leží (některý sice jen přibližně, ale vím). Mohli by si alespoň ověřit informace, než začnou psát, jaký jsme svině. Fuj, to mě zas naštvalo. A mohli by kurňa konečně přijít na to, že Česko a Slovensko jsou dva samostatný státy už 20 let! A i kdyby, i kdyby prostě byli Češi... a i když to prostě byli Čečenci... to, že se dva lidé rozhodnou zaútočit na centrum Bostonu nedělá ze všech obyvatel státu, že kterého pochází, vrahy, vyvrhele a teroristy. Lidi! Proberte se! Vím, že tohle nebude nikdo číst, ale musela jsem se z toho vypsat.

Kdo si chce přečíst jen veselou příhodu o tom, jak jsem se zamilovala do kytaristy, ať klikne na whole article.

---

Stalo se to včera večer. Nemohla jsem tomu zabránit. Bohužel jsem tomu ani nemohla nijak pomoct. Ano, jsem nemocná, ale kamarádka mi k narozeninám, které mám přespříští pondělí mimochodem :D koupila lístek na muzikál... teda i sobě:D a já tam šla i s tou teplotou a hrozitánskou rýmou a kašlem... a smrkala jsem v hudebních pasážích bez zpěvu :D No nic. Miluju Zbyňka Frice. Kdo neví kdo to je... CHYBA!!!! Okamžitě vygooglit. No nic, každopádně ho žeru a je totálně dokonalej a zpívá úplně úchvatně, ale do toho jsem zabouchlá už tři roky, to není nic novýho :D

K tomu kytaristovi už se pomalu dostávám :D No.. docela rychle celkem. Seznámily jsme se tam ještě s jednou holkou, vzala nás do zákulisí, pak jsme šly spolu na metro a tak.. nicméně... ten kytarista. Tam seděl na lavičce. Hrál. A zpíval. Holky si něco povídaly a já jsem najednou vůbec nevnímala. Bylo to jako hypnóza, byla jsem jako v tranzu, cítila jsem se, jakoby mě ta hudba očarovala, jakoby měl jeho hlas nadpřirozený schopnosti někoho upoutat. Měla jsem sto chutí se otočit, sednout si na lavičku naproti němu, poslouchat ho celou noc a dát mu všechny svoje peníze. Jenže jsem tam nebyla sama, takže jsem to udělat nemohla. Klopýtala jsem asi deset kroků za holkama a pořád jsem se otáčela. To nešlo, já vím, že jsem magor, ale já jsem se do něj prostě zamilovala na první poslech. Vím, že to zní, jako kdybych se praštila do hlavy nebo halucinovala z teploty (což je dost možný:D), ale já se na něj pořád otáčela a on se furt koukal za mnou. Možná si o mě myslel, že jsem káča pitomá, že se mi líbí, jak hraje a ani mu nedám žádný drobný... ale já ani nevím, jestli vůbec chtěl drobný. Byl to takovej mladej tmavovlasej kluk s kytarou a krásným hlasem. Slušně oblečenej, žádnej funebrák, prostě tam seděl a hrál na kytaru... ani nevím, co to bylo za písničku, ale prostě mě zasáhla takovým způsobem, že to nejsem schopná vysvětlit. Kdybych nebyla nemocná, tak hned dneska jedu Na Příkopy a zkusím ho najít. Já vím, že jsem blázen :D :D Fakt si to uvědomuju a vím, že to asi nemůže nikdo pochopit, moje myšlenkový pochody jsou zvláštní, ale já se v tu chvíli cítila, jako kdyby tohle bylo přesně to správný, co hledám. Jakobych najednou odlítla na jinou planetu. To celý jen díky tomu, jak hrál a zpíval.

Musím jít. Furt na to myslím :D Jsem fakt cvok, ale je mi to fuk :D