pondělí 1. ledna 2018

Šťastný nový rok 2018!


Všechny vás zdravím! Neměla jsem úplně tolik času kolik jsem ho chtěla mít, což se bohužel občas stane. Vánoce u nás v rodině jsou vždycky hektické, protože naše rodina je poměrně rozsáhlá, tudíž k nám jezdí na návštěvy dost lidí, my jezdíme na návštěvy k dost lidem a k tomu jak jsem spoustu lidí dlouho neviděla, tak stíhám ještě různé srazy. Ve výsledku to znamená, že jsem úplně hotová, protože furt někde courám nebo někdo courá k nám a já v podstatě neměla jediný den, kdy bych byla celý den doma. Dneska bude první a nejspíš poslední to tak vypadá. No co se dá dělat, už jsem se smířila s tím, že na odpočinek není čas. Každopádně... Dneska je 1. ledna 2018 a to znamená, že začal nový rok! Já vám do něj přeji jen to nejlepší, hlavně zdraví a mnoho úspěchů!! Jste rádi, že už je další rok, nebo máte spíš depresi, že už je zase o rok víc? Mně osobně se číslo 2018 vůbec nelíbí, ale rok 2017 mi upřímně neutekl tak moc, jako jiné roky. Alespoň nemám ten pocit. Možná je to tím, že jsem toho stihla skutečně hodně. Začala jsem tím, že jsem v lednu skončila po třech letech v práci.

A potom jsem stihla výlet do Vídně, do Milána, do Londýna, Kodaně a nakonec jsem odjela do Utrechtu, kde už 4 měsíce přechodně přebývám na Erasmu. Mezitím jsem stihla odstátnicovat s italštiny, jít asi na milion koncertů, na Rock for People, na Hrady, na Sázavafest, obarvit si vlasy na fialovo, znovu na fialovo, na blond a na červeno, udělat si spoustu nových přátel, upevnit vztahy s těmi starými, potkat Toma Feltona, Dimitri Verhulsta. Viděla jsem koalu, jak se hýbe! Vyklidili jsme chalupu, zdokonalila jsem se v pečení oranžových zákusků, vyvrkla jsem si nohu na Majálesu, byla na demonstraci na podporu demokracie, ušla znovu přes 30 km na pochodu Praha-Prčice, už po šesté! Měla jsem poprvé v životě zelené vlasy, poprvé (a naposled) jsem pracovala na hudebním festivalu, utratila nehorázné prachy v Dánsku, jelikož je tam draho jako prase, pořídila jsem si polaroid, poprvé jsem jela páternosterem, viděla Prahu z teras Lucerny, sama jsem si barvila vlasy, sama jsem si stříhala vlasy, šla na výlet k Ďáblově prdeli, začala jsem bydlet sama v cizím městě v cizím státě a nezbláznila jsem se.

Procestovala jsem půlku Nizozemska, byla jsem v Rotterdamu, v Den Haagu, v Den Boschi, v Almere, v Amsterdamu, v Nijmegen, Nuenen, Nulandu, v Goudě, ve Volendamu, ve Woerdenu, v Groningenu a samozřejmě v Utrechtu. Poprvé jsem byla na karaoke, poprvé vyhrála pubquiz, poprvé ochutnala dropjes a bitterballen, poprvé jsem viděla někoho pít pivo z boty, poprvé jsem jela do školy na kole, poprvé jsem viděla Sinterklaaské oslavy, poprvé jsem ochutnala trávový sýr, poprvé jsem v jednom dni mluvila čtyřmi jazyky. Poprvé jsem se cítila tak sama, že se mi chtělo umřít. Poprvé jsem jedla menu o pěti chodech v restauraci, co bojuje proti foodwaste. Poprvé jsem zažila, co to znamená, když se někomu opravdu stýská. Tenhle rok byl jedno velké poprvé. A byl to opravdu výjimečný rok. Je zvláštní, jak čas ubíhá, ale už je to holt tak. Další rok, další zkušenosti, další vzpomínky, další poprvé, další milníky. Ten letošní rok byl těch milníků plný.

Ani Kristen se tenhle rok dvakrát nenudila.
V lednu měl v Sundance premiéru její krátký film Come Swim, který následně odvezla i do Cannes, natočila dva filmy, JT Leroy a Underwater, na které se můžeme těšit v letošním roce. Oholila si hlavu, po čemž už dlouho toužila, dále spolupracovala se Chanelem, začala pracovat na scénáři pro další film, který chce natočit v roli režisérky, poprvé hostovala Saturday Night Live a šlo jí to skvěle! Kris taky nafotila docela haldu nových photoshootů, stala se tváří megaúspěšného parfému Chanelu - Gabrielle Chanel. Film Oliviera Assayase, ve kterém hrála hlavní roli, získal mnoho nominací a ona konkrétně byla za svou roli jen a jen chválena. Zapojila se do pár charitativních akcí, podpořila Planned Parenthood, zrežírovala klip k jedné z písní na albu vydaném na podporu této organizace, a tak dále a tak dále. Stihla toho opravdu hodně. A i Kristen samozřejmě do nového roku přeju jen to nejlepší!!! A těším se na její projekty v tomto roce.

A spolu s Kristen těch milníků pár zažil i tenhle blog. Oslavil svoje první 6. narozeniny, byla založena nová galerie, blog vystřídal 6 designů a prošel si drobnou krizí v přidávání, vzhledem k mému erasmu. Já jsem ale stále silná ve své víře, že tenhle blog má nějakou budoucnost, tak to se mnou ještě nevzdávejte :D

A jaký byl váš rok 2017?

5 komentářů:

  1. Já ti taky přeju vše nejlepší do nového roku :) Vidím, že jsi toho vloni (bože, už jsem chtěla psát "letos" ) stihla vážně hodně, tak ti přeju, abys i rok 2018 měla tak nabitý zážitky a zkušenostmi. A hlavně teda, ať v Utrechtu úspěšně složíš všechny zkoušky a zvládneš i ten předmět, který ti moc nesedl. A celkově ať jsi ve škole úspěšná :) Já teda to posunutí o rok nemám nikdy ráda. Hlavně z toho důvodu, že všechno je o rok starší. Třeba filmy. Vždycky si řeknu "jo ten je novej" a on "už" je dva roky starý -_- No je to děs, ale nedá se s tím nic dělat. Čas ani pokrok prostě zastavit najde

    OdpovědětVymazat
  2. Páni, tak minulý rok si toho zažila vážně hodně, a taky ti toho hodně závidím, hlavně to cestování a setkání s Tomem! Každopádně ti do roku 2018 přeji spoustu skvělých zážitků, jako v minulém roce a hlavně hodně zdraví a štěstí. Já se na rok 2018 netěším, jelikož 8 na konci roku v naší rodině nosí smůlu, vždycky někdo zemřel, nebo jsme měli finanční problem, tak doufám, že letos tu kletbu zlomíme.

    OdpovědětVymazat
  3. tak to sa čudujem, že si toho nepopísala ešte viac, to len tak v skratke aaaaale ja som už o svojom roku povedala na svojom blogu, bola to teda nuda a kopec stresu ale dúfam, že sa to zmení, tvoj bol aspoň pestrejší aj keď to nebolo furt ružové ale dialo sa v ňom aj plno pekných vecí a prajem ti do nového roka aby ich bolo ešte viac a bola si v pohode a konečne si užívala a mala starosti

    OdpovědětVymazat