Woody Allen mě zklame jen málokdy, aneb viděla jsem Café Society.

Tenhle týden je ve znamení návštěv kina. Byla jsem zatím každý den, zítra nejspíš půjdu taky a pak možná ještě v neděli. A potom už mi totálně hrábne, ale zkrátka se to nějak nasčítalo. Abych pravdu řekla, jsem z toho docela unavená, ale nemůžu si pomoct. Když se mě někdo zeptá, jestli s ním nechci jít do kina, odpověď snad nikdy nezněla ne. Jedině v případě, že už jsem měla něco jiného. Takže jsem si v pondělí zopakovala Star Trek, protože to zkrátka jednou nestačilo, včera jsem si loupla maďarské drama Rodinné štěstí v Aeru naslepo (kdy nevíte, na co jdete do kina, dokud to nepustí a platíte až podle toho, jak se vám to líbí), no a nakonec dneska. Na Café Society. Ano. Kristenin film napsaný a režírovaný Woody Allenem šel minulý čtvrtek do českých kin a nebyla bych to já, abych na něj nezašla hned první týden, co ho dávají. Byla to v podstatě poslední možnost, kdy jsme mohly s mámou jít a nemít výčitky, protože taťku už by měli zítra nebo v pátek pustit z nemocnice a to ho tu nebudeme moct jen tak nechat samotného a jít si do kina, když on nemůže. A hlavně po operaci, musí tu s ním někdo být. Někdo víc, než jen pes. Takže jsem po roce a kousek viděla Kristen na velkém plátně a moc jsem si to užila. Woody Allen mě totiž jen málokdy zklame. Irrational Man mi vloni hodně nesedl a nelíbil se mi, ale jinak hodnotím Woodyho novější tvorbu vesměs především pozitivně. Na první příčce nejspíš navždy zůstane Půlnoc v Paříži, protože to je jeden z mých naprosto nejoblíbenějších filmů vůbec, drží se myslím asi na 2. příčce za Karlíkem a továrnou na čokoládu, ale pokud jste ochotní utratit nějaké ty peníze za lístek a máte rádi Kristen, Café Society rozhodně nebude špatná volba, jak strávit nedělní večer. Nebo jakýkoliv jiný večer, když už jsme u toho. Jako obvykle najdete v celém článku víc o tomhle filmu, ale opět upozorňuji, že ne vždy jsem schopná se stoprocentně vyhnout spoilerům, takže na vlastní nebezpečí.

---

Café Society vypráví příběh o mladém muži jménem Bobby, kterého už nebaví pracovat v klenotnictví svého otce a rozhodne se, že odjede do Hollywoodu a zkusí tam udělat kariéru. Doufá, že v tom mu pomůže jeho strýc Phil Stern, který je filmovým producentem. Je úspěšný a bohatý, ale na svou rodinu moc času nemá. Žádná rodinná idylka se nekoná. On žije v Los Angeles, jeho sestra s rodinou v New Yorku, nestýkají se nijak často. V podstatě vůbec. Přesto ale Phil svého synovce zaměstná, nejdřív jako poslíčka s tím, že se třeba brzy najde něco lepšího. Phil také Bobbyho seznámí se svou sekretářkou Veronicou, které se říká Vonnie a kterou hraje Kristen. A jak už to bylo zřejmé z traileru a jak už to tak bývá, Bobby se do Vonnie na první pohled zamiluje. Jenomže to má háček, ona je zadaná. Film také částečně vypráví příběhy Bobbyho rodiny žijící v New Yorku. Je to židovská rodina, která čítá Bobbyho rodiče, jeho a dva starší sourozence, Evelyn a Bena. Jeho starší bratr Ben je gangster a zároveň vede noční klub. Evelyn je vdaná a má syna. Tím bych tak nějak uzavřela to shrnutí ohledně rodiny a základního příběhu.

Ústřední postavou je ale Bobby. Asi vám nebudu psát nějaké extra detaily o tom, jak to všechno dopadne a o čem to vlastně je, myslím, že bude lepší, když to zkrátka shrnu. Příběh se odehrává ve 30. letech částečně v New Yorku a částečně v Hollywoodu. A je to příběh o životě. O tom, co zná spousta lidí. O tom, že někdy věci nejdou tak, jak by si člověk přál. O tom, že nám osud občas hodí pod nohy takové situace, ze kterých se nedá jen tak vybruslit s vážnou tváří. O tom, jak lidé občas přemýšlejí, jestli udělali někdy v minulosti správné rozhodnutí, i když už to nemůžou změnit. A o té beznaději, protože ví, že to změnit nemůžou. S tím se myslím musí ztotožnit každý člověk. Určitě jste už mnohokrát přemýšleli nad tím, jestli to rozhodnutí, které jste udělali, bylo správné nebo nebylo. U těch životních se to mnohdy ukáže až po delší době. A vy přemítáte nad tím, co by se asi stalo, kdybyste si zvolili tu druhou možnou cestu. Spousta věcí by se nestala, ale jiná spousta by se stala. Byl by ten život ale potom lepší? Tyhle dojmy ve mně film zanechal, i s trochou smutku a melancholie, přesto i s úsměvem na tváři, protože Woody zkrátka ví, jak napsat scénář tak, aby se člověk i v dramatu nejednou pousmál.

"Life is a comedy. Written by a sadistic comedy writer."

Ve filmech Woodyho Allena si hodně často najdu nějaký citát, který se mi hrozně líbí. Jedna věta, nebo zkrátka moment, který si zapamatuju. U Café Society je to právě ta věta pronesená Jessem Eisenbergem pod animacemi. Život je komedie. Napsaná sadistickým scénáristou. Woodymu sice už je něco kolem osmdesáti, ale má v hlavě spoustu myšlenek, které skutečně něco znamenají a je v nich mnoho pravdy. Jako třeba v tomhle. Občas se člověk jen diví, co se kolem něj děje, myslím, že Bobby to docela vystihl. Když už jsme u něj, tak musím říct, že Jessemu ta role podle mě neskutečně sedla a byl vážně skvělý. Viděla jsem v něm tak trochu mladého Woodyho Allena v jeho starých filmech, i tím oblečením a tak. Kdyby Woodymu těch 80 nebylo, jsem si jistá, že by si tu roli zfouknul sám, takhle ale našel pro tento účel dokonalého herce. Roli Steva Carella, který hrál Phila, měl původně hrát Bruce Willis. Z toho nakonec sešlo, ale myslím si, že je to nakonec i dobře. Nedovedu si v té roli nějak moc Bruce představit. I ostatní herci byli skvělí, Bobbyho rodina, Blake Lively bohužel neměla tolik prostoru, kolik by si zasloužila, ale i tak se mi tam moc líbila. Corey Stoll si zahrál už v druhém Woodyho filmu, stejně jako Jesse. V mé milované Paříži hrál Ernesta Hemingwaye a tentokrát si zahrál gangstera a byl skvělý, já ho mám hodně ráda. S Kristen si mimochodem už taky zahrál, přestože se jejich postavy ve filmu nesetkaly, hrál totiž také ve filmu Anesthesia. A na gangstera Bena se fakt hodil. Woody zkrátka ví, koho si vybrat do svých filmů.

A hlavně si vybral Kristen. Vybral si mojí milovanou Kristen a já jsem nadšená z toho, že to tak je. Ano, jsem předpojatá. Ale moje máma není a v metru mi povídá, jak je hrozně hezká a příjemná a přirozená a šikovná a skvělá herečka a ona to myslí vážně, neříká to proto, že ví, že já ji miluju. A není předpojatá, protože jí nebylo 14, když šlo do kin Stmívání. Maminky mají jak známo vždycky pravdu. Takže je to zkrátka tak, nikdo to nemůže popřít, protože Kris tam byla vážně úžasná. Je to úplně totálně jiná role, než na jakou jsme u ní zvyklí. Kristen tam má i jinou intonaci, jiný přízvuk, nebo možná ani ne přízvuk, ale takový jiný tón hlasu a její postava je taková jemná dívka. Kristen jí zahrála skvěle, naprosto uvěřitelně a byla tam naprosto nádherná. V tom filmu nebyl jediný moment, kdy tam Kris byla, kdy by nebyla naprosto překrásná. To dobové oblečení, ten make-up, ty róby a všechno, zkrátka dokonalost. Tenhle film se mi opravdu hodně líbil. A líbil by se mi, i kdyby v něm nehrála Kristen, ale tím, že v něm hrála, líbil se mi ještě o hodně víc. Chtěla jsem dodat klasickou objektivní vložku, že vím, že měl film své mouchy, ale přesto se mi líbil. Jenomže to psát nechci. Protože já tam ty mouchy neviděla. Není to nejlepší film všech dob, ale naprosto splnil veškerá má očekávání a po loňské eskapádě s Iracionálním mužem to je rozhodně posun k lepšímu. Film byl zábavný, plynulý, hezky natočený, měl zajímavé myšlenky, zajímavé příběhy, kopu nadsázky a krásnou dobovou atmosféru a já se zkrátka zase jednou zamilovala, nemůžu si pomoct.

Hodnocení: Jednoznačně 10 bodů z 10.