Moc se omlouvám lidi, vážně moc. Já vím, že stojím jako spřátelená stránka poslední dobou dost za prd, ale měla jsem teď tak trochu osobní krizi. Pár lidí, které jsem znala na blogu dost dlouho, skončilo a poslední dobou končí nějak pořád víc a víc lidí. Víte, když blogujete tak dlouho, jako já... lidé přicházejí a zase odcházejí. Občas jsou to jen krátké známosti a občas je to láska na celý život, alespoň máte ten pocit. Být na tomhle blogu je jiné, od chvíle, co skončila Clove. A nejde jen o Clove. Spousta lidí, které jsem znávala, končí s blogem a víte... je to smutné. Potkala jsem za svou dlouholetou blogovou kariéru už spoustu skvělých lidí. Poznáte je, začnete je mít rádi, milujete jejich blogy... jenže pak přijde ta chvíle, kdy už to dál nejde. A buď vy nebo oni skončí a po čase se vytratí. Přestože Clove se mi nevytratila a ani pár ostatních, kteří se rozhodli skončit, je to smutné... Protože jsem se opět přehoupla do okamžiku, kdy končí ti, které znám teď. A nejsem si jistá, jestli mám sílu poznávat nové. Mám, samozřejmě, že mám, protože poznávat nové blogery je čest. Jen je to zkrátka smutné. Jak lidé, které jste znali, čas od času zmizí. No... takže během tohohle týdne... jsem byla totálně v krdeli s nervama. Ne kvůli tomuhle. Ale kvůli psovi. Byl na tom vážně hodně špatně. Tak špatně, že jsem si myslela, že umře. Z úterý na středu jsem půlku noci probděla a seděla s ním na podlaze, brečela a bála se, že až se ráno probudím, už bude pryč. Na to naštěstí nedošlo. Ale byl na tom hodně bledě. Hned ráno s ním jel táta na veterinu... no a hned další den znova. A to už ho museli řezat, protože měl ucpané střevo. Vypadá to, že bude dobrej, ale měla jsem a mám o něj opravu stach. Byla jsem tak totálně vynervená, že jsem v pátek sotva přilezla domů, všechno mě bolelo, vůbec jsem nemohla myslet, třeštila mi hlava a měla jsem hodně, hodně, jakože vážně hooodně vysokou horečku, přes 39. Byla jsem na tom hodně špatně a chtělo se mi zdechnout někde v houští. No a tak jsem tu nebyla, protože jsem vážně neměla vůbec náladu na blogování, což doufám chápete. Jenže v rámci toho jsem tak trochu přemýšlela nad tím vším, nad tím, jak lidé z blogů odcházejí a mizí... a říkala jsem si, jestli bych taky neměla prostě... zmizet. Málokdy mívám tyhle myšlenky, ale tenhle týden jsem měla myšlenky snad úplně na všechno. Zhodnotila jsem poměrně rychle, že určitě ne... protože tenhle blog miluju, investovala jsem do něj hodně času, pořád mě baví a mám ráda vás všechny, kteří sem sem tam ještě zaskočíte, i když zrovna neobíhám. A i když tu moc nejsem a zrovna nemám náladu, neznamená to, že hned musím končit, ta doba ještě nenastala. Vím, že jednou nastane, vždycky nastane, ale dneska to nebude. A nejspíš ani zítra, ani za měsít... a tak trochu doufám, že ani za rok. Ale myslím, že takovými malými krizičkami si člověk prostě projít musí.
Abych nemluvila jen o své krizi a o negativních věcech, mám pro vás i něco nového z Kristenlandu. Okej, není to zrovna nic ultra nového, protože jsou to fotky z filmu natáčeného v roce 2013 :D ale jsou nové, protože se objevily až teď. Je to 5 nových fotek z filmu Camp X-Ray, který je mimochodem naprosto úchvatný a rozhodně byste se na něj měli podívat. A ano, budu to opakovat pokaždé, kdy se o CXR zmíním, toho už se nezbavíte :D Ty fotky jsou vážně skvělé a tak trochu doufám, že by vás i mohly navnadit :D Třeba... možná... :D Co vy na to?
* * * * * * * * * *
I am really sorry guys, I really am. I know that I suck as a befriended site, I know I do... I just had kind of a personal crisis during last week. Some people I knew for a long time ended their blogs and it just really upset me, you know, I am really sad about it... with loosing Clove here it's... different. And it's not just Clove, there is more. You know... when you blog for such a long time... as I do... you meet so many people, so many. You get to know them, you like them, you like their blogs and you know... the fact that they are around... and despite the fact Clove is still around... as same as some other guys, they are still around... it's just... you know, so sad to watch that their blogs are gone and that one era of your life is kind of ending again, because you're once again meeting new guys... because most of the old ones... ended. And some of them... just disappeared. So during this week... I was in mess. Not because of all this, because of my dog. He was being sick, really sick... and I thought he's gonna die. I didn't sleep whole almost night from Thuesday and Wednesday. I was sitting with him on the floor... crying, thinking... afraid to go to sleep, because I was afraid that he will be gone when I wake up. He had to go to surgery. And he's fine actually, it looks like he's gonna be fine, but... it was really stressfull. As much that I came home on Friday with terrible headache and high high... like really high fever. I could barely walk. I was really sick. And when I thought about blog and everything... I was just thinking about those who disappeared... thinking if I should not just... disappear too. But I don't really want it. I love this blog. I love all you guys, you may think that I don't because I am not here very often, but I love you all so much and I love Kris... I love blogging. And it's something I am not prepared to loose. I know, it's not going to last forever. But by now, I feel like I need it. To be here. To have this blog. Despite the fact sometimes I don't have mood for it. But it doesn't mean that I want to end it already. You did not hear the last of me. For a long time, I hope.
After this emotional crap, I have for you also something new from Kristen's life. Well, it's not new, but... kind of. I have for you five new stills photos from Camp X-Ray movie. The fucking Camp X-Ray movie. Did you see it already? Because I did and it was so cool. And I talked about it few months ago, no need to repeat that.
Kidding. I will always repeat it, because you need to know how amazing this movie was. And these pictures are pretty cool to, so I hope you like them.
[5x] 2014 - Camp X-Ray: Production Stills
Hello there. My name is Angie. Welcome to my site about Kristen Stewart. I am already 10 years online and still counting. Who am I? A movie and tv show maniac, Potterhead, travelling lover, blogger, writer, linguist, occasionally a human being and most importantly, probably one of the biggest Czech fans of Kristen Stewart.
to je mi líto, že jsi měla problémy s pejsem, to jsou vždy moc smutné chvíle :(, věším, že už je zase v pohodě, a že bude čím dál více lepší až bude zase skotačit:) Jsem ráda, že tě tady máme :). Mimochodem, máš krásný nový layout :).
OdpovědětVymazatmrzí mě to s tvým pejskem :( a doufám, že se z toho dostane...já jsem před pár lety takové štěstí neměla s koťátkem, už to vypadalo, že to zvládne a bude v pohodě, ale nakonec jsem byla já, ta co ho odnesla na veterinu a tam mi řekla doktorka, že mu píchne injekci (konečnou)...bolí to ještě teď, když si na to vzpomenu, byl to můj bobešek a nedožil se ani roku...a vůbec se neomlouvej, já tě obdivuji, že ještě po letech blogování si schopná psát na blog já jsem začala s blogováním asi v roce 2008, z toho asi 3 roky v kuse, pak s obrovskými přestávkami a vždycky se nějak vrátím, ale zjistím, že mi to nic nedává no a odchod lidí, které si člověk oblíbí? To je snad normální, ale právě to mě potom štve a blog mě přestává bavit méně a méně :) a podívej na mě, já se taky určitě vrátím na blog, ale prostě potřebuju mít jistotu, že bude všechno okay se školou a tak :) takže v klidu Angie, dej si pohov a ono tě to pak na ten blog zase přitáhne ;)
OdpovědětVymazata fotky z New camp X-Ray jsem zahlédla někde na fb :) vím, že film je online na najfilmy.sk, ale ještě nebyl čas se na něj podívat ;) jednou na něj dojde
OdpovědětVymazatŇuf. Román.
OdpovědětVymazatchňáá.. Heleď, upřímně teď.
OdpovědětVymazatKniha se mi zalíbila proto, že jsem od začátku měla potřebu znát to, co dělá z Christiana stvůru a ono je to v té knížce dokonale napsaný, na to tenhle film opravdu neměl... Ale to bych ti prozradila pointu celé série, kdybych ti řekla, jak to s Christianem doopravdy je... On řekněme za to nemůže.. on s tím bojoval 15 let s 50 odstíny šedi, pak přišla Mrs. Robinson (jak jí říká Ana) a podle mě to vlastně ještě zhoršila (už byl takhle dost v prdeli), ale on to bere jako že mu pomohla, ale na konci 2. dílu ti dojde, že ta Elena je fakt vypatlaná čubka, když to mám říct slušně.. Začala jsem první díl číst asi před rokem, za jediný večer jsem přečetla 220 stran, tenkrát jsem tomu ani nemohla uvěřit, že jsem to takhle zkousla, no po 220 jsem šla spát, protože právě začínali ty úchylnější úchylárny.. měsíc jsem se toho nedotkla a nějak se srovnávala s faktem, že někdo napsal takovou sračku s přitom tak dobrým startem.. no pak jsem to nevydržela a četla jsem dál, kroutila jsem nad tím očima a říkala si pane bože.. ale pak přijde ta část, kdy Christian mluví ke spící Aně a říká jí začátek svého příběhu... potom v Georgii u mámy v hotelu jí řekne zase další část... a pak už to jede.. Ana se postupem 2. knihy dozvídá všechno o Christianovi (on se k ní vrátí po nějaké chvíli úplně v prdeli, zmordovaný a ona ho samozřejmě vezme zpět, protože na tom bude stejně jako on - tak by měl začínat 2. film)... No a on se teda postupem času vždycky svěří s kouskem a nakonec se dozví o něm všechno a už by to mohlo skončit, že a v tom to přijde! Udělají z toho hotovou Kobru 11 (můj oblíbený krimi seriál - hlavně s Beníkem <3 )... ale to ti nemůžu říct co se tam začne dít.. protože to ti vyzvoním celou pointu 2. dílu.. teda pokud to chceš vědět řekni, já ti to hned vypíšu.. Ale jde o to, že oni spolu začnou budovat vztah a každý přidá svou část.. on se bude měnit pro ní a ona se bude přizpůsobovat jemu.. začne to být trochu "srdce a květiny"... No a do téhle části života jim vstoupíá značné nebezpečí... ze začátku to bude hlavně hrozit Aně, ale pak bude v nebezpečí Christian.. a začne se to brutálně rozjíždět.. Jelikož jsem ale kvůli maturitnímu ročníku (nedostatek času) nedočetla 3. díl, tak doteď nevím jak dopadne ta Kobra 11 část.. o prázdninách mám ale v plánu přečíst ty knihy znovu :)
Tak to já jsem v poslední době o žádné blogy "nepřišla." Pamatuju se že nedávno to bylo jako nějaká vlna. Ale teď je docela klid. Pamatuj Angie, mě se jen tak nezbavíš! Já budu nejspíš blogovat až do své smrti Nebo aspoň do třiceti
OdpovědětVymazatJinak jsem ráda, že to s tvým pejskem dobře dopadlo a držím palce, aby se už nic nedělo. Vím, jaké to je, když máš o svého miláčka strach. Já si pamatuju, když mi umřel králíček. Taky jsem na tom byla špatně... Ale jsem ráda, že tebe nic takového nepotkala. Tvůj pejsek je určitě bojovník a všechno zvládne! Jsem ráda, že jsi nám neodešla. Ono někdy bohatě postačí vzít si nějakou pauzu (klidně i delší), nabít baterky a když se ti bude chtít, tak se zase vrátit. Hlavu vzhůru Angie, všechno se určitě zase k dobrému obrátí! :)
To je asi jeden z důvodů, proč se nedokážu moc přátelit s lidma z blogu, protože jsem taková hodně citlivá a ve skutečnosti, mě fakt mrzí hádka, i když vím, že se třeba za 5 minut usmíříme, asi jsem divná, ale opravdu mám málo lidí z blogu, kteří mě tak trochu znaj, ale na jednu stranu je mi to občas dost líto. To s tím pejskem mě to fakt mrzí, ale jsem ráda, že je to už v pořádku, snad bude i dále, vím, jaké to je, bohužel u mně to skončilo špatně :(
OdpovědětVymazatPáni Angie, to mě mrzí, z vlastních zkušenosti vím, jak šílené to je, hlavně přežít tu nekonečnou mučivou noc, než budete konečně moc k veterinářovi v naději, že mu pomůže! Jsem ráda, že to tak dobře dopadlo, snad se z toho brzo vzpamatuje a bude zase fit a v pořádku:) A s těmi lidičkami na blogu to vnímám úplně stejně a přesně jak píšeš od té doby co s tím "sekla" Clove to není, co to bývalo:) Pamatuješ ještě na Cherry?:) Na tu často vzpomínám a na pád dalších, které jsem si oblíbila a oni zmizeli...to je tak, když si pustí člověk někoho k tělu Ještě že Clove nezpřetrhala ty nitky úplně!:) Noo ale mě vždycky až zamrazí, když vidím někde článek o konci a nebo i když se adminka delší dobu neozve, mám pak hrůzu, že se na nás vykašlala bez rozloučení:) Nedokážu si představit, co bude, až skončí další mé blízké duše a já tu budu oxidovat nadále, oni se sice najdou další, ale ty předchozí jsou nenahraditelné a bude po nich stále smutno:) Takže ty na to ani nemysli jasný, ať mám alespoň u někoho jakousi takousi jistotuJinak ještě ke CXR, mě navnadily na to, abych si ten film pustila znovu! Viděla jsem ho už dvakrát a souhlasím s tebou, měli by ho povinně vidět všichni, je senzační a to co tam předvedla Kris mě pokaždé emocionálně odrovná!:)
OdpovědětVymazatobavy o psíka tak to dobre poznám aj môj psík bol prednedávnom chorý a mal zápal ako má svoju prdelku už neviem presne čoho a veľmi ho to bolelo, že sa nemohol poriadne hýbať a ako pri tom kňučal ... jednoducho strašné museli sme s ním chodiť každý týždeň na injekcie
OdpovědětVymazata som rada, že je tvoj ako tak v poriadku a dúfam, že úž aj ty a darí sa ti lepšie
jeeemine ja mám na pláne toľko filmov, že si už asi ani nepamätám aké si chcem pozrieť ale určite pozriem
Tak to mi je líto. Ten pocit poznám, už se mi taky něco podobného stalo, ale nakonec to bylo potom dobrý :).
OdpovědětVymazatDoufám, že to i s tím tvým bude dobré, budu držet palečky ať se ti brzy uzdraví a bude vše dobré :).
Jinak jsem ráda, že nepatříš mezi ty, co chtějí s blogem skončit . Ono je to někdy těžký, ale já to poznám, ony ty chvilky někdy takové jsou, že má člověk chuť s něčím skončit.Fotky jsou úžasné, až budu mít zase někdy čas, určitě se na film podívám :).