Prokrastinace, aneb koukla jsem se na film 'Anesthesia'.

Oh. My. Fucking. God.

Podívat se na film 'Anesthesia' místo učení se italský literatury mi přišlo jako ideální trávení nevolného času a ideální způsob prokrastinace. Ale musím teda říct, že to dobrý nápad rozhodně nebyl. Protože tohle budu rozdejchávat ještě hodně dlouho. Ten film mě totálně rozsekal na malinkatý kousíčky, rozemlel v mixéru, rozžvejkal a pak zase vyplivnul zpátky do reálnýho světa. To, že už tak dlouhé roky vedu blog na téma, které se týká oblasti filmu, mi přineslo mnohé. Jednou z těch věcí je to, že jsem se zamilovala do filmu jako takového a hlavně to, že díky tomu jsem se dostala k filmům, o které bych nejspíš normálně ani nezavadila. Jakožto normální obyvatel České republiky, bych se dost možná ani nikdy nedozvěděla, že nějaký takový film jako Anesthesia existuje. A nejde jen o tyhle filmy, ale o mnoho dalších, které jsem díky blogu o Kris viděla, před tím i díky blogu o Twilight. A vlastně i díky spoustě blogů, se kterými jsem spřátelená. Fakt, že se Kris tolik angažuje v oblasti nezávislých filmů, mi přinesl naprosto jiný pohled na filmy. Dostala jsem se totiž k věcem, o kterých 99% lidí, které znám, nikdy v životě neslyšela. Možná ne 99%, ale 90% určitě. A těch 10% jsou lidi, co chodí sem na blog. Plus moje mamka.

V Kristeniné filmografii je halda filmů, které nevidělo moc lidí v porovnání s různými blockbustery, ale ti, kteří je viděli, je většinou oceňují a mluví o nich pozitivně. Jsou to filmy jako The Cake Eaters, Welcome to the Rileys, ale i z poslední doby Camp X-Ray, Clouds of Sils Maria... anebo právě film Anesthesia. Na tenhle snímek jsem napjatě čekala vážně hodně dlouho. A když jsem zjistila, že už je na uložto ke stažení, rozhodla jsem se si ho stáhnout, protože čekání, než se dostane k nám, by mohlo být nekonečné. V rámci prokrastinace jsem se pak rozhodla si ho pustit. A zdi mého pokoje jsou teď pokryté krví a zbytky mého mozku, protože mi z toho filmu vybuchla hlava. Tím se ale nesnažím naznačit, že je ten film špatný. To rozhodně není. Nepatří ovšem zrovna k oddechovým snímkům. Naposled mě takhle rozmetal Camp X-Ray. Znáte takový ten pocit, kdy u konce filmu nedokážete ani dýchat a pořád akorát opakujete dokola: kurva kurva kurva a brečíte? Tak to byl přesně tenhle film. Více v celém článku, nezaručuju že úplně bez spoilerů, takže na vlastní uvážění.

---

Tenhle článek píšu v podstatě okamžitě po té, co jsem ho viděla, tudíž jsem si to ještě nestihla nechat uležet, nechat si to projít hlavou, zamyslet se nad tím. Je to zkrátka bezprostřední reakce po shlédnutí filmu. Film Anesthesia je jedním z těch filmů, které vyprávějí příběhy různých lidí, až se nakonec v určitém momentě střetnou, nebo se tak trochu střetávají už od začátku. Vysokoškolský profesor filosofie se po 34 letech učení rozhodne, že tenhle rok bude jeho posledním na univerzitě a v ten samý den, kdy je na univerzitě naposledy, je brutálně napaden a skončí na jednotce intenzivní péče. Film začíná jeho napadením, nevíme ovšem, jak k němu došlo a co k němu vedlo. V průběhu celého film se pak dozvídáme o příbězích dalších lidí, než se na závěr dostaneme k tomu, jak se tedy všechno vlastně semlelo... a jak se osudy střetly. A obzvlášť dva z těch osudů jsou opravdu srdcervoucí. Ono se ani pořádně nedá říct, že by tenhle film měl nějaký významný děj. Syn toho vysokoškolského profesora má dvě děti a jeho žena má nádor, o kterém se neví, jestli je zhoubný, nebo nezhoubný. Ty dvě děti mají zase nějaké své starosti. Právník ve vysokém postavení se snaží donutit svého dlouholetého přítele, aby šel na detox. On ale nechce, protože nevidí ve svém životě smysl. Jen když o tom píšu, tak zase brečím, fakt šílený pocity ve mně tenhle film vyvolal. Studentka vysoké školy se cítí, jakoby nezapadala do tohoto světa a je znechucena tím, čím se svět kolem ní jeví být a proto si ubližuje. Tuhle postavu mimochodem hraje Kristen. Matka dvou dětí je ženou v domácnosti a její muž neustále není doma. Její muž neví, co se svým životem, jelikož šel cestou, kterou si nepředstavoval. A to jsou asi všichni, kterých se tenhle příběh týká.

Ten film je tak neuvěřitelně silný právě proto, že je plný těhle reálných situací, které se skutečně dějí ve světě, nejsou to žádné fantasmagorie, které si někdo jen tak vymyslel, ale skutečné osudy lidí. Možná to nebyli ti samí lidé a nebyli v té samé situaci, ale ty příběhy jsou skutečné. A ukazuje nám, jak křehký život je, jak se ze dne na den může změnit úplně všechno a to jen souhrou náhod. Nikdy nevíte, na koho narazíte a jak vás to ovlivní. Než začnu zase brečet, tak přejdu ke Kristen. Sophie má v příběhu skutečně jen malou roli. Na druhou stranu to tak nějak všichni, v podstatě plnohodnotnou k některým dalším postavám filmu. Co musím bezpodmínečně říct je, že Kris byla naprosto úžasná. Neskutečně emotivní výkon a tak skutečný, až mi z toho běhal mráz po zádech. Další důkaz toho, že opravdu je úžasná a velmi talentovaná herečka a další důvod proto, ji mít ráda. A další důvod proto, být nasraná, že nebyla nominovaná na Oscara... Každopádně tenhle film... Tenhle film rozhodně není nic, co byste si měli pouštět, pokud máte už tak dost depresivní náladu. Je to opravdu těžké sousto. Rozhodně stojí zato, ale asi to budu nějakou dobu vstřebávat. Bodové hodnocení vám sem dávat nebudu, na to to musím nejdřív trochu víc zpracovat.