Jsem zpět, ale zase mizím z povrchu zemskýho.

Hiatus na dobu neurčitou.

Jak já tohle slovní spojení nesnáším. Ale bohužel ho musím použít. V historii tohohle blogu jsem ho použila snad jen jednou v jiném případě, než v případě toho, že jsem jela někam na dovolenou nebo tak. A to vloni v lednu a o tom přemýšlet nechci. Tehdy to bylo nutné logické. A tentokrát je to nutné a logické taky. Včera jsem se vrátila ze Španělska... byla jsem úplně mrtvá, no nešla jsem spát. Byla jsem vzhůru až do svítání a až potom jsem na pár hodin zdřímla. Co se mnou je? No asi jsem na nervy. Co jsem dělala celou noc? No... to je trapný přiznat :D Koukala jsem se celou noc na jednu venezuelskou telenovelu a asi už mi z toho hráblo :D Ale já jsem zkrátka nedokázala jít spát. A myslím, že ani dneska to nebude jiné.

Týden jsem tu nebyla. A dneska ještě zveřejním (nebo připravím, to si rozmyslím...) nějaké články, možná v noci, protože nebudu spát, nedokážu spát. Nechci spát, protože spánek je ztráta času. No ráno v 9 hodin nastupuju do nemocnice, ze které mě pustí nejspíš v pondělí. Ale to se přesně ještě dozvím až zítra. A hlavně to asi dost záleží na mym zdravotnim stavu. Neděste se, neumírám, jen mi budou trhat krční mandle. Na to se umírá asi poměrně málokdy... si teda myslim :D To už je pravděpodobnější i to, že se zadávim peckou z broskve. (Jo, nikoho nenapadne ji polykat jen tak z hecu, pokud mu nejsou 4, proto to udávám jako absurdní pravděpodobnostní příklad) Proč? Mám příliš vysoké hodnoty ASLO na to, aby to doktoři mohli nechat jen tak být. Pomůže to? To se neví... ale vyšplhalo se mi to skoro ke 2 tisícům a to už je vážně hodně. Možná to pomůže, možná ne, ale rozhodla jsem se to risknout, protože moc jiných možností vesměs nemám. Každopádně tu ale nebudu. Nejspíš. S největší pravděpodobností. Zaprvé pochybuju, že mají na ORL v nemocnici wifi a zadruhé pochybuju, že budu mít náladu psát články... a zatřetí pochybuju úplně nejvíc, že by mi máma přinesla do nemocnice notebook. Těch pár dní to vydržím, než mě pustí. Budu tu možná z mobilu, ale články rozhodně psát nebudu. A proč na dobu neurčitou, když vím, že mě nejspíš pustí v pondělí? No... prostě a jednoduše proto, že nevím, jak mi bude. A táta mě trochu straší tím, že mi fakt bude dost blbě. Takže nepředpokládám, že bych měla náladu psát články, tudíž je poměrně nutné počítat s tou neurčitostí, protože tohle vážně nedokážu odhadnout.

Jsem trochu na nervy, takže dneska zveřejním jen tohle a hádám připravím aspoň nějaké články s tím, co jsem zmeškala ten týden, co jsem byla ve Španělsku. Kdybyste měli zájem a chtěli se kouknout na nějaké fotky ze Španělska, tak můžete na mém Instagramu << a já se možná odhodlám napsat o tom týdnu i článek. Jistě se odhodlám i k tomu napsat článek o nemocnici, protože je to moje úplně první operace (dosti banální, ale stejně první), takže to pro mě rozhodně bude něco nového. A mám z toho strach. Dneska mi vážně dost hrabe celej den a není se mnou vůbec řeč. Asi je to i tím, že jsem skoro vůbec nespala, ale kdo ví. Nemám se dobře, fakt se nemám dobře. Ještě i ta zasraná ekonomka mi musí dělat problémy, když se mi to nejmíň hodí.. a za hodinu mám být na schůzi volební komise pro říjnové volby, takže se už pomalu balím a rozloučím se s vámi. Bude se mi po vás hrozně stýskat, delší jak týdenní pauza na blogu je pro mě vážně dost nezvyk a už po tomhle týdnu ve Španělsku jsem chytala abstinenční příznaky, ale neovlivním to. Bohužel tenhle prozatimní hiatus je nezbytný a zasloužíte si vědět, proč tu bude teď nějakou dobu viset. Děkuju vám všem hrozně moc za podporu, která se mi od spousty z vás dostala, nesmírně si toho vážím. Mám vás ráda!

Zatím se mějte krásně.

Angie.

HIATUS od 16.9.2014

Na dobu blíže neodhadnutelnou.