O hodně rušném týdnu, málu času a Joy.

Tenhle týden byl vážně šílený. Tak šílený, že se pořádně nestíhám ani nadechnout. Jsem z tohohle týdne úplně mimo a vůbec nic nestíhám. Tím myslím především blog, přesto, že Kristen toho teď měla opravdu hodně a já mám hodně co přidat. Tenhle týden byl plný práce a školních povinností, kdy jsem chodila v postatě z jednoho testu na druhého a když jsem náhodou ani nepsala test a ani jsem nebyla v práci, tak jsem prokrastinovala doma a tvářila se, že se učím. To má za následek to, že přestože byla Kristen asi na 5 akcích za poslední týden, stihla jsem zveřejnit akorát fotky z jedné z nich, nějaká videa z The Tonight Show a fotky mi tam smrdí v galerii od čtvrtka a já pořád nenašla čas, abych napsala ten gallery update sem na hlavní stránku. Mohla bych to udělat teď, ale nemám náladu. Po tomhle týdnu jsem tak nějak vyčerpaná jak fyzicky, tak psychicky. V pátek a v sobotu jsme ještě k tomu byly s mamkou na návštěvě mimo Prahu, tudíž jsem s sebou ani neměla nic, kromě mobilu, v čem by byl internet, tudíž žádná šance napsat. A vlastně ani vůle, protože jsem se dobře bavila a jen jsem si přečetla pár nových komentářů, které tu přibyly. Jsem tak hrozně unavená, že to snad ani není možné. Ale můžu si za to i sama, protože si nedám pokoj. Narvala jsem si do jednoho tejdne šest testů a ještě jsem chodila do práce... a potom se divím, že mám celý dny bolehlav a usínám i ve vlaku, kde jsem snad nikdy v životě neusnula, protože jsem vždycky paranoidní, že mi někdo něco ukradne.

Místo toho, abych si po cestě jela domů lehnout, jela jsem mnohem radši za mou milovanou Rosie a společně jsme si došly na večeři a aby toho náhodou nebylo málo, vyrazily jsme ještě do kina. Byla jsem tedy pěkně vyřízená večer, ne, že bych vyloženě padla do postele a spala, ale byla jsem dost utahaná. Přesto ale rozhodně nelituju, protože s Rosie jsme se dost nasmály a navíc jsem viděla další ze skvělých filmů s Jennifer Lawrence a znovu jsem se zamilovala do Edgara Ramireze, jako už poměrně nedávno v jednom hororu, kterej stál jinak pěkně za kulový, kromě toho, že v něm hrál právě Edgar a pak ještě Eric Bana. Vůbec mě nenapadlo, že bych se na tenhle film dostala do kina a už vůbec ne, že bych se na něj dostala do kina první týden, co ho u nás dávají. Ne, že bych snad pochybovala o tom, že bych někdy šla do kina. Víte, že chodím do kina až příliš často. Měla jsem ale pocit, že přes to zkouškové to asi omezím a upřímně jsem tak trochu i zapomněla, že už má být Joy vlastně konečně v kinech. Říkala jsem si, že až bude, tak na ní vykopu mamku, ale nakonec se ukázalo, že nemusím nikoho kopat a že Rosie půjde dobrovolně :D V celém článku nějaká ta drobnost navíc o filmu.

---

Film Joy je dalším filmem, který vznikl ve spolupráci Jennifer Lawrence s režisérem Davidem O. Russelem. Je to film natočený podle příběhu skutečně žijící osoby jménem Joy Mangano, která je vynálezkyní magického mopu. Mopu, který se nemusel ždímat rukama, ale je na něm mechanismus, že se ždímá sám. Učinila tak v zoufalé životní situaci, kdy byla rozvedená, se třemi dětmi a měla velké dluhy. Vrhla se do toho po hlavě a i přes neskutečné rány osudu se jí nakonec podařilo uspět. Film není přesný v některých ohledech, ve filmu má Joy děti jen dvě, její bývalý manžel ve skutečnosti není zpěvák pocházející z Venezuely a i jiné drobné detaily jsou pozměněné, v podstatě je to ale její životní příběh, který působí skutečně neuvěřitelně. Některé momenty vám připadají tak šílené, že nevěříte, že se vůbec mohly stát a ony se přitom skutečně staly. Jsem hrozně ráda, že jsem se na tenhle film dostala, protože to je skutečně výjimečný příběh. Až mi z toho trochu běhá mráz po zádech. Joy je skutečně silná osoba a musela jí být hlavně v době, kdy se prala s dluhy a nevěděla, jestli dokáže ochránit svou rodinu před bankrotem, bojovala s dluhy a vypadalo to, že o všechno přijde.

Film sám o sobě je hodně silný. Hodně zajímavé a myslím si, že dobře natočený. Jennifer je v něm naprosto skvělá jako Joy, je to opět další úžasná role do její sbírky, jsem ráda, že s ní souhlasila a Joy si zahrála a myslím si, že jim ta spolupráce s Davidem opravdu klape. Stejně tak i spolupráce s Bradleym Cooperem, který hraje i v tomto snímku, byla jsem moc ráda, že se tam opět objevili spolu. No a i ostatní obsazení bylo skutečně skvělé. Hrozně jsem nesnášela postavu sestry Joy, ale teď jsem zjistila, že ta není založena na skutečné osobě, ale přidal si ji tam David O. Russel sám pro nějaké to dramatično, ne, že by ten příběh sám o sobě ještě nějaké větší drama potřeboval. Nadchla mě i přítomnost Édgara Ramireze ve filmu, ten hrál bývalého manžela Joy a já ho naprosto zbožňuju, takže za to jsem byla hodně ráda, že v tom hrál :D Docela by mě zajímalo, jestli jsou takoví přátelé i doopravdy, nejen v tom filmu, ale pokud bych měla zjistit, že ne, tak si radši nechám své iluze :D

Vůbec teda nechápu, jak mohli tenhle film na Zlatý globus nominovat v kategorii nejlepší film komedie/muzikál, protože komedie tenhle film rozhodně není. Je to drama a je to drama ze života, které je skutečně hodně silné a dokazuje, že pokud má člověk dost silnou vůli, může dokázat i něco, co se jeví být nemožný. Pokud má tedy v haldě neštěstí alespoň nějaký ten záblesk štěstí. Ten film se mi opravdu hodně líbil. Docela jsem si zaslzela musím říct a zůstával mi občas rozum stát, jak hroznou smůlu v některých ohledech Joy měla a jak se musela smiřovat s tím, že byznys rozhodně není fér a jak se musela rvát s nepřízní osudu jako lev, aby dosáhla svého. Je to opravdu téměř neuvěřitelný příběh, a přitom je pravdivý, což se mi na tom celém dojmu z filmu líbí snad úplně nejvíc. Že je to opravdu příběh, který se stal, i když vám připadá, že to snad ani není možné. Nebudu mluvit za všechny a říkat, že film musí nadchnout všechny, ale mně se opravdu hodně líbil a nemůžu jinak, než ho doporučit.