First 4th Birthday of K-Stewart-fan is here! And I cannot believe it.

Rok se s rokem sešel a už je to zase tady. Další narozeniny blogu. (Připravte se na velmi sentimentální článek, ve kterém se dozvíte mnohé z mé blogové historie, takže kdo by to chtěl vynechat, může skočit až k posledním dvěma odstavcům :D) Některé blogy zůstávají, jiné se mění nebo mizí úplně. Tak to zkrátka bylo, je a vždycky bude. Já osobně jsem prošla už mnohými blogy. Šlo o blogy s různým zaměřením. Nepočítám jen ty, které vydržely dlouho, ale i ty krátkodobé úlety, které nevydržely ani týden. Ano, i takové byly, přestože je to možná pro některé z vás, kteří mě znáte jen z tohohle blogu, neuvěřitelné, vzhledem k tomu, že tenhle blog dnešním dnem slaví již své 4. narozeniny. Respektive své první čtvrté narozeniny, protože tenhle blog pro mě znamená tak moc, že má dokonce dvoje. Jedny, které slavím 6. prosince, což je den, kdy byl tento blog založen a byl na něm zveřejněn první článek, nastaven první improvizovaný design a celá tahle šílená cesta vlastně započala. Druhé narozeniny potom slavím v den, kdy byl tento blog oficiálně otevřen. Což bylo až 27. ledna 2012, kdy už jsem nemohla nadále čekat, přestože tu nebylo hotového vůbec nic, ale i tak jsem napsala uvítací zprávu a začala přidávat články jako takové. Někdo si může říct, že 27. leden je důležitějším datem, pro mě to tak ale není. Nejdůležitějším datem tohohle blogu je právě 6. prosinec 2011, kdy jsem seděla a psala článek na svůj předchozí blog, když mě napadlo něco zvráceného. Začít znovu. Od píky. Začít s novou přezdívkou na novém blogu, odpoutat se od své blogové minulosti. Dlouhá léta byla mou blogovou identitou Piperka, která se v době, kdy už mi nebylo 12, přeměnila v průběhu času jen na Piper., ale musela tam být ta tečka! Až nakonec přišlo uvědomění, že už jsem někým jiným, než kým jsem byla, když jsem si zakládala svůj první blog, Charmed001.blog.cz. A najednou jsem chtěla začít novou éru mého blogování s novou přezdívkou. A tak jsem skončila tady, na tomhle blogu, kde mě všichni znáte už jen jako Angie.

---

To 001 se se mnou táhlo jako stará přezdívka. Charmed001, Krychle001, Twilight001. Nevím, jak to začalo, už si na to nevzpomínám. Myslím, že to bylo tím, že v době, kdy jsem si založila svůj první blog o seriálu Charmed - Čarodějky, jel zrovna tenhle seriál v telce a všichni lidi mýho věku, fakt všechny holky, který jsem znala, ho neskutečně žraly. A to se odrazilo i na blozích. Blog.cz byl naprosto přeplněný blogy o Čarodějkách, bylo to šílené. Proto jsem zvolila 001, jelikož jsem nejspíš vyzkoušela padesát různých domén, než mi to konečně jednu schválilo. A když jsem pak zakládala nové blogy? Zůstala mi moje přezdívková identita a spolu s ní i doménová identita. Tahle identita měla ale skončit právě 6. prosince 2011. Neskončila přesně ten den. Chvíli jsem byla schizofrenní. Oficiálně skončila vlastně až 15. února 2013, kdy jsem oficiálně ukončila své působení na mém blogu o Twilight. Ne, že bych se mu před tím nějak moc věnovala. Tehdy už jsem byla srdcem i duší tady. A tady jsem zůstala. Nikdy jsem nelitovala žádného ze svých déle trvajících blogů, ale už v průběhu vedení toho o Twilight jsem věděla, že mě srdce táhne jinam. Psala jsem prakticky většinu článků o Kristen a tak nebyl důvod, proč se nadále trápit tou tíhou, že bych měla zahrnovat i zbytek obsazení. Přesně proto jsem 6. prosince 2011 založila novou e-mailovou adresu, otevřela jsem blog.cz a zadala jsem novou doménu, kterou vídáte už 4. rokem. K-Stewart-fan.blog.cz. Aniž by to kdokoliv, kdo se sem tam ještě objevil na T001 věděl, co jsem udělala. Když jsem tenhle blog zakládala, upřímně jsem si myslela, že ho nikdy pořádně nerozjedu, že mě to nebude bavit, že krachne a já za nějakou dobu přestanu blogovat nadobro, protože předchozí blogy mě už zkrátka nebavily tolik, aby to mělo nějakou zářnou budoucnost. A tady jsem. O čtyři dlouhé roky později, sedím dost možná i na stejném místě, jako tehdy a píšu tenhle článek. Za svou blogovou kariéru, která trvá již nechutně dlouho, jsem měla založených celkem... já vlastně asi ani nevím. Napočítala jsem 13, na které si dokážu vzpomenout, ale mnohé z nich už dávno neexistují, nebo existovali třeba týden. Tři z nich jsou aktivní, i když ten o Soph dosti skomírá vzhledem k tomu, kolik má Soph novinek. Čtyři z nich stále existují na blog.cz, jelikož jsem nedopustila, aby je smazali. Je tam až příliš vzpomínek. Ale během celé mé blogové kariéry jsem nebyla tak blogově spokojená, jako jsem od doby, kdy jsem založila tenhle blog.

Vím, že jsem tu v poslední době míň, než jsem bývala, ale to je zkrátka život. Už nejsem na střední a už nemám všechny odpoledne volná. Už nejsem to 14, 15 leté trdlo, které nemělo co na práci a tak blogovalo. Je mi 21 let, studuju vysokou školu na které mám dva obory, mám brigádu a kupodivu i nějaký ten společenský život. Blog ale dlouhé roky byl a ještě dlouhé roky (doufám) bude součástí mého života. Blog mi mnoho vzal, ano, je to pravda, ale ty věci, co mi vzal, nevidím přes tu horu věcí, které mi dal. Především přátele, kteří možná časem odejdou z mého života, protože lidé přichází a zase odchází, tak už to holt je, ale přesto byli mými přáteli. Mnoho z lidí, co jsem poznala díky blogu, jsem poznala i osobně, za což jsem nesmírně vděčná. A mnoho z těch, které jsem poznala díky blogu, bych velmi ráda poznala i osobně. Další věcí, kterou mi blog dal, je to, že mám možnost psát. Což mě samo o sobě hrozně baví a naplňuje. V mých blozích je také velká část mého života, protože mě znáte. Já se vykecávám mnohdy i o tom, co jsem který den jedla. A to je pro mě hrozně cenné i na těch starých blozích, protože jsem nikdy nebyla schopná vydržet u psaní ručních deníků, tak mám alespoň ty elektronické. Je spousta lidí, které mám neskutečně ráda, herci, zpěváci... Kristen je ale tou jednou osobou, která mi sedla ze všeho nejvíc. Je a nejspíš vždycky, nebo alespoň pořádně dlouhou dobu, bude mou nejoblíbenější herečkou. Miluju třeba Jennifer Lawrence a mnohokrát mi přešlo přes mysl, že bych si mohla založit blog o ní, ale vím moc dobře, že bych o ní blogovat nedokázala. Navíc není důvod, když Katie* o ní vede tak skvělý blog. Kris mi sedla, asi i díky tomu, že se s ní v mnoha věcech ztotožňuju.

Tenhle blog nedávno dosáhl návštěvnosti, v jakou jsem nikdy ani nedoufala, když jsem s tímhle blogem začínala. 30 000, to je prostě úžasné. Za ty 4 roky tady vzniklo 1665 článků, včetně tohohle. Vím, že některé blogy tohle mají za pár měsíců, já za čtyři roky, ale pro mě je to hodně, protože vím, co vždycky vkládám do psaní článků a vím, že ve většině z těhle 1665 článků je část mého života, protože já povim i co nevim :D Někdy si je musím všechny znovu přečíst a rozpomenout se na věci, na které už jsem dávno zapomněla. Tímto článkem, který již přestal postrádat smysl (:D) bych ráda poděkovala všem lidem, kteří si kdy našli cestu na tento blog, třeba zanechali nějaký ten komentář a třeba se sem i začali vracet, ale zkrátka každému jednomu člověku, který se tu kdy ukázal, přečetl si nějaký článek a třeba si řekl, že se mu tu líbí. Jsem nesmírně vděčná za všechny komentáře, za vaši podporu i v dobách neveselých, za všechno, protože vy jste tím hlavním důvodem, proč jsem s tím ještě nepraštila. Druhým důvodem je samozřejmě Kristen a třetím důvodem to, že mě to baví, ale to, že mě to stále baví, za to vděčím vám všem. Poznala jsem díky tomuhle blogu ohromné množství lidí, které mám ráda a moc si jich vážím. Děkuju vám všem. Nechci jmenovat, pokud čtete tenhle článek, tak patříte k nim, mám vás všechny moc ráda! Jednu osobu ale zmínit prostě musím... Skoro celou dobu, co tenhle blog existuje, mě na téhle cestě doprovází moje drahá Katie*, bez které si to tu už ani nedokážu představit. Moje první spřátelená stránka a vlastně jediný člověk, který je tu se mnou od začátku a bude tu možná i do konce. Katie, děkuju ti za všechno a doufám, že ten konec ještě nějakých pár let nenastane. A děkuju ti, žes tehdy napsala o spřátelení, i když tu pořádně skoro nic nebylo a mohla jsem klidně skončit během týdne. Mám tě moc ráda!

Tenhle článek už je opět až příliš dlouhý a gratuluji všem, kteří se dohrabali k jeho konci. Upřímně doufám, že se tu znovu setkáme zase za rok. Věřím tomu, že i nadále jsem schopná překonávat krize a ačkoliv už nejspíš nikdy nebudu tak aktivní, jako v prvních dvou letech, jsem si jistá, že se mě ještě nějakou dobu nezbavíte. Já už letím nastavit nový design, tak se zatím mějte famfárově. A ještě jednou tedy všechno nejlepší blogu :D Je můj, je to trošilinku narcistické, ale což :D