První 10. narozeniny blogu K-Stewart-fan!

 

Ahoj všichni, kdo sem ještě sem tam zabrousíte. Jak se máte? Já celkem fajn, jen mám opravdu hodně práce do škol a jsem často na směnách v kavárně, takže na blog už tak často nepomyslím. Říkám vám ale pravdu, když řeknu, že při psaní jednoho z prosincových článků jsem skutečně přemýšlela o tom, že letos nesmím zapomenout na první ze dvou narozenin tohohle blogu, protože letos jsou speciální. Letos jsou totiž 10.! No... a co se stalo? Zapomněla jsem. Samozřejmě. Ale nevadí, protože jsem si vzpomněla dnes. 

6. prosince 2011 jsem seděla u svého počítače a přemýšlela o tom, že už mi blog o Twilight nedává tolik, co dřív, že tam stejně přidávám akorát novinky o Kristen a že vlastně nevím, proč ho pořád mám. To bylo před 10 lety, pěkně prosím. Před celými 10 lety. Tehdy jsem si sedla k blog.cz, založila nový blog... a potom další měsíc a půl trvalo, než jsem ho oficiálně otevřela. Proto má tenhle blog dvoje narozeniny. Vždy jsem ale považovala 6. prosinec za ty důležitější. Za ty, kdy vznikla ta myšlenka. Myšlenka, které mi přinesla nejen dalších 10 let v blogovém světě, ale především spoustu lidí, které jsem díky blogu poznala. Bohužel ale má 10 letá éra K-Stewart-Fan přinesla i několik těžkých chvil ze života blogera. V roce 2019 jsem přišla o galerii. A v roce 2020 jsem přišla o platformu.

V roce 2020 umřel blog.cz a bohužel spolu s ním i spousta blogerů, které jsem znala, opustili blogový svět. V neposlední řadě tedy i moje drahá Katie, s níž jsem myslela, že to tu budu klepat ještě dalších sto let a Roxy, kterou potkala další rána osudu a smazání stránky na nové platformě, kvůli čemuž poměrně logicky už neměla nervy na blogování a rozhodla se také odejít. Ale i mnoho dalších, s nimiž už nejsem od konce blogu v žádném kontaktu, přesto na ně ráda vzpomínám a často myslím na to, kde je jim konec. 

Přestože už nic není jak dřív, já se ještě končit nechystám. A ano, vím, že jsem tu jednou za uherský rok, ale tenhle rok je pro Kristen skutečně výjimečný a já si to nemůžu nechat ujít. A možná se o něčem z toho i dozvíte, když se dokopu k ukládání fotek a psaní článků. Chtěla bych moc poděkovat vám všem, kteří si občas na tenhle blog ještě vzpomenete a sem tam sem nakouknete nebo i napíšete komentář, především tedy Nattynax, která to na blogspotu stále rozjíždí ve velkém a díky níž se tu necítím být v tom fanouškovském blogování tak opuštěná. Za 10 let tohohle blogu se stalo mnoho. Hlavně jsem zestárla a přehodnotila dost své životní priority, ale sledovat Kristen a její úspěchy nikdy nepřestalo být jednou z nich. A dokud mám chuť psát články aspoň jednou za čas, tak nepíšu, že končím, protože končit nechci. Jen už je to tu takové v posledním tažení a je to tak už dlouho, já vím. 

Děkuji za vaši přízeň za těch posledních 10 let. Neodvažuju si přát nic do budoucna, přeji vám všem zároveň i krásné svátky a vše nejlepší do nového roku. Přála bych si, aby blogový svět zůstal takový, jaký byl, ale bohužel už nic nemůže být, jak dřív. Já jsem přesto pyšná na to, že tenhle blog existuje tak dlouho a že se mi ho povedlo zachránit ve chvílích nejtěžších.