Ahoj lidi. Jak se máte? Rozhodla jsem se, že ačkoliv jsem pro změnu bez nálady, napíšu vám sem něco pěkného o mém maturitním plesu. Protože narozdíl od reality, která na mě záhy padla, byl maturitní ples opravdu něco pěkného. V pátek jsem se ale fakt naštvala... kdyby mi angličtinář správně spočítal body v testu a už ve středu mi řekl, co mi vychází za průměr, mohla jsem mít z angličtiny dvojku... ale to on néé, on se prostě rozhod nám to neříct... takže sem doma ve středu zjistila, že mám 2,8, takže by mi zkoušení nepomohlo... ale v ptek jsem se dozvěděla, že mi to blbě spočítal. Takže mám 2,56... tudíž by mi pomohlo, kdybych to věděla už ve středu a nechala se vyzkoušet. Jenomže v pátek už mě vyzkoušet nemoh... debil. Grr! No nic, jsem naštvaná, ale rozhodně mu po matuře neřeknu, že je debil, jak jsem plánovala... :D
No, každopádně teď k tomu plesu. Byl minulý čtvrtek. Ach jo, už je to fakt víc jak tejden, to je strašný :/ Nejhorší na tom je, že to tak hrozně utíká. A hrozně moc utek i samotnej ples. Jak vlastně takovej den průměrné maturantky vypadá? No... většinou vám třídní naznačí, že jestli potřebujete nepřijít do školy, tak chodit nemusíte, obzvlášť holce. Ve škole jich bylo osm. A já mezi ně nepatřila:D Věřím, že to tam musela být vážně sranda, ale mně se nechtělo vstávat, chtěla jsem se vyspat do krásy. Ne, že by to moc pomohlo :D Nicméně jsem prostě spala... ráno jsem si na tílko našila kožešiny kvůli vystoupení :D a asi v jednu jsem měla být u kadeřnice. U té jsem strávila asi dvě hodiny :D a k tomu to nedopadlo úplně podle mých představ, trochu se mi to rozlejzalo, ale nakonec jsem si tam vrazila ten klobouček, viz foto, a byla jsem spokojená. To byl ten poslední kousek, kterej chyběl k dokonalosti.
No do Lucerny jsme jeli kolem čtvrt na pět. Měli jsme tam bejt v pět a ještě jsme vyzvedávali kámošku. Museli jsme si to ještě vyzkoušet a natrénovat všechno... takže jsme tam nastupovali jak idioti. Předpokládali, že máme rozděleno, kdo s kym půjde, no já tam prostě čapla spolužáka, nežešila, jestli je otrávenej neboneni, prostě jsme šli spolu a ani si po těch dvou hodinách nenašel náhradu, takže jsme šli spolu no. Já nechtěla jít se třídnim, takže tak... ale mně bylo nějak jedno, co si myslí, já byla v takovym příjemnym opojení z tý atmosféry:D I jsme si zkoušeli to vystoupení, ale to s těma vlasama moc nešlo a my hlavně nechtěli, aby to ostatní třídy viděly pořádně před tim, než to bude, takže jsme to neprožívali. No... pak už tedy nastal čas, kdy jsme se měli jít převlíct do šatů.. některý holky už byly z domova... možná to bylo i relativně rozumné, ačkoliv nevím, já bych si ty svoje akrát tak vyráchala někde v nějaký louži :D Každopádně mě uchvacovalo, jak jsou všichni úžasně načesaný, teda holky, namalovaný a tak. No v tý šatně bylo děsně málo místa a oblíkali se tam všichni dohromady, i kluci, tak to bylo faktnepříjemný, když se pod šatama neměla mít podprsenku, že no..:D a taky se mi na tý sukni zasekl zip, to mě naštvalo:D nešlo s nim hnout... :D nakonec jsme se do těch šatů ale nějak dostaly. No já vždycky chtěla tyhle širší s obručí, jsem ráda, že jsem je měla. Sice ty, co jsem si vysnila, vypadaly trochu jinak, ale taky byly puntíkovaný a do těhle jsem se zamilovala:) Láska na první pohled, jak říká máma :D každopádně dál... už bylo po sedmý a naši stále nikde... začínala jsem se trochu bát... tak jsem šla ke vchodu, no tam byla pieta pro ty dva, kteří zemřeli. Bylo to moc krásně udělaný.. společná fotka, kytky, svíčky a jejich šerpy. Vážně moc krásý :) jen smutný no... jako všechno za poslední dva týdny. No rodiče přišli asi v 19:20, ve 20:10 jsme měli nastupovat. No ale tak hlavně, že přišli. Chytli nějakou zácpu, tak jsem jim to odpustila a pak už byl teda čas pomalu nastupovat... no, všechno se to posunulo asi o 15 minut, tak je to vždycky. Ale od chvíle, co jsme nastupovali už šlo všechno hrozně rychle a hrozně to uteklo. Nastoupili jsme... my jsme šli poslední, takže mě samozřejmě i jako poslední šerpovali...:D Jako kytky jsme měli lilie, který zbožňuju, ale byl to očividně fakt dost blbej nápad:D
A proč?
Protože nám z toho během chvíle odpadala všechna poupata :D A pak tam byla rozdupaná na zemi:D No prostě fááákt blbej nápad :D Já dostala tu poslední, ta už měla jeden i nalomenej... ale jak jsme odcházeli, tak sme s těma kytkama máchali nad hlavou a ulítaly úplně všechny, to byla doscela sranda musím říct :D (co se týče fotek... yeah, I am red head now!). Anyway:D Ještě ne jsme odešli, tak byl proslov studentů... a za nás vystoupila ředitelka a zástupce. Jen krátká promluva... o tom, co se stalo... bolelo mě z toho u srdce, ale nerozbrečela jsem se, udržela jsem se... všichni jsme se chytli za ruce... byl to takový tíživý okamžik, při kterym ale cítíte, že v tomhle celá třída drží spolu... Takový tmavý bod celého plesu... ale nebylo by správné, kdybychom dělali, že se nic nestalo, nikdo z nás tohle nechtěl.
Po té, co jsme si zatančili sólo s třídním profesorem, předali dárek a tak, jsme zase odkráčeli a pak vytáhli plachtu. To je taková... Pražská tradice. Vytáhnete plachtu, mácháte s ní a běháte kolem dokola na parketu a rodiče a tak všichni kolem vám házej peníze do tý plachty. Hudebkář nám hodil celou hrst drobnejch! A bejvalá španělštinářka :) (ach jo, chybí mi...) zase celou papírovou stovku! :D Někdo nám tam hodil celou tisícovku, tu jsem sbírala ze země, to byla bomba :D z toho jsme byli všichni jak u vytržení:D Spolužák to sčítal a nakonec je z toho bez tý jedničky vpředu rok naší maturity... :D Což je strašně úchvatný, že jsme získali tolik peněz... spočítejte si to i s tou jedničkou :D a zároveň je to takový krásně symbolický. Pak bylo sólo s profesory, sólo s rodiči a sólo maturantů :D který jsem si kupodivu i zatančila :D Ale moc nám to teda nešlo pravdu povědíc :D A pak bylo najednou 21:20 a my měli mít ve 21:20 představení a nikdo z nás nebyl převlečenej! :D Takže sprint do šatny a všichni se tam soukali z těch obleků (ti to měli ještě dobrý) a z šatů... přičemž jsem znovu rozepla ten zip tak, že pak nešel sundat :D a obnažila jsem se víc, než jsem si před klukama úplně přála :D Lítala sprostá slova, ale naštěstí mi holky pomohly. Jako sice krásný šaty, ale lezlo se z nich fakt dost blbě :D No, tak jsme doběhli na svá místa... a tam jsme asi půl hodiny ještě stepovali, protože už se to posunulo o víc, než to bylo posunutý před tím :D Ale naše představení bylo legendární... to vážně musím říct, že bylo :D Jen se na něj podívejte, je veřejně na youtube, tak vám ho sem můžu dát...:
Kdo mě tam našel je machr :D No po tomhle představení jsme se zase šli narvat do těch šatů :D Tátovi někdo dup na nohu, take jsme spolu tančili jen na tom rodičovskym sóle, škoda no :/ Pak jsme tak nějak sledovali vystoupení ostatních tříd a prokládali to pitim a tequilou :D a chlebíčkem :D No, a pak najednou bylo pozdě a já se musela jít převlíct, aby mi rodiče vzali šaty a ostatní věci domů... jenže hráli zrovna takový vypalovačky, že jsem tam musela na ten parket! Letkis! No tam sem prostě musela!:D A pak i na kankán :D jsem si dvakrát kopla a zas sem letěla hledat mámu, která se mi ztratila :D No skončilo to tak, že jsem se převlíkala na záchodech :D a rodičům ujelo poslední metro... smůla no :D Ááááách jo, dala bych si to celý znova nejradši! No, nicméně... jsem už byla převlečená, což bylo fajn... a spousta lidí už odešla, takže nastal čas pro diskotéku. Na tý už byli všichni řádně přiopilí, obzvlášť někteří, já ani ne :D já měla v sobě jen tři tequily a půlku friska :D Nicméně už jsem ani nemohla, jak jsme tam blbli, celá třída dohromady, bylo fuk, že se jindy moc nebavíme... No, když kolem půl druhý skončila diskotéka, sebrali jsme se a šlo nás asi 12 na afterparty společně. Stavovali jsme se v mekáči, protože jsme měli všichni hroznej hlad :D v mekáči na Václaváku v půl druhý ráno... :D no a zapomněla jsem říct, že za dobu našeho plesu zapadla celá Praha sněhem :D V mekáči jsme se rozdělili na ty, kteří šli dál a na ty, kteří se chtěli najíst v klidu. My jsme šli dál s tou první půlkou a hledali jsme ten klub. Brodili jsme se sněhem, spolužák zpíval... :D pak dělal andělíčka ve sněhu... pak sme šli po silnici a ani jsme si to neuvědomili :D a pak po kolejích, protože po silnici proti nám jelo auto... ale trvalo nám, než jsme uhli teda:D
Abych to zkrátila, v klubu to hrozně smrdělo kouřem, byl tam hroznej randál a hrozný vedro. Trsali jsme tam teda taky, ale každou chvíli jsme se zhroutili na takový malý bílý kanape :D Dali jsme si tequilu, trochu piva, ale nic moc mi nebylo, fakt ne. Chvíli jsem tam seděla s kámošem, pak jsem se zas vrátila na parket k E. a D.... no domů jsme šly kolem pátý. Už jsme jeli metrem. Domů jsme přijely asi v šest...:D Jel nám dobře autobus, to bylo fajn:D byla to srana, ale poslední hodinu už mě to v tom klubu nebavilo... Šla jsem si vzít prášek a i s tim účesem spát. Hrozivě mě bolely nohy, vážně příšerně. Ráno jsem vstávala v 11 a i tak jsem měla co dělat, abych stíhala... v pátek po plese byl totiž pohřeb. Ale to už je zas trochu jinej příběh a nechce se mi o tom mluvit, takže tenhle článek ukončím. Mějte se famfárově.
Hello dears. Jak se máte? Já se mám dosti podivně, abych tak pravdu řekla. Teď momentálně jsem fakt hodně nasraná z několika různejch důvodů, ale nechce se mi to moc řešit. Pár hlasů tu šlo, abych tak nějak napsala, jak dopadly moje talentovky. Tak jsem vám teda chtěla napsat, jak vypadaly talentovky, protože výsledky se dozvím až zítra...
Hello there. My name is Angie. Welcome to my site about Kristen Stewart. I am already 10 years online and still counting. Who am I? A movie and tv show maniac, Potterhead, travelling lover, blogger, writer, linguist, occasionally a human being and most importantly, probably one of the biggest Czech fans of Kristen Stewart.
