I feel so... useless.

But they told me I can't.

Chtěla jsem udělat něco správnýho. Něco, co by bylo užitečný.

Chtěla jsem darovat plazmu, krev a napsat se do seznamu dárců kostní dřeně.

Řekli mi, že ani jedno nejspíš nebudu moc darovat.

Nemůžu zachránit lidskej život.

A proč?

Protože jsem kdysi - už ne - měla šelest na srdci.

Už ho nemám! Jsem naprosto v pořádku! Že já kráva nemlčela.

Probrečela jsem celej den. Chtěla jsem udělat něco užitečnýho. Nemůžu. Připadám si k ničemu.

Mám hroznou náladu. Dneska jsem měla první italštinu. To byl super. Ale teď už mám zase co dělat, abych se nerozbrečela. Chytla jsem fakt hysterák. Se kterym jsem šla do školy, takže super. Při zemáku jsem se málem rozbrečela, při ZSV jsem taky měla dost na krajíčku. Před tím, než jsem vlezla do třídy, jsem strávila půl hodiny na záchodech, abych se dala nějak do pucu, aby lidi nepoznali, že jsem brečela. Ale stejně to poznali. Teda aspoň jedna. I když jsem to popřela. Myslim, že je jí to jasný. Taky myslim, že toho dneska moc nenaspim...

Našla jsem si na netu, že šelest by neměl vadit ani při darování krve ani při darování plazmy.

Což znamená, že já prostě budu darovat krev, ať si ten kretén řiká co chce.

Půjdu za svým kardiologem. A zeptám se jeho. Nechám si napsat, že můžu!

Protože mi nic neni, nikdy mi nic nebylo, ten šelest už nemám roky.

Není to fér. Spousta úplně zdravejch lidí sere na ostatní, fetuje, kouří, pije a nestaraj se o nic jinýho než o sebe.

Ale ne, já musim mít všechny choroby světa, když chci udělat něco pro druhý a nemůžu darovat krev, i když mi nic neni, nikdy mi nic nebylo, jen sem asi do svejch šesti let měla šelest na srdci... no možná trochu dýl, ale teď už ho hlavně nemam. Po poslední prohlídce před 19. rokem už nebudu pokračovat k dospělýmu. Život očividně není fér.

Ale já se jen tak vzdát nehodlám!

Ale zrovna teď, v tuhle chvíli, je mi na nic a připadam si zbytečná.

-Angie.