Pochod Praha-Prčice podruhé!

Je to tady teď plný samejch deníčků, ale už se mi nahrávaj fotky, dneska je sem dám, v nějakou křesťanskou hodinu :D Jen se musím vylejt z toho, co jsem předevčírem, teď už je to předevčírem :D zase zažila. Byla jsem totiž s W. na tradičním, 48. ročníku pochodu Praha-Prčice. Já jsem tedy byla teprve podruhé a už minulej rok jsem říkala, že mě tam letos nikdo neuvidí :D ale tak... těsně po zjištění výsledků z matury ve čtvrtek, se mě W. zeptala, jestli nechci jít taky na ten pochod, tak jsem teda řekla, že půjdu. A tak jsem šla.. po té, co jsem se asi 3 měsíce vůbec nehejbala, když nepočítám ty občasné výlety na hodinový squash s kámoškou.. byly jsme asi 3x, takže to se úplně nepočítá :D Takže já úplně zhnilá jsem šla prostě 30km trasu z Tábora do Prčic. Jasně, skvělej nápad :D :D :D Všude bylo šílený bahno, propadala jsem se skoro po kotníky, boty jsou na vyhození, nohy mám na odpis... jako došla jsem to, to jo, mám další botu :D ale mám výron jak prase, nohu příšerně nateklou, nárt celej rudej, no a když jdu do schodů, to je fakt pocuc! A ještě jsem si roztrhla svůj Potterhead náramek se zlatonkou, to mě sere asi nejvíc :D Fňuk!

Ale jako bylo to hrozně fajn, došli jsme celkem brzo, lidi jsou tam v pohodě, až na jedno hovado, který si ze mě dělalo srandu, že vážim tak 120 kilo... tak sem mu řekla, ať jde do prdele a ukázala na něj prostředníček. Takovýhle lidi fakt miluju. I kdybych tolik fakt vážila, tak ať se koukne na sebe, než soudí ostatní, úplně vožralej a vedle něj kámoš, kterej byl tak 2x těžší než já. Jako s takovymhle hovadem fakt nemá cenu se zahazovat.

No a pak jsme teda ještě málem umřeli smíchy:D:D když se před náma jeden chlápek přerazil, uklouznul na takovejch dřevěnejch prknech přes potok a zahučel do tý vody :D Po té, co jsme se přesvědčili, že mu nic neni, nic si nezlomil a nekrvácí, to byla fakt sranda a já myslela, že se po... protože on tam kéroval do dvou ženskejch, co šly s nim, jako jen ze srandy, prostě tak... pohněte, loudáte se a tak a pak ho pán bůh potrestal, uklouznul a slítnul do potoka :D :D Ježiš, to jsem se dlouho tak nezasmála, jako předevčírem na tom pochodu. Hlavně ve vlaku teda s celou tou partou, docela prča musím říct, fakt, že jo :) Jsem ráda, že jsem šla, ačkoliv teď chodím jako kachna, hrozně mě bolej nohy a do schodů vylezu tak za půl hodiny... :D a teda ta rudá napuchlá noha taky docela bolí :D nicméně to bylo super, jsem ráda, že jsem šla a ačkoliv jsem málem zhebla :D tak příští rok nejspíš půjdu zase :)

-Angie.