Ahojte všichni, jak se máte?
Dnes, kolem půl třetí ráno, jsem se konečně vrátila domů. Spolu s mamkou nás přivezl kamarád, který kvůli nám přiletěl do Amsterdamu, za což ho miluju. Táta je pořád v nemocnici, ale už je to trochu lepší. Jen jsem myslela, že když budu doma, bude mi líp. Ale je to spíš naopak. Hroutím se tu ještě víc, než jsem se hroutila tam. A proto jsem ráda, že konečně můžu být tady s vámi, alespoň než zase odjedu, protože blog je pro mě únik, terapie, kterou aktuálně potřebuji víc, než kdy dřív. Včera už jsem s tátou mluvila, respektive... mluvil s náma, vnímal nás... Pro mýho taťku s IQ asi 150 je podle mě tenhle stav, kdy vnímá jen tak napůl, úplně nejhorší. A mám výčitky, že tam nejsme, ale já už tam zkrátka nemohla zůstat. Mamka se tam vrací ve středu, myslím... a do konce týdne by ho snad mohli převést do Prahy. Doufám. Chci, aby tu byl, než budu muset odjet, nechci tu mámu s tím vším nechat a odjet si do Říma. No nic, nic, nebudu to tu řešit, nechci vás tím otravovat.
Každopádně je toho celkem dost, co jsem prošvihla, tentokrát teda hlavně u mé milé Sophie, protože narozdíl od Kristen byla na letošním Comic Conu, ale i u Kristen se toho docela dost dělo a moc se těším, až vám o tom všem napíšu, začínám hned.
Chtěla jsem ještě říct, že vám všem hrozně moc děkuju za podporu v tomhle ne zrovna radostném období mého života, jste všichni zlatí a já si toho neskutečně moc vážím, že na mě myslíte a držíte mému taťkovi palce, jste nejlepší a horzně moc jste mi pomohli svými krásnými komentáři:) Dám vám vědět, až bude taťka v pohodě, ale jinak se budu snažit tím články příliš nezatěžovat, i když si třeba sem tam na něco možná postěžuju, znáte mě. Já si stěžuju pořád :D Bez toho to ani nejde. Každopádně jsem moc ráda, že už jsem zase aspoň na nějakou chvíli doma, večer vás všechny oběhnu a teď se jdu vrhnout na ukládání fotek :) A večííííír zkouknu všechny panely všecho z Comic Conu, těším se na to už od Náchoda :D
- Angie.
Snad to s taťkou všechno dobře dopadne! Nedivím se ti, že když jsi od něj tak daleko, je to možná ještě horší:( I já jsem v těžších situacích víc na blogu, protože když přidávám novinky, nemusím pak na nic jiného myslet a to je někdy vážně super.
OdpovědětVymazatJinak ptala ses na mou brugádu - pracuju na směny v jedné firmě, kde dáváme u pásu bombony do bombonier anebo je balíme. Je to docela dobrý, ale vůbec to neutíká a deptá mě, že 8 hodin denně dělám pořád to samý
Ahoj Angie, tak snad už se to bude jen zlepšovat a vrátí se to...já si to nedokážu představit, že bych byla na tvém místě. Já bych asi ani nedokázala odjet. A klidně se tu vypovídej, my jsme tu pro Tebe! ;) Chápu, že se potřebuješ nějak zaměstnat něčím jiným a snad ti to trochu pomáhá. A opravdu se neboj, taťka to zmákne! :)
OdpovědětVymazatJsem ráda, že už mu je lépe a doufám, že se brzo uzdraví. A klidně se vypiš, pomáhá to. Hodně štěstí ♥
OdpovědětVymazat