Tak jsem si kupodivu nic nezlomila, no...

Jsem zpááááááááááááátky!

Máte radost? Já upřímně ani ne. Nejradši bych tam zůstala na věky věků a nic nedělala...

Přijeli jsme domů včera asi v devět ráno. Měli jsme přijet tak o tři, čtyři hoďky dřív, ale kolem třetí ráno nám řidič autobusu oznámil, cituji: "Nemám pro vás dobrou zprávu. Máme nějakou technickou poruchu. Bohužel ještě nevíme jakou." Takže další hodinu a půl jsme jeli krokem, než jsme konečně dojeli na nějaký odpočívadlo, kde teda zjistili, že máme porouchanej motor... odněkud, asi z chladiče, vytejkala voda, nebo tak něco, takže jí museli každou chvíli doplňovat, abysme vůbec dorazili. Já jsem teda tak nějak spala, nebo jsem spíš byla ve stavu hibernace, takže úplně nevím, jak často to bylo, ale prej dost... a vždycky nějak sundavali tu bednu na lyže, aby se dostali k motoru a zalejvali to... takže fakt paráda :D a ještě kvůli tomu nemohli topit, takže zima jak v psírně, asi sem se nastydla:D

Mám dojem, že vždycky, když někam jedu, má autobus poruchu...:D

Když jsme byli v Mnichově, tak se jim rozbilo topení takovym stylem, že tam bylo příšerný vedro až se nedalo dejchat. Tentokrát to bylo naopak, no... a k tomu ten motor... :D prostě nosim štěstí. Takže jsme teda dorazili někdy kolem devátý. Pověřily jsme tátu, ať nám koupí koblihy k snídani:D a jeli domů.

* * * * *

Celej den jsem se držela, i když mi přišel strašně dlouhej a bolela mě hlava. Ale v devět už jsem to psychicky nevydržela, vypnula jsem počítač, na kterém jsem stejně jenom sledovala Pána prstenů... :D a šla jsem si lehnout. Takhle brzo jsem nešla spát asi tři roky. A spala jsem do 8:15. Spala jsem jedenáct hodin a stejně jsem se málem nezvedla. Kolem půl páté ráno jsem sice prošla jedním ze svých halucinačních stavů, kdy jsem se vzbudila z dost morbidního a divnýho snu o tom, že musim na lumbální punkci proto, že si myslí, že mám rakovinu kostí a tak mi musí vzít kostní dřeň... vzbudila jsem se celá opocená a bolela mě záda... že to byl sen mi došlo až po deseti minutách, když jsem si uvědomila, že ten chirurg byl náš tělocvikář...:D jo, hrabe mi, ale v první chvíli jsem byla dost mimo sebe. To se mi, když se probudím v noci, stává dost často. Ale teda dneska to bylo dost děsivý:D Nicméně jsem se teda ráno vyhrabala a šla do školy, ale teď už zase umírám a vydím to tak, že půjdu spinkat hned po Grimmovi:D Jsem vyřízená. Totálně vyřízená.

---

Abych tak nějak shrnula celý týden na horách.

Přečetla jsem tam dvě knížky, každou o 500 stránkách.

Ano, i jsem lyžovala, jenže jinak jsem každou volnou chvíli četla:D a ještě k tomu jsem to dočetla už ve čtvrtek odpoledne... možná už dokonce ve středu, takže jsem pak neměla co dělat... teda mohla jsem se učit, ale já jsem místo toho zase radši začla psát :) No, ale teď to na mě zas tak nějak sedlo, takže si musím konečně podat přihlášky na ty vejšky všechny, ještě si do příštího tejdne rozmyslet, kam se ještě přihlásit a pak napsat seminárku na dějáka já nevim, co všechno. Nějak to na mě padá... proto ta hláška na začátku, že bych v tý Itálii nejradši zůstala... dělala bych servírku v pizzerii nad sjezdovkou, nějakou dobu bych se snažila naučit italsky, pak bysme se do sebe zamilovali s tim pěknym zajímavym číšníkem s krásnym úsměvem, kterej bohužel ukazoval jen zřídka a žili bysme šťastně až do mé brzké smrti... :D No dobře, to jsem trochu odbočila. Zejtra se dojdu zeptat do IKEMu na něco ohledně dárcovství kostní dřeně. A příští pátek půjdu darovat krev. Pravou krev. Ne plasmu. No dobře, nejspíš zejtra do IKEMu nepůjdu, protože jdu na rehabilitaci a nebude se mi chtít, ale stejně, ááách jo... zase si připadám zbytečná, přestanu s tím, to dělá to datum, 18. února. Nebudu říkat proč, ale prostě je to datum, který mě nutí se zastydět pokaždý, když se směju a pak si uvědomim, že je dneska 18.

No nic... přestanu. Vrátím se k těm horám.

Sněhu jsme měli teda víc jak bylo ve Sněhurce. Sakra, mám na ní nějakou náladu, asi si to budu muset pustit. I když už jsem ji viděla asi pětkrát:D nevadí, nicméně. Toho sněhu jsme měli hodně. Skamarádili jsme se tam s lidma, se kterejma jsme seděli u stolu, ta holčina, co tam byla s maminkou se mimochodem jmenovala stejně, jako já, to byl pěkný no:D Ale byly obě hrozně super a i ostatní spolustolovníci. Bylo to fajn. Měly jsme s kym jezdit, i když teda ony jezdily až do zavíračky:D já s nima dvakrát taky teda, ale mamka to vždycky zabalila dřív. A já párkrát s ní. Dva dny sněžilo a byla mlha, takže jsme toho moc nenajezdily. Jeden den nebylo vidět ani na dva metry a byly děsný hroudy, takže jsme to sjely jednou a šly zpátky do hotelu, pak na oběd ski busem a pak zas do hotelu, protože to se nedalo :D bylo asi -10 :D

No za celý týden jsem slítla jenom jednou jedinkrát. Zato to byla fakt libová držka, co jsem hodila :D Třikrát jsem se otočila na zádech dokola a zůstala ležet na zádech s děsnym záchvatem smíchu :D ten jsem chytla i jeden večer... tak nějak trochu z vyčerpání... :D fakt hroznej, nemohla jsem přestat. No jo no, myšky myšky plochá dráha :D já si asi půjdu lehnout. Koukal a jsem na poslední díl TVD. Neznám žádný souvislosti, koukala jsem naposled na 3.18, ale stejně jsem teda pekelně nasraná, co vy? Máte někdo stejné pocity? :D Ale Klause furt miluju, no nic :D

Love this!

See ya later :D

Angie.

P.S.: Kdo se mnou půjde na Nádherné bytosti? Nemám s kym jít! :'(