Upřímně nemůžu uvěřit tomu, že už je to 6 let, co jsem založila tenhle blog. Strávila jsem v podstatě celé dospívání na blogu a celou mojí dospělost tím, že jsem blogovala na mnoha různých blozích. Už si je ani všechny nepamatuju a nedokážu je spočítat, ale jsem si jistá, že jich bylo aspoň deset. Tenhle blog byl ale vždycky speciální a vždycky speciálním bude. A teď už je i tím nejstarším blogem, který jsem kdy měla. Blogovala jsem o Twilight přibližně pět let s různými pauzami, ale tehdy během posledního roku nebo dvou jsem už tušila, že to nevydrží a že odejdu. Na chvíli jsem z blogového světa odešla úplně, než jsem si uvědomila, že mi to opravdu chybí. Jenomže jsem neměla žádné téma, o kterém bych psala. Posedlost Stmíváním mě už pustila a na osobní blog jsem nebyla připravená. Vždycky jsem potřebovala nějaké téma a vždycky jsem milovala mít fanouškovský blog. To až teď posledních pár let jsem byla schopná ten svůj osobní blog tak nějak udržovat a sem tam na něj něco napsat. Ale pořád jsem se tak nějak držela na tom blogu o Twilight, ale uvědomila jsem si, že vůbec nebloguju o Twilight, ale když už nějaký článek napíšu, tak je o Kristen. Potřebovala jsem změnu, změnila jsem blogovou identitu, nikomu jsem o novém blogu neřekla, prostě jsem ho v záchvatu šílenství 6. prosince 2011 založila. Před šesti lety. Stala se ze mě Angíe. a tou jsem už zůstala.
Už je to šest let a upřímně? Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, že bych odešla. Bylo pár momentů, kdy byl tenhle blog lehce v krizi, nějaké ty pauzy taky přišly, ale nikdy to nebyla krize takového ražení, že bych věděla, že už se nevrátím. A je to šest let a já tu pořád jsem. Zdá se to neuvěřitelné, opravdu. Přijde mi šílené, že už je to tak dlouho. Docela dost věřím tomu, že oslavím i 10 let na tomhle blogu, protože ačkoliv nemám teď moc čas, můj Erasmus rozhodně je jednou z těch krizí tohohle blogu :D, tak mám stále chuť a neopouští mě. Upřímně si myslím, že jen tak neopustím blogovou sféru. Nebudu na tomhle blogu věčně, je mi jasné, že nebudu, ale v blogové sféře budu déle než tenhle blog, protože si myslím, že by mi to zkrátka chybělo moc na to, abych jen tak zmizela. Blog mi vždycky pomáhal, vždycky to pro mě byla terapie, pomáhal mi s mými úzkostmi, depresemi, pocity anebo jen s tím, abych si vyčistila mysl, což obzvlášť teď potřebuju jako sůl. Možná to někomu přijde divné, blogovat o životě cizího člověka... a ano, možná to i divné je, ale já jsem s tím dost v pohodě. Byla jsem s tím dost v pohodě minimálně posledních 10 let, co se Kris poprvé na některém z mých blogů objevila... :D Miluju Kristen, myslím, že jsem asi největší fanoušek Kristen, kterého znám. A vždycky bude mojí nejoblíbenější herečkou a to je přesně ten důvod, proč jsem tu byla schopná vydržet takovou dobu. Šest let, já vím, že jsem jak na smyčce, ale pořád mi to přijde hrozně neuvěřitelné. Psát o Kristen články mě prostě baví, tak proč bych v tom nepokračovala?
Tenhle blog ale není jenom o tom, že mě baví blogovat o Kristen, ale i o lidech, které jsem poznala. Nikdy jsem nelitovala toho času, který jsem strávila psaním blogů, protože to pro mě vždycky byla terapie a zároveň proto, že jsem tu poznala neskutečné množství lidí, které mám neskutečně ráda a moc si vážím toho, že tu se mnou jsou, nebo v minulosti byli. Někteří z vás tu se mnou byli v těch nejtěžších chvílích mého života a prošli si se mnou různými obdobími a přesto jste neutekli s křikem, ale naopak mě vždycky podpořili a toho si nesmírně vážím. Jste moji speciální lidé, moji blogoví lidé, které prostě miluju. Žádný z těch blogů, které jsem měla, by nevydržel tak dlouho, kdyby tam nebyli lidé, kteří mě podporují, ať se děje co se děje. A díky tomuhle blogu jsem takových potkala opravdu hodně, některé dokonce i osobně :) Myslím, že většina lidí, které znám osobně, by nerozuměla tomu, proč tenhle blog mám, proč vůbec nějaký blog mám. Moje mamka by nechápala, proč tím trávím tolik času. Spousta lidí by to nechápala. Ale vy to všichni chápete a to je jen jeden z důvodů, proč vás mám tolik ráda a vážím si toho, že vás znám alespoň takhle skrz blog. Jsem trochu sentimentální, což? Ale myslím to vážně, opravdu. Děkuju za všechnu podporu, za všechny komentáře a zkrátka za všechno vám všem, kteří jste sem na blog chodili nebo i dál chodíte, mám vás všechny ráda!
Katie, vím, že se opakuju, každý rok :D ale stejně si to neodpustím. Děkuju ti za ten první komentář v sekci "wanna be affs", za to, že jsi tehdy v tomhle blogu viděla něco, co tě přesvědčilo ho napsat, ačkoliv jsem tehdy teprve začínala. Mám tě moc ráda a jsem šťastná, že jsem na téhle blogové dráze spolu s tebou už tak dlouho. A doufám, že to spolu dotáhnem ještě na dalších deset let! :D Dobře, deset let je hodně dlouhá doba, ale aspoň tak dlouho, jak to jen půjde :)
+ + + + + +
I honestly cannot believe it is already six years since I have founded this blog. I spent basically the whole teenage years and all my twenties blogging on several different blogs during those years, but this one has always been the most special one. And now, it is even the oldest one. I had my blog about Twilight off and on for like... 5 years I guess, but during last two years, I knew that it won't last much longer. Then I stopped entirely, I wasn't blogging for some time and I realized that I really miss it, but that I don't have a topic I would like to write about anymore. Twilight obsession was gone and I just wasn't ready for a personal blog, I have never been good at writing personal blogs, I needed a topic. I have always loved making fan blogs, since the very beginning. That's when I realized that I am not blogging about Twilight anymore, but just Kristen. Only Kristen, nothing else, if I even wrote some article, it was about her. And I just knew that I need change, I knew that I need to kill that old blogging identity and create a new one. I didn't want anyone to know who I was, because I was so over those times, I just needed a fresh start. So I founded this blog on December 6, 2011. Six long years ago... and I became known as Angie. And some of you know me as Angie for almost as long as this blog exists.
It's been six years and I have honestly never thought about leaving. This blog had some critical times, like... my Erasmus is definitely one of them, but even if I don't have time to blog, I just keep going, I am still here, sometimes and I don't feel like leaving any time soon. And it's been six fucking years. I still cannot believe it. I actually think that I will make it to ten years. I don't think I will ever leave the blog world. Maybe I will leave this blog one day, it can happen and it will definitely happen, because life is life, but I think I will stick to writing blogs, because it is helping me a lot. It has always helped me to deal with myself, to deal with my anxiety, with my depression, with my feelings. Or just with clearing my mind. And I needed that recently a lot. It's weird maybe, to blog about someone else's life, but I don't really care. I am totally aware about the fact that my love for Kristen Stewart is unhealthy, but I am pretty at peace with that. She will always be my favorite actress and that is the reason why I am still here. Because I love her to the moon and back, I am probably the biggest fan I know and I just love blogging about her. I love writing articles about her. But also... this blog is not just a place where I write about Kristen. It is and it has always been a place when I've met so many people I love deeply and I call them my friends, despite the fact I don't know some of them personally. Some of you, I don't know why am I impersonal right now.
Some of you were right here with me during those hardest times and I am so glad for that. I love you all and I am so gratefull I have had the opportunity to meet you, to get to know you a little bit. You are my special people, my special blog people and I cannot imagine me being here without some of you guys. I cannot imagine what my life would look like without this blog and without you. I had never regretted having the blogs I had. For someone, this might be a waste of time. I believe my mom wouldn't understand if she knew. I don't think most of the people I know from the "real" world would understand. What makes you all so special to me - apart all those other things - is, that you do understand. And thanks to my long articles where I talk about myself, most of you who read them, know me probably better than most of the people I know in person. I am getting soooo pathetic right now, am I not? But whatever, I truly mean what I write right now. I love you and thank you for being here with me, for supporting me, for everything.
Katie. This one's for you. I love you and I am so grateful that I had the opportunity to be here with you for such a long time. I am always grateful for the first comment in the wanna be affs section. And I really hope that we will make it at least ten more together. Well, ten years is a long time I know. But let's hope for the best :D At least as long as possible.
Hello there. My name is Angie. Welcome to my site about Kristen Stewart. I am already 10 years online and still counting. Who am I? A movie and tv show maniac, Potterhead, travelling lover, blogger, writer, linguist, occasionally a human being and most importantly, probably one of the biggest Czech fans of Kristen Stewart.
tak to ti gratulujem, je to poriadna doba a je vidieť, že ťa blogovanie neierne baví, vidieť to na článkoch a komentároch, a verím, že v tejto sfére naozaj aj dlho ostaneš lebo by si to už nebola asi ani ty , proste je to kus teba normálne som sa teraz zamyslela ako dlho som tu ja ale šesť sedem to asi aj bude ale za ten čas som mala len dva blogy ale to mi vôbec nevadí, neprešla som si takým divokým obdobím , len dúfam v to, že sa mi podarí vydržať aspoň toľko ako teraz tebe , mno a ja ti prajem aby ťa ten elán neopúšťal a bola si tu aj naďalej
OdpovědětVymazatPři čtení tohohle článku jsem si hned vzpomněla na charlie, která bohužel tento týden skončila. A vybavilo se mi, jak psala něco ve smyslu, že každý musí jednou dospět a že život je moc krátký na to, aby se člověk zabýval životem někoho jiného. A má pravdu, ale já si to tak nějak nedovedu představit. Poslední roky blog úplně miluju. Miluju psaní článků, miluju ten pocit, když se objeví fakt úžasná novinka, o kterou se můžu s ostatními podělit, miluju koukání na stránky spřátelených blogů. Já bych klidně i věřila, že tu budeme strašit ještě pěkně dlouho - však víš, jak jsme si psaly, že tu budeme až do důchodu To budeme mít nejstarší blogy na internetu Ale tak některé zahraniční weby o celebritách jsou staré třeba 13,14 let, tak proč by ty naše taky nemohly být, že jo? Šest let už je teda dlouhá doba a je neskutečné, jak ten čas letí. Já jsem moc ráda, že jsem ti tenkrát napsala a naše blogy jsme spřátelily, protože jsem tak díky tomu poznala neskutečně úžasného člověka, který je i mou spřízněnou duší ♥ My víme, že jo? Já ti teda do nadcházejícího roku přeju, aby ti Kristen dělala jen samou radost a bylo o ní plno zajímavých novinek! Já jsem budu pořád chodit a vyhlížet všechny tvé nové články :)
OdpovědětVymazatÚplně chápu, jak to myslíš. Ten čas neuvěřitelně moc letí a i když je několik krizí za ten rok, tak se to vždycky dá překonat. Teď například jsem měla krizi já, ale uvědomila jsem si, že bez blogování prostě nemůžu být, je to součást mého já, stejně jako blogování je součást tebe a ostatních. Nedokážu si představit, že bych na blog nepřidala tu úžasnou zprávu, že Meryl vyhrála cenu nebo se někde objevila a jsem si jistá, že ty to cítíš stejně. Řekla bych, že jsem s tebou spřátelená docela dost dlouho, nejsem si jistá jestli od úplného začátku, ale pár let to určitě bude Nebo alespoň mě to tak připadá. Máš úžasné články, baví mě číst si novinky o Kisten, i když jsou občas tvé články dlouhé jako román, nikdy se nezastavím a přečtu si to. Navíc tě sleduju na instagramu a bez tvých fotek z Amsterdamu si nedokážu představit klidný spánek
OdpovědětVymazatDobře, teď jsem se podívala do tvého článku Wanna be a zjistila jsem, že jsem s tebou od listopadu 2012, takže skoro od začátku a tímto ti děkuji za to, že si mojí žádost o přátelství přijala a stala se součástí mého blogového světa, protože bez tvých článků o Kristen by to nebylo ono. Děkuju a gratuluju k výročí! :)
Ježiš, děkuju za uklidnění, že se nechystáš ještě pěkně dlouho skončit poslední dobou mě to tady na blogu děsí jsem za tebe hrozně ráda, že pořád máš chuť blogovat a upřímně tě hrozně obdivuju za to, jak jsi to tady douho vydržela já jsem za osm let na blogu vyměnila asi tak dvacítku blogů a pořád skáču tam a sem takže ti přeju aspoň další šestku :) a uvidíme se u dvanáctého výročí a samozřejmě chci být affs :)
OdpovědětVymazat