Pili jsme hodně moc, celej den, celou noc.

Přeci jen jsem se rozhodla, že napíšu článek k tématu týdne... :D

Moc často to nedělám, za historii všech mých dřívějších blogů jsem to udělala tak dohromady 5x, kdo ví jestli. Ale občas si říkám, že bych mohla... většinou to neudělám, ale roč bych nemohla zrovna dneska, když mám čas. Náladu zrovna ne, ale čas jo:D Zrovna jsem se vrátila z projížďky s tátou. Hrozně mě baví jezdit, ne jako v autoškole, tam jsem to nesnášela. Ale s našim autem je to zaprý lehký, zadruhý mi to nechcípá - moc často:D, zatřetí můj táta je trpělivost sama a začtvrtý, ani nevim :D Ale prostě bych jezdila furt, s tátou jo. No, ale teď k tématu týdne.

Berte to trochu s nadhledem a trochu taky jako mojí zpověď :D
Můj bratr se poprvé opil, když mu bylo asi deset. Bylo to na oslavě padesátin máminého bratrance. Opil se medovinou. Ulizoval ji, protože mu hrozně chutnala. Jenže to trochu přehnal a bylo mu strašně špatně. Strejda letos umřel. Vztahy mezi našima rodinama poslední dobou nebyly ideální, ale strávila jsem s ním značnou část dětství na chalupě, kam jsme v létě jezdili, takže úplně bez emocí se tohle přejít nejspíš nedá. Ale o tom jsem mluvit nechtěla. Brácha se opil a bylo mu fakt příšerně zle. Já jsem tomu ještě nerozuměla, ale teď už si z něj dělám srandu.

Když mi byly čtyři roky, upíjela jsem pivo. Já jsem byla vždycky úchylná, upíjela jsem mámě pěnu a pořád to dělám. Mám ráda pivní pěnu. Ano, jsem divná, ale každý máme něco. Poprvé jsem se opila, když mi bylo 14 let. Bylo to v prosinci. Na oslavě 15. narozenin jedné z mých nejlepších kamarádek. Měly jsme tam lahev zelený, nebyly jsme zvyklé, neměly jsme výdrž... kámoška se zblila jak alík. Mně bylo jen dost špatně. Od té doby jsem měla jen jediného panáka zelené a to asi o tři roky později. A znovu už to zkoušet nechci, protože se mi z toho zvedá žaludek.

Když jsem šla 17. dubna 2012 do hospody, měla jsem štěstí v neštěstí. Všem mým kamarádkám, co jsem s nima šla, už bylo osmnáct. Mně mělo být až za necelé dva týdny. Šly jsme tam a ta číšnice chtěla občanku. Já jsem ji ztratila. Myslela si, že jí kecám, ale opravdu jsem ji ztratila. Což bylo dost na kulový, ale díky tomu mi uvěřila, že bych jí ji skutečně dala, kdybych ji měla a tak mi nalejvali. Nejlepší pivo, co jsem pila. To jsem se nějak víc opila teprve po několikátý. Jestli po čtvrtý, tak je to hodně. Já totiž skoro nepiju. Není to proto, že by mě to nebavilo, ale pro to, že nechci bejt jak brácha a nechci chodit domů opilá, protože mojí mámu to jen trápí.

Nepiju tvrdej alkohol... moc:D

Pila jsem tequilu na chatě u kámošky. Ne tohle léto, to minulý.

Pila jsem na vodě letos.

Opila jsem se sangrií s mou nejlepší kámoškou E. letos ve Španělsku.

Poprvý, ale fakt poprvý, kdy jsem se fakt opila naprosto maximálně bylo 29. dubna 2012.

Měla jsem totiž osmnácté narozeniny. A můj brácha řekl, že na moje osmnáctiny mě vezme do své oblíbené hospody.

Před moravákama jsem se podřekla, že mám osmnáctiny. A ti kreténi mě opili:D Tři a půl piva a asi osm panáků Zetka měly za následek několik věcí... :D Zaprvé, strašně jsem se motala, mlela jsem kraviny a s bráchou jsme v buse jeli na té čtyřce s nohama na sedadlech před náma :D Zadruhé, motala se mi šiška tak, že jsem mamince doma povídala, že se mi to nelíbí. Zatřetí, ráno jsem se vzbudila na budík, že půjdu do školy, došla jsem si na záchod a padla jsem zpátky do postýlky (bylo 30. ponděli a svátek v úterý, ale neměli jsme volno:/), že přijdu prostě pozdějc. Dostáváme se k bodu číslo čtyři. Při dalším probuzení jsem se poblila. Třikrát! :D Bylo mi fakt hodně špatně. A máma se mi smála:D Ale bylo jí mě i líto :D Tátovi to bylo fuk, že prej si za to můžu sama. No můžu to je pravda. No od tý doby jsem se nedotkla tvrdýho. Fakt ne, i když už je to vážně dlouho. Ani malýho panáčka, nic. Bylo mi vážně hrozně.

Občas se napiju, ale nejsem jako většina teenagerů, který znám nebo o kterejch slyšim. Nejsem jako můj brácha. Neberu alkohol jako něco, bez čeho se nedá bavit. Jak něco, co je k nejlepší zábavě zkrátka potřeba. Neberu jako velkou srandu se někde opít a pak se pozvracet na ulici nebo v metru. Ne. Prostě ne. Možná je to mojí výchovou, i když spíš je to tím, jaká jsem. Kdybych byla taková, jako můj bratr v mym věku, tak mojí mámu raní mrtvice. Já bych jí tohle nikdy nemohla udělat. Nikdy bych jí nemohla trápit tak jako můj brácha. Alkohol je fajn... ale opravdu jen s mírou s malym m. Protože ať už si to člověk připouští nebo ne, může i zabíjet.

-Angie.

Jen na závěr. Koukám se na netu na Americkej X-Factor. Jen na ty, co už fakt umí zpívat:D Takže jsem ty děsný v normálních dílech přeskakovala a teď už jsou tam jen dobrý. No výkon Vina Allana mě v domě porotců naprosto nadchnul!